Marek Klus a Carison byli po dobu sedmi let výraznou sportovní dvojicí. Společně se propracovali od prvních úspěchů v rámci chovatelského seriálu Kritéria mladých koní až na tu nejvyšší úroveň. Dnes je tato dvojice již minulostí, pro Marka je však Carison nezapomenutelným koněm. Společně s námi na něj zavzpomínal při nedávném natáčení Podcastu EquiTV.

 

Na kterého z koní vaší jezdecké kariéry jen tak nezapomenete?

Určitě na Carisona. Je to právě ten kůň, s kterým jsem si skočil pětihvězdovou Grand Prix a povyhrával jsem s ním několik mezinárodních Velkých cen. Lepšího koně jsem ještě nepotkal, doufám, že se mi ještě někdy podaří na takového podobného sednout.

 

Jak dlouho jste spolu tvořili závodní dvojici a jaké byly vaše společné začátky?

Dvojici jsme tvořili celých sedm let, co jsem působil na Mustangu, když nebudu počítat čtyři měsíce ze sezony 2019, kdy jej jezdila už Nikola Bieliková. Dostal jsem ho jako pětiletého, začali jsme chodit Kritéria mladých koní pěti a šestiletých. Byli jsme domluvení, že pojedeme i do Lanakenu, ale bohužel jsem v tu dobu měl zablokovaná záda, nakonec tedy odjel do Lanakenu s Markem Hentšelem, tam se to bohužel úplně nepovedlo. Jako šestiletý byl v Kritériích druhý a pak sedmiletý začal skákat sto čtyřicet. Najednou se karta obrátila a začal být opravdu dobrý. V osmi letech už šel sto padesát na tříhvězdových mezinárodních závodech v Šamoríně. Jako devíti a desetiletý byl už na té nejvyšší úrovni.

 

Můžete ho popsat charakterově?

Vzhledem k tomu, že moc nepřipouštěl, jen ze začátku, tak se dost uklidnil, je to velmi hodný kůň. Naučil se cestovat, což se mi moc líbilo, jelikož jsem za sedm let na Mustangu občas zažíval cestovní muka s některými plemeníky. Carison si vždy strčil hlavu do žlabu, usnul a vzbudil se až na místě. V boxe byl hodný, pokud tedy zrovna nestál vedle nějakého koně, který mu nedal pokoj. Jezdil se super, na skákání byl trochu speciální, ale měl závodního ducha, a hlavně se ničeho nebál, mohli jsme tedy zkusit i zmiňovanou pětihvězdovou Grand Prix a myslím si, že jsme neudělali ostudu.

 

Čím si vás osobně nejvíce získal?

Svou schopností převyšoval ostatní už od mladých let. Měl také výhodu v tom, že se ho naštěstí, musím zaklepat, nedržely žádné zdravotní obtíže. Tím, že se mi dobře jezdil, zřejmě jsem ho asi i trochu upřednostňoval, což bylo ve výsledku dobře, protože to byl nejschopnější kůň, kterého jsem kdy jezdil.

 

Jste typ člověka, který má ve stáji vždy nějakého oblíbence?

Nechci, aby to vypadalo, že za oblíbeného považuji vždy jen toho nejlepšího, ale člověk si samozřejmě velmi často oblíbí koně, s nímž prožívá úspěšnou sportovní kariéru. To samé platí i u mladých koní. Když se dobře jezdí a mají k tomu i výsledky, přirostou jezdci více k srdci.