Anežka Polívková začínala s jezdectvím v deseti letech. Jejím prvním sportovním koněm byla klisna Elvíra, kterou nyní nahradili tři valaši, které má Anežka k dispozici na závody. V rozhovoru Anežka prozrazuje, že své koně vybírá převážně srdcem.
Vzpomenete si na svůj první kontakt s koňmi?
Moje první vzpomínky na ježdění jsou z akcí pořádaných nedaleko našeho domova. Z prvních jízd na ponících si pamatuji, že jsem chtěla jezdit častěji a pořád se vyptávala mamky, zda bych nemohla začít docházet do nějakého jezdeckého klubu.
Jak probíhaly vaše jezdecké začátky?
Úplně na začátku, to mi bylo asi deset let, jsem jen krokovala či klusala na ponících v kruhovce. Trénovaly mě holčiny od koní, které samy jezdily na vyjížďky nebo rekreačně. Pronajímaly mi velmi zlobivého poníka, který pořád vyhazoval, a žádné dítě na něm nechtělo jezdit. Přesto jsem se tam vždy těšila. Do stáje jsem dojížděla jednou týdně.
Začínala jste s jezdectvím v jezdeckém klubu na školních koních, nebo jste měla od začátku svého koně?
Začínala jsem v jezdeckém klubu. Bylo tam vícero koní, někteří byli hodní, jeden kůň byl slepý na jedno oko a jeden dokonce hluchý. Já jsem všechny znala, věděla jsem, co mají rádi, a jak se chovají. A po celou tu dobu jsem moc toužila po koni vlastním.
Věnujete se parkurovému skákání od vašich začátků? Jiná disciplína vás nelákala?
Ze začátku jsem se chtěla věnovat drezuře, ale jakmile jsme koupili prvního koně, začala jsem se plně věnovat parkuru. Poté jsem si několikrát do roka v tréninku vyzkoušela cross, ale nikdy bych si netroufla vyjet na závody.
Vybavíte si ještě vaše první oficiální závody?
V roce 2021, sedmého června, jsem absolvovala své první závody, které byly v Královicích. Bylo to s mou první kobylou Elvírou. Jelikož to bylo hned čerstvě po složení jezdecké licence, asi tak tři neděle, nevěděla jsem ještě přesně, co mě čeká. Tuto kobylu jsme jely vybírat jenom s mámou a bez jakéhokoli trenéra. Vybraly jsme ji srdcem, ostatně tak, jako všechny ostatní koně.
Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? Co byly zpočátku vaše silné a slabé stránky?
V mých začátcích mě nejvíce ovlivnil můj první trenér Jakub Smrčka, který mě učil jezdit, připravoval mě na licenci a právě on se mnou absolvoval první závody. Sídlili jsme tenkrát v Čísovicích a Kuba tam tehdy trénoval téměř všechny klienty.
Nejvíce vděčím za vše trenérovi Markovi Javorskému, který mě hodně naučil a zlepšil mé jezdecké návyky. Musel být hodně trpělivý, ale díky jeho klidné a vyrovnané povaze to šlo celkem hladce. Rovněž mi ukázal úplně nový styl ježdění a nový pohled na jezdectví jako takové. Člověk musí pochopit, že kůň bude skákat i bez jezdce, a jezdec ho jen musí vnímat a podporovat. Opačně to ale nejde.
Můj první kůň, klisna Elvíra, mi začátky často moc neulehčovala. Nebyla zrovna moc jednoduchá na ježdění, byla mohutná a tlačivá, takže z ní mám silné ruce a nohy. Na druhou stranu jsem na ní začala mít neklidnou ruku, ale to už se mi daří postupně odbourávat.
S kým vším jste v průběhu vaší jezdecké kariéry trénovala?
Od prvního koně jsem začala trénovat s Jakubem Smrčkou. V srpnu 2021 jsme si koupili našeho druhého koně Zero Waste a začal mě trénovat jeho bývalý majitel Dušan Simovski. Před naším druhým mistrovstvím jsme změnili trenéra na Marka Javorského a momentálně trénujeme s Janem Bardonem, u kterého máme i ustájené koně. Po prodeji sportovní stáje v Čísovicich letos v dubnu se přes 60 koní rozdělilo do různých okolních i vzdálenějších stájí, takže najít vhodné ustájení pro tři sportovní parkurové koně bylo náročné.
Kolik koní vám již prošlo rukama a na které z nich nejraději vzpomínáte?
Za ty tři roky mi prošlo rukama sedm koní, ale nejlepší i nejhorší vzpomínky mám s Elvírou. Byl to úžasný kůň dokonale vhodný pro mě jakožto začátečníka. Hodně mě toho naučila, a jelikož jsem s ní musela občas pracovat jako s mladým koněm, tak mám alespoň zkušenosti, které teď můžu využít na svého pětiletého koně. Přestože Elvíru jsem měla nejdéle a naučila mě toho hodně, tak mým nejvíce výjimečným koněm je určitě Zero Waste, který se mnou pořád závodí a tuto sezónu spolu jezdíme S**.
Kolik máte momentálně koní a kde s nimi sídlíte?
Momentálně mám tři své koně, Zero Wasta, Baracka Obamu a Charlese Blue Sohna. Se všemi koňmi sídlíme u Jana Bardona. Máma tomu někdy říká s nadsázkou „stáj na konci světa“, ale já to tam mám ráda. Je tam přátelská, téměř rodinná atmosféra. S Honzou si hodně rozumíme, jsme si hodně podobní věkem i názory. Je s ním legrace, ale ve sportu je přísný a dokáže člověka správně nasměrovat. Navíc se hodně vyzná v koních a pomohl mi vybrat dalšího úžasného koně Baracka Obamu.
S jakými cíli jste začínala a co je vaším snem nyní?
Když jsem závodila svou první sezonu, přála jsem si zúčastnit se mistrovství České republiky v kategorii družstev dětí. To se ale během tří měsíců změnilo, když jsem zvládla splnit kvalifikační limit pro start mezi jednotlivci. To následně podpořila i koupě dalšího koně, již zmiňovaného Zero Wasta, se kterým jsem si hned na druhých závodech také splnila kvalifikaci do soutěže jednotlivců. Momentálně je mým snem, ostatně jako každý rok, vybojovat co nejlepší umístění na MČR.
Foto: poskytla Anežka Polívková
