Před několika desítkami let v České republice bylo fungování jezdeckých klubů, kam mládež chodila pomáhat a za odměnu se mohla učit jezdit, úplně běžné. V dnešní době se s nárůstem komerčních stájí poskytujících ustájení nebo jezdeckých školiček nabízejících placené lekce počet těchto klubů snižuje.
Jezdecké oddíly musí každý měsíc sehnat dostatek financí na běžný provoz, krmení pro koně, veterinární výlohy a další nezbytné potřeby. Školní koně si pak na sebe musí sami vydělávat provozem v jezdeckých hodinách, které si zájemce o ně zaplatí. Je ale spousta talentovaných dětí z nemajetných rodin, pro které je lekce ježdění finančně nedostupná.
Nabízí se tedy možnost, že si dítě může svou vysněnou chvilku na koňském hřbetě odpracovat. Bohužel dnešní doba, kdy se majitelům areálů nevyplatí držet dobře fungující koně pro tyto účely, už to často neumožňuje. Fungování klasických jezdeckých klubů bylo ovšem velmi přínosné pro zdravý vývoj mladého člověka po fyzické i mentální stránce.
To, že práce okolo koní i ježdění samotné s sebou přináší určitou dávku fyzické zdatnosti a aktivity, nemusíme ani zmiňovat. Není tedy nijak překvapivé, že při správném stravování je udržení dobré kondice vcelku jednoduché. Zaměříme se tedy spíše na ostatní přínosy.
V první řadě je nutné zmínit proces socializace, tedy zařazování jedince do společnosti. Nejen, že se dítě pohybuje v kolektivu svých vrstevníků, ale přichází do kontaktu se spoustou lidí různého vzdělání, rozdílných pozic a hlavně odlišných názorů. Také musí respektovat názory autorit, jako jsou trenéři, majitelé či provozovatelé klubů. Kromě rodičů a učitelů tak přichází i další osobnosti, které přináší do života dítěte řád a připravují ho například na budoucí pracovní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
Práce u koní často vyžaduje kolektivní činnost. Ať už se jedná o přesunutí těžkého balíku, nebo podržení koně při nasedání. Děti se učí spolupracovat. Důležité je nejen pomoci kamarádům, ale hlavně se nebát o pomoc požádat. K tomu patří i vzájemná komunikace, předávání zkušeností a výměna rad.
Ve skupině se vždy najde někdo, kdo je talentovanější než ostatní a naopak. Zdravá soutěživost je v tomto případě přínosná. A pokud se ve stáji nachází nějaký jezdec, který dosahuje dobrých výsledků a vyčnívá nad ostatními, mohou k němu ostatní vzhlížet, učit se od něj a urychlit svůj vlastní vývoj. Což potvrzuje i citát „Pracuj, dokud se z tvých vzorů nestanou tví soupeři.“
Děti se také naučí prohrávat, a to se nevztahuje pouze na jezdecké soutěže. Práce s živými zvířaty přináší spoustu strastí a nepovedených chvil. Je potřeba dostatek empatie, trpělivosti a hlavně zodpovědnosti. To je další z věcí, kterou si děti z jezdeckých klubů mohou odnést. Běžnou praxí je rozdělování služeb, například krmení. Pro daného jedince je to tedy jasně daný závazek, že svou práci vykoná a o koně se postará. V dnešní době je sice v každé stáji zaměstnanec, který má pohodlí zvířat na starost, dříve se ale služby rozdělovaly na případné zájemce, kteří na sebe brali plnou zodpovědnost za to, že koně dostanou nažrat.
I když v současnosti není tolik příležitostí přihlásit dítě do jezdeckého klubu, kde by trávilo víkendy a bylo přítomno všech aktivit okolo koní, kam patří třeba i asistence u kování, porody klisen, ošetřování zranění, lonžování, nebo i vyvádění do výběhů, měli by rodiče dbát alespoň na to, aby se děti uměly o koně postarat, nasedlat si ho a ovládat základní manipulaci s ním. Není neobvyklé, že i děti, které složily Zkoušky základního výcviku jezdce a které nyní závodí, si samy nedokáží svého koně na ježdění ani nachystat. A právě v tom momentě se vytrácí krása jezdectví, kam by měla spadat i chuť dozvědět a naučit se co nejvíce, zajímat se i o další aspekty, jako je management, veterina, nebo třeba správně padnoucí vybavení. Protože samotné ježdění už je jen třešnička na dortu.
Foto: poskytla Kateřina Mestenhauserová