Drezurní jezdkyně Zdeňka Tóth Skripová žije se svou rodinou v jezdeckém areálu v Dobročkovicích přibližně 45 kilomterů od Brna. Objekt bývalého JZD kdysi zakoupil její otec, povoláním veterinář, který tehdy vytušil, že jeho dcera Zdeňka se bude koním a jezdectví věnovat po celý život.
Kudy vedla vaše cesta do Dobročkovic?
Když jsem studovala, rodiče pracovali v Brně a koně jsme měli tak různě - na Panské líše a po okolí, později jsem se seznámila s manželem Zoltánem Tóthem a šli jsme do Dobročkovic, což bylo staré JZD s jednou malou stájí na tři tažné koně. Objekt kdysi kupoval táta, který je veterinář, s vidinou, že to bude jednou pro nás. Byl to jen jeden malý domeček zarostlý vysokými kopřivami.
Jak dlouho zde již hospodaříte?
Je to přibližně šest nebo sedm let. Za tu dobu jsme zde vybudovali jezdeckou halu 17 krát 35 metrů, původně to byla jen konstrukce, kterou jsme kompletně opláštili, udělali povrchy, dále pak venkovní jízdárnu o rozměrech 30 krát 60 metrů, pak nás čekali další věci jako sedlovny, klubovna a tak podobně. Nově máme hotový také drezurní obdélník, konkrétně oplůtky. Pro mě je velké plus, když se koně mohou opřít o oplůtek a nevidí ho jen na závodech.
Přímo v areálu také bydlíte?
Ano, vybudovali jsme si zde přímo v areálu i svoje bydlení.
Jaká je kapacita vašeho areálu?
Kapacita je zde třicet koní, ale jelikož jsme měli problém se stájníky, rozhodli jsme se mít zde tolik koní, aby jsme vše zvládali pouze s jedním stájníkem, to znamená maximálně do 25 koní, ideálně kolem dvaceti. Z toho je deset koní našich. Naši klienti jsou všichni velmi příjemní lidé, většina je z Brna, což je přibližně 45 kilometrů. Oproti Brnu zde však máme výhodu rozlehlých pastvin a výběhů a takový ten klid - nejezdí zde tramvaje, nikde žádní lidé, Dobročkovice jsou takový konec světa.
Chod stáje a údržba areálu je tedy pro vás práce na plný úvazek, je to tak?
Samozřejmě, program tu máme od rána do večera. Zoltán se ujal práce na areálu, dříve vedl profesionální sportovní život a nyní si pořídil traktůrek, o vše se stará a jde mu to od ruky. K tomu má pro radost jednoho sportovního koně. Určitě si nemůžeme dovolit vydržovat více sportovních koní a trávit čas od středy do neděle na závodech. Každý máme svého koně do sportu, ale už se nehoníme od závodů k závodům. Navíc máme syna, kterému teď byly tři roky, a s ním ubíhá čas také úplně jinak.
A jak on si užívá život na statku?
Myslím, že má krásné dětství. Hned u jízdárny máme domeček, k němu velkou zahradu se spoustou atrakcí. Má tady slepice, kačeny, králíky, které krmí. Dříve jsme měli i ovce, dva berany, než nám jeden z nich porodil a my zjistili, že to byla ovce. Ale museli jsme je dát pryč, protože ten opravdový beran začal být zlý.
Jak jste zde spokojení vy?
Nejsme žádný moderní areál, jsme tu na dědině, pořád je co vylepšovat, ale vše základní již máme, a tak jsme tu spokojení.
Foto archiv Zdeňky Tóth Skripové
