Rozhovor se Sofií Najmanovou o jejím nezapomenutelném koni, hřebci Stardanovi, byl plný emocí. Zažili spolu spoustu silných okamžiků, jak dobrých, tak i těch komplikovaných, které nakonec společně zvládli. Přiznala, že jeho odchod na důchod do jižních Čech oplakala.

 

Kterého z koní vaší dosavadní sportovní kariéry byste označila za nezapomenutelného?

 

Mým nezapomenutelným koněm je rozhodně hřebec Stardano. Koupili jsme ho od majitelky mého úplně prvního koně Taz Times v listopadu 2013 jako desetiletého se závodními zkušenostmi na parkurech do stopadesáti centimetrů. Byl to tedy pro mě takový učitel do vyšších soutěžích. Kupovali jsme ho na soutěže do dětské kategorie, ale pokračovali jsme spolu pak i v juniorech.

 

Jaké byly společné začátky?

 

Když jsme ho koupili, chodili jsme kolem něj všichni po špičkách kvůli tomu, že byl hřebec. Sama jsem k němu nesměla do boxu, na závodech jsme všechny varovali, ať si dají pozor, že mám hřebce, ale velmi záhy jsme zjistili, že takový humbuk kolem něj je úplně zbytečný. Byl to takový hřebec nehřebec, nejzlatější kůň, který může stát ve stáji s klisnami, stejně tak jako s nimi jezdit v kamionu. Co se týká jezdeckých začátků s ním, i ty byly velmi příjemné a jednoduché.

 

Vzpomenete si na nějaké silné společné okamžiky?

 

Společných zážitků bylo milion. Největší ze všech bylo určitě moje první mistrovství Evropy v roce 2014, které jsem jela jako dvanáctiletá, třináct mi bylo až v prosinci. První dvě kola jsme absolvovali bez chyby a byla jsem jediným Čechem, který se po devíti letech probojoval do finále. Byl naprosto skvělý kůň a všechny chvíle s ním byly jedinečné.

 

Jaké další úspěchy byste ráda připomněla?

 

Vyhrál se mnou také mé první individuální mistrovství v roce 2016 v Olomouci. To byla moje první individuální medaile, jelikož do té doby jsem měla na velkých koních na mistrovské individuální medaile neskutečnou smůlu. Poprvé jsem se s ním také kvalifikovala na mistrovství Evropy juniorů, kam jsme se ovšem nakonec rozhodli nejet, protože jsem neměla dostatek zkušeností.

 

Zažila jste s ním i nějaké krušné chvíle?

 

Jeho úžasné vlastnosti byly bohužel vykoupené tím, že jsme s ním řešili každou chvíli nějaké zdravotní problémy. Málem nám umřel, dvakrát byl na operaci oka, báli jsme se, že oslepne. Mám pocit, že nám pak za veškerou péči byl nesmírně vděčný.

 

Uměl vás vůbec taky pořádně zazlobit?

 

Ne, byl to ohromný dobrák. Samozřejmě si uměl třeba vyhodit, ale nikdy nedělal nic úmyslně zlého, a na závodech bojoval vždy na sto procent. Miloval polehávání a podřimování v boxe. Běžně jsem ho před startem v soutěži na závodech musela probouzet a zvedat. Na závodech se vůbec nestresoval, veškeré situace zvládal s naprostým klidem.

 

Kde je Stardano nyní?

 

Stardano odjel na podzim loňského roku do důchodu ke známému do jižních Čech, kde si užívá výběhu a sem tam i nějakých rekreačních vyjížďek.