České skokové jedničce Aleši Opatrnému prošlo rukama opravdu nespočetně koní. V rozhovoru pro Podcast EquiTV před nedávnem vzpomínal na ty nejúspěšnější z nich, nejvíce pak na charakterního Krise Kentaura, s nímž se mu v roce 2000 podařilo vyhrát mistrovství Evropy mladých jezdců.

 

„Vždy dal do parkuru sto procent a vždy ho chtěl dokončit bez chyby,“ říká o jednom ze svých životních koní Aleš Opatrný. Byl to právě Kris Kentaur, s nímž získal Aleš zlato z mistrovství Evropy mladých jezdců a na kterého jen tak nezapomene.

 

Na jaké koně vaší sportovní kariéry dodnes rád vzpomínáte?

Můj první nejlepší kůň byl Elán, kterého jezdil můj táta v soutěžích všestrannosti, myslím si, že s ním dokonce vyhrál i jeden mistrovský titul. Potom měl trochu zdravotní problém s dýcháním, byl ale výborný skokan, dal ho tedy Jiřímu Pecháčkovi na ježdění, a ten s ním také vyhrál mistrovství republiky, zároveň získal kvalifikaci na olympiádu do Barcelony. Měl s ním i odjet, ale bohužel pár týdnů před odjezdem se mu vrátilo staré zranění. Táta s Jiřím se pak domluvili, že do nejvyššího sportu už nebude. Já jsem ho začal jezdit v patnácti letech a účastnil jsem se s ním soutěží na úrovni sto dvaceti, sto třiceti centimetrů. – Samozřejmě také rád vzpomínám na Krise Kentaura, s nímž jsem v roce 2000 vyhrál mistrovství Evropy, na Granda, s ním jsem byl na finále Světového poháru a skončil na devatenáctém místě, potom přišli další koně, s nimiž jsem měl úspěchy, Silvio, Acovaro, s ním se mi podařilo vyhrát v Dubaji Velkou cenu, koně Fakir, Balguero, s těmi jsem se účastnil Global Champions League a teď doufám, že dalším mým úspěšným koněm bude Forewer.

 

 

Kterého z koní považujete za životního?

Byl to určitě zmiňovaný Kris Kentaur a doufám, že mi ještě jeden nebo dva koně v životě pomohou podobně jako on.

 

Kdy jste se s Krisem poprvé setkali?

Bylo to v době, kdy jsem byl v Německu. Domů jsem se ještě nechystal, ale Bohouš Starnovský mi zkraje roku 2000 řekl, že by mi chtěl nabídnout na ježdění některé z jeho koní. Bylo tam více dobrých koní, Crazy Boy, Columbie i zmiňovaný Kris. Po nějakých schůzkách a domluvách jsem se tedy rozhodl, že se z Německa vrátím a budu tyto koně jezdit. Pár měsíců na to se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí.

 

Před mistrovstvím Evropy jste jej tedy jezdil jen pár měsíců. Jaké byly vaše společné začátky?

První schůzka s Bohoušem Starnovským proběhla v lednu, kdy mi ty koně chtěl okamžitě předat, ale chtěl jsem být tehdy korektní i k tehdejším zaměstnavateli Renému Tebbelovi, s nímž jsem se domluvil na setrvání do konce dubna, než si za mě najde náhradu. Crazy Boye a Krise jsem si tedy odvezl do Německa s sebou, měl jsem je tam přibližně dva měsíce. Tam jsem je začal poznávat, absolvoval s nimi i nějaké závody a začátkem května jsem se s nimi vrátil do České republiky, následně začala spolupráce s panem Starnovským.

 

 

Kdy bylo rozhodnuto, že s Krisem pojedete mistrovství Evropy?

Ta myšlenka tam byla hned od začátku, protože Kris již rok před tím absolvoval mistrovství Evropy juniorů se Zuzanou Zelinkovou. Díky tomu, že mu bylo osm let a osmiletí koně již mají možnost startovat v mladých jezdcích, jsme to od začátku k tomu směřovali. Vlastně už v květnu jsem s ním byl čtvrtý ve Velké ceně Mnichova, o pár týdnů později jsem byl čtvrtý ve Velké ceně v Poznani, pokaždé jsem měl v rozeskakování tu smůlu, že jsem měl sice nejrychlejší čas, ale udělali jsme jednu chybu. Následně jsem s ním získal svůj první seniorský titul na mistrovství České republiky. Pak už se blížilo mistrovství Evropy. Odjel jsem na tři týdny na stáž k Renému Tebbelovi, tam jsme absolvovali jedny menší závody a následovala cesta do Anglie.

 

V čem byl Kris výjimečný?

Myslím si, že byl výjimečný už od pěti let, kdy ho Bohouš Starnovský koupil. Tenkrát ho jezdil Petr Doležal. Každý rok vyhrál Kritéria mladých koní, pak ho jezdila Zuzka Zelinková. Jezdil ho také Zdeněk Žíla, který s ním měl rovněž řadu úspěchů. Byl s ním například druhý ve Velké ceně při CSIO v Budapešti. Byl výjimečný svou kvalitou, pohybem, opatrností. Vždy dal do parkuru sto procent a vždy ho chtěl dokončit bez chyby.

 

Měl nějaké speciální libůstky?

Ani ne, on byl velmi vyrovnaný v hlavě. Nikdy neměl problém s žádnou konkrétní překážkou ani s vodním příkopem, bylo mu jedno, jestli skáče na trávě či na písku. Je to právě ten kůň, na kterého vzpomínám s tím, že jsem s ním neměl žádné problémy.

 

 

Jaký byl jeho další osud?

Poté, co jsem ukončil spolupráci s Bohoušem Starnovským, dal Krise na ježdění k Renému Tebbelovi, protože ho chtěl prodat. René s ním startoval mimo jiné i na CHIO v Cáchách, kde byl úspěšný. Byl prodán do stájí Jochen Scherer a závěr své sportovní kariéry strávil v Holandsku. Velmi zajímavé je, že se mnou v osmi letech vyhrál mistrovství Evropy, a v osmnácti letech pak získal ještě jednu medaili za holandský juniorský tým. Následně pak ukončil sportovní kariéru.

 

Foto archiv Aleše Opatrného