Nizozemský jezdec Frank Hosmar je držitelem skoro tří desítek medailí z vrcholných paradrezurních akcí. Je to jezdec, který má bojovného ducha a velice blízký vztah ke svému koni, s nímž posbíral největší úspěchy. Nakonec i v tomto směru se jeho bojovnost projevila maximálně.
Frank Hosmar, který se narodil v roce 1968 v nizozemském Hellendoornu, začal na ponících jezdit už jako malý kluk. Po střední škole navštěvoval vzdělávací centrum jezdeckého sportu v Deurne, kde dokončil studium v roce 1989. Poté se přesunul do Japonska a od roku 1990 pracoval v jezdecké škole v Yokohamě. Strávil tam dva roky.
Následně se vrátil do Nizozemska, ale v roce 1997 měl nehodu, při níž spadl do skleněné tabule. Pravé zápěstí měl pořezané tak, že došlo k přerušení svalů, šlach i nervů v tak velkém rozsahu, že ztratil schopnost ruku ovládat. „Doktoři mi tehdy říkali, že na sportovní úrovni už asi nikdy jezdit nebudu. O půl roku později jsem jel regulérní soutěž,“ vzpomíná Frank.
Následky zranění jsou však natolik závažné, že Frank spadá do kritérií paradrezurního gradu V. Je to kategorie, v níž je naštěstí ze všech paradrezurních skupin dopad postižení na ježdění nejmenší.
Světové tituly
Úraz se Frankovi stal koncem devadesátých let, do paradrezury ale vstoupil mnohem později. První velkou akci absolvoval až v roce 2009. Za čtrnáct let však nahromadil ohromnou sbírku trofejí. Nejprve to bylo s holandským teplokrevníkem Tiestem, s kterým má bronz z mistrovství Evropy 2009 v Kristiansandu a o dva roky později v Moorsele. Dvě medaile, stříbrnou a bronzovou, pak získal také na Světových jezdeckých hrách 2010 v Kentucky.
Životním koněm nazývá Frank valacha jménem Alphaville N.O.P. Závodit s ním začal v roce 2012 a hned v téže sezoně startoval na paralympiádě v Londýně. Obsadil s ním dvakrát třetí místo. Bronzové medaile má i z her o čtyři roky později v Riu. Poslední paralympiáda mu vynesla dvakrát druhou příčku.
Z evropských šampionátů si odvezl hned šest zlatých medailí, třikrát byl druhý. Absolvoval s ním také Světové jezdecké hry, a to v Caen 2014 a Tryonu 2018. Na těchto akcích byl také vždy na stupních vítězů.
Nemoc bez diagnózy
Skvěle rozjetou kariéru ale zastavila nemoc koně. „Na podzim 2021 po paralympiádě v Tokiu začal opravdu hodně kašlat. Udělalo se hrozně moc testů, poslala se krev do Ameriky do laboratoře, ale nikdo nemohl přijít na to, co je špatně,“ popisuje Frank a pokračuje: „První, co veterináři říkali, že to bude rychle rostoucí nádor v oblasti krku, a pak mi dva lékaři řekli: Utraťte ho, protože on se neuzdraví, postupně se udusí. Ale já jsem cítil, že ještě nemůže odejít. Nemohl polykat, ale když chtěl pít, zvedl hlavu tak, aby voda tekla dolů do krku. Říkal jsem si, když dělá tohle, jeho vůle žit je pořád velká.“
Frank se svým koněm zůstával každý den hluboko do noci a krmil ho drobnými pamlsky, což byla jediná cesta, jak ho trochu nakrmit. „Potom ho znovu vyšetřili v Utrechtu, přišli na to, že to není tumor, ale pořád se nevědělo, co to je. Doktor říkal, že jim tam přichází tisíce koní, ale u jednoho nebo dvou ročně nepřijdou nikdy na správnou diagnózu. On byl jedním z nich,“ říká Frank k situaci, v jaké byl s Alphavillem.
V naprostém zoufalství se obrátil na léčitele. „Přijeli jsme tam a on mu dal nějaké kapky. Byl jsem úplně skeptický. Ale chtěl jsem zkusit všechno. A on se začal uzdravovat,“ popisuje jezdec pokrok, kterému nemohl uvěřit. „Přežil to, je zpět!“
Alphaville N.O.P. začal opět závodit, z loňského mistrovství světa v Herningu odjížděl s dalšími medailemi. V soutěži družstev to byla ta nejcennější. V září letošního roku spolu do sbírky přidali v Riesenbecku druhé místo mezi jednotlivci a týmové zlato. „Je opravdu úžasné, že je pořád tady. Snažím se ho udržovat zdravého fyzicky i psychicky,“ uzavírá jezdec.
Zdroj: FEI, Horse and Hound, Paralympic
Foto: Liz Gregg, Leanjo de Koster / FEI