Eliška Orctová a Bonus byli řadu let nerozlučnou sportovní dvojicí ve všestrannosti. Slyšet o nich bylo hlavně v posledních letech, kdy sbírali jeden úspěch za druhým, nebylo to však zadarmo. Svou daň si  v začátcích vybralo nevhodné spojení nezkušené jezdkyně a mladého koně.

 

Který z koní vaší jezdecké kariéry je pro vás nezapomenutelným?

 

Mým nezapomenutelným koněm byl jednoznačně šiml Bonus, s kterým jsem ještě do loňského roku závodila. Dostala jsem ho, když mu bylo šest let. Koupili jsme ho od mé tehdejší trenérky Pavlíny Sůrové. Byl to poloviční bratr jejího plemenného hřebce Belfasta a odchoval jej pan Vávra z Benešova. Ještě před koupí jsem ho asi rok v Kolesách jezdila.

 

Tak to jste měla jistě velkou výhodu, když jste kupovali koně, kterého jste již tak dlouho znala.

 

Jak se to vezme. Já jsem byla mladá, on byl mladý, oba jsme byli nezkušení. První rok byl super, na menších skocích dokázal ledasco sám vyřešit, přišel i první úspěch v podobě druhého místa na mistrovství republiky juniorů v Humpolci. Pak se to ovšem začalo pomalu obracet druhým směrem. Chtěli jsme pochopitelně stoupat výkonnostně výš, ale ani jeden jsme neměli zkušenosti. Bonus byl velmi opatrný a stalo se, že se párkrát v krosu namohl a odmítal pak některé překážky skákat. Od té doby jsme se potýkali se vším možným. Navíc to byl takový "vejlupek", takže určité boje probíhaly i v drezuře, kde jsme nejednou stáli na zadních. Nicméně od začátku měl obrovský potenciál. Výborně skákal, měl výbornou techniku a nechtěl dělat chyby, k tomu se navíc moc dobře hýbal, zkrátka skvělé předpoklady do sportu. Bohužel kombinace nás dvou na začátku nebyla vůbec dobrá, což se pak táhlo i do dalších let. Každopádně mi dal tu největší školu, kterou jsem mohla dostat.

 

Nebylo to pro vás dost odrazující? Nezvažovala jste, že to vzdáte?

 

Mnohokrát! Kolikrát jsem odcházela z tréninku se slzami v očích a říkala si, že ho prodám. Zlom přišel přibližně před čtyřmi, pěti lety, do té doby jsem se ze závodů vracela vždy s tím, že jsem nedokončila, nebo že to byla úplná katastrofa, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Dostala jsem se do fáze, kdy jsem si říkala, že ho prodám a skončím s jezdectvím úplně. Tehdy začala moje spolupráce s Jardou Hatlou, a to v podstatě zapříčinilo, že jsem si ho nechala a pokračovali jsme dál.

 

Jak k tomu vlastně došlo?

 

Jarda viděl Bonuse na závodech a líbil se mu. Moje mamka stála ve Strzegomi na mezi a já zrovna startovala. Vůbec jsme se s Jardou neznali. Oslovil mamku, jestli náhodou ten kůň není na prodej. Tenkrát mu odsekla s tím, na kom jiné bych asi tak startovala, kdyby se prodal. Postupem času jsme se dali dohromady a začali spolupracovat. Najednou se začalo vše posouvat úplně jiným směrem a poznávala jsem, kde všude dělám chyby. Výhodou bylo i to, že Jarda na něj mohl sednout a ukázat mi, že to jde. Následoval rok, který byl jako na houpačce, jedny závody super, druhé jsme nedokončili. Nakonec vyhrál čtyřikrát po sobě mistrovství republiky za juniory a mladé jezdce, dvakrát zvítězil ve finále Zlaté podkovy v Humpolci a dostali jsme se i na vysněné mistrovství Evropy.

 

Vybavíte si ještě nějaké další společné zlomy?

 

Oběma se nám v jeden rok stal nepříjemný úraz. Bonus se zranil ve výběhu, načež byl rok úplně mimo a přitom už tenkrát jsme měli našlápnuto na mistrovství Evropy. Na podzim téhož roku jsem se zranila pro změnu já. Následně jsme oba začínali zase od začátku. Když si vybavím, kolikrát jsem se v případě Bonuse musela odrazit ode dna, je jasné, že právě on je pro mě ten nezapomenutelný. Na konci pak přišel jeden úspěch za druhým, na to vzpomínám hrozně ráda, všechno mi to neskutečně vrátil.

 

Kde je Bonus nyní?

 

Na podzim jsem ho prodala do Švýcarska s vědomím, že půjde do dobrých rukou, kde bude mít už klidnější režim. Koupila si ho paní, která se na něm chtěla naučit jezdit drezurně. Čtyři dny si ho zkoušela, celou dobu jí výborně fungoval, všechno šlapalo. Byl pro mě obrovský šok, když jsem se dozvěděla, že musel být asi dva měsíce nato ze zdravotních důvodů uspán. Velmi mě to zasáhlo a neustále se s tím srovnávám.

 

To je velmi smutné. Máte nějaké další plány, nebo na to aktuálně nemáte ani pomyšlení?

 

Popravdě vůbec teď nevím, co bude dál. Vše začalo již prodejem Bonuse, k tomu nepřispívá ani aktuální situace kolem sportu. Mám za sebou dlouholetou etapu s Bonusem a teď je na čase přemýšlet, jestli nezkusit třeba něco úplně jiného, nebo jet například sbírat zkušenosti do zahraničí. Každopádně bych chtěla velmi poděkovat celé mé rodině za veškerou podporu, mamce, že při mně vždy stála, a Jardovi Hatlovi, který mi ukázal správnou cestu. Díky němu jsme dokázali velké věci.

 

Foto archiv Elišky Orctové