Česká biatlonistka Markéta Davidová, mistryně světa z roku 2021, se ve svém volném čase věnuje mimo jiné i jezdectví. Dokonce získala i jezdeckou licenci a vyjela na několik oficiálních závodů v parkurovém skákání. Do budoucna by ji lákala i všestrannost.
Markéto, prozraďte nám, jakým sportům jste se věnovala, než jste začala s biatlonem?
Jako malá jsem dělala hodně sportů, chodila jsem na aerobic, lezení, zkoušela jsem basket, ale vždy bylo na prvním místě běžecké lyžování, které se později proměnilo v biatlon.
Kdy se u vás k tomu všemu zrodila láska ke koním?
Na prvním stupni ve škole mě kamarádka vzala do stájí a už mi to zůstalo. Začaly jsme ve stáji pomáhat a za odpracované hodiny nás starší holky učily jezdit.
Kde jste s jezdectvím začínala a kdo byl vaším prvním učitelem?
Začínala jsem v Janově nad Nisou, odkud pocházím, na farmě Vyšehrad, kde jsou převážně huculové. Tam nás vždy trénovaly starší holky, které mi daly úplné základy. Později jsem jezdila na prázdninové tábory do Dvora Borčice, kam jsem poté dojížděla na hodiny i přes rok.
S kým trénujete v současnosti a kdo vám do této doby předal nejvíce zkušeností?
Přímo v Borčicích trenéra nemáme, ale nejvíc mi toho rozhodně dala Terka Klímová, která v Borčicích vyrůstala a všechny nás dostala přes Zkoušky základního výcviku jezdce i první závody a stále se nám snaží předávat zkušenosti a posouvá nás dál. Od stáje máme kousek i Ptýrov, kam občas zajedeme na trénink k Terce Kleandr. Mám opravdu velké štěstí na partu, kterou ve stáji máme, takže kdykoliv je nějaký problém, vždy se snažíme si vypomoct.
Jak probíhaly vaše jezdecké začátky? Šlo vám to jako sportovkyni, dá se říci „samo“?
Ten, kdo někdy jezdil na huculech, mi dá asi za pravdu, že není plemene, které by vás víc vyškolilo. Takže bych řekla, že moje začátky byly dosti divoké.
V roce 2021 jste složila jezdeckou licenci. Vzpomenete si, jak Zkoušky základního výcviku jezdce probíhaly?
Vzpomínám si na to moc dobře, byla jsem z toho velmi nervózní, hlavně z drezurní části. Průběh nebyl tak hladký, jak bych si přála, ale nakonec jsme to zvládli.
Kromě toho už za sebou máte i několik oficiálních závodů. Jak jste si je užila? Jak na vás působí atmosféra parkurových závodů?
Je jich opravdu jen pár, ale každý jeden jsem si moc užila! Mám štěstí i na koně, který se mnou závody absolvoval, a i když to byly i jeho první závody, tak se choval jako profík a v ničem mě nenechal. Takže jsem měla opravdu prostor si to jen užívat.
Proč zrovna parkur? Neláká vás i nějaká jiná disciplína?
Parkur se mi líbí nejvíc a vlastně je v našem okolí asi i nejvíc možností se mu věnovat. Lákala by mě ještě všestrannost, ale jen nějaká menší, velkých překážek bych se bála.
Máte svého vlastního koně? Závodila jste s koněm Wigo, představíte nám ho?
Svého koně zatím nemám, ale už ho vlastně docela intenzivně hledám. Zatím jsem neustoupila ze svých požadavků, tak se mi výběr velmi zužuje. Velkých rezavých a zdravých valachů moc není. Wigo alias Pačma je půjčený kůň ze Dvora Borčice, obrovský 14letý valach. Je to ohromně hodný dinosaurus, který miluje vodu a skákání. Jak jsme spolu postupně začali skákat výš, tak se z něho stal i příjemně sebevědomý kůň, který za mě na parkuru zachraňuje vše, co jde. Je to fakt miláček, který by nikomu neublížil. Popravdě bych si moc přála najít povahou takového Wiga.
Vy jako biatlonistka jistě musíte mít tvrdý režim, být přesná a precizní. Nelimituje vás to v jezdeckém sportu, kde se naopak občas musíte smířit s tím, že ne vždy vše musí být perfektní a koni se musí leccos odpustit?
Myslím, že jsem spíš zvyklá mít režim, takže když jsme i s Wigem trénovali, snažila jsem se tomu dát řád, v tom se cítím dobře. Ale jinak si myslím, že úplně perfekcionistka nejsem.
V rámci vysokoškolské praxe jste působila v hiporehabilitačním centru v Tanvaldu. Jak na tuto zkušenost vzpomínáte?
To byla ohromná zkušenost do života. Zase mi to změnilo pohled na svět, byl to velmi intenzivní týden, který si budu pamatovat asi navždy. A moc bych si přála, aby se těmto střediskům dařilo a bylo možná i o malinko jednodušší pro klienty je navštěvovat a financovat, protože v tom vidím smysl.
Sledujete i nějaké české jezdce, například naše olympioniky? Jezdíte se dívat i na závody po České republice?
Sleduju Aničku Kellnerovou, Miloslava Příhodu a spoustu dalších českých i zahraničních jezdců. Hlavně když mají rezavé koně. Na několika závodech jsem se podívat byla, když byly někde v okolí. Dvakrát jsem navštívila i Prague PlayOffs, ale to bohužel bývá v termínech, kdy už závodím.
V jaké stáji v současnosti působíte a jak často chodíte jezdit?
Stále docházím do JS Dvůr Borčice, a také navštěvuji svoji životní kobylku Šelly na Farmě Vyšehrad. Šelly si už ve svých osmadvaceti letech užívá důchod. Moje docházka se hodně odvíjí od tréninku a podle toho, zda jsem zrovna vůbec doma. Ale když doma jsem, snažím se toho maximálně využít.
Jaké máte plány a cíle do budoucna?
Asi nemám žádné konkrétní cíle, ráda bych byla šťastná a dělala věci, co mě baví. A pokud se budeme bavit o koňských plánech, tak už bych ráda našla nějakého svého životního koníka.
Foto: poskytla Markéta Davidová
