Kde se nachází vaše domovská stáj a kdo je jejím majitelem?

 

Naše domovská stáj se nachází na samotné hranici Chráněné krajinné oblasti Brdy, v Obecnici, kousek od Příbrami, což je asi šedesát kilometrů od Prahy. Majitelem stáje jsme my s manželem. 

 

Přímo v areálu žijete?

 

Ano, přímo z obýváku, kuchyně a ložnice koukáme na jízdárnu a na stáje. Je to až děsivé, jak to tam máme jako na dlani.

 

Jak dlouho zde sídlíte?

 

Jsme tu zhruba od dubna letošního roku - respektive koně, my jsme se do domu nastěhovali až o pár měsíců později.

 

 

Prozraďte nám, prosím, více o historii tohoto místa.

 

Jelikož jsme takový rodinný areál a moje mamka se sestrou bydlí hned v domě vedle, kde jsem samozřejmě dříve bydlela i já, vím, že tu dříve byla pouze louka, pole a nic jiného. Všechny pozemky a louky začal pro nás shánět táta už se záměrem stavby stáje a areálu pro koně.

 

V čem vám přijde areál jiný než ostatní?

 

Tak především je náš. S tím jsou spojené samozřejmě radosti i starosti. Můžeme si dělat věci po svém, jsme svými pány. Máme detailní přehled o koních, práci, krmení a podobně. Do teď jsme vždy byli jen v nájmu. Je na nádherném místě v okolí lesů. 

 

Jak jste zde spokojení?

 

Vše je zatím ve fázi budování, rozhodně nejsme ve stavu, kdy bychom byli ready se vším. Chystáme se po novém roce stavět ještě jednu stáj zrcadlově k té současné a tím pádem propojíme střechy a celá stáj se uzavře. Doděláváme dům, zahradu a další okolí. Je toho opravdu hodně. Ještě tento rok bych chtěla do výběhu vysadit stromy, které budou tvořit v létě stín. Znovu zasít trávu do výběhu. Snažíme se je udržovat zelené, aby tam stále byla nějaká pastva, na tyto úkony máme odborníka, který do budoucna počítá i s úpravou zahrady, terasy a dalších okrasných keřů. Máme vše v konceptu rodinného areálu, nechceme velký komerční areál. Čeká nás ještě hodně práce, ale doufám, že jednou bude vše, jak jsme si to naplánovali.

 

Popište nám, prosím, vaše současné zázemí.

 

Zatím máme šest poměrně velkých výběhů, venkovní boxy 3,5 krát 4 metry, kapacita pět koní. Je tu vytápěná sedlovna pouze na koňské věci, deky a podobně, krmírna, klubovna, kde si můžete uvařit čaj, kafe, je zde mikrovlnka, dřez, pračka - ideální na posezení s kamarády. Máme nyní nově solárko, samozřejmě jízdárnu o rozměrech 35 krát 70 metrů se skokovým materiálem a do budoucna bychom chtěli kruhovku, další výběhy a třeba někdy halu. Já bych ráda v nové stáji vnitřní mycí box a chystací box. To je takový můj sen. 

 

Čeho si zde vážíte nejvíce?

 

Vážím si lokality, v níž se stáj nachází. Vedle už by nikdy neměl nikdo nic postavit, protože majiteli jsou Vojenské lesy a statky ČR, kterým se také staráme o některé louky. Takže největší hodnotu vidím v tom, jaký je tady klid, zároveň ale i blízko do města.

 

Mluvila jste o tom, že aktuální kapacita areálu je pět koní – plánujete ji do budoucna rozšířit?

 

Ano, postavením druhé stáje by se kapacita měla zvednout na deset boxů, ale to už je pro mě dost na hraně. Chci tady mít převážně své koně, koně do tréninku a jsem otevřena i spolupráci s dobrými známými. Ideální stav by byl pro mě kolem šesti, sedmi koní. To se dá pořád krásně stíhat a není absolutně ztracena kvalita ustájení, služeb ani ježdění na úkor kvantity. V tomto počtu koní je stále možnost individuálního přístupu ke každému koni a to je pro nás priorita. Myslím, že ne jednou jsem se přesvědčila o tom, že to je to, co koně ocení. Když je někdo chápe, má dané hranice, ale taky někdy přivře oči. Mnohokrát se mi stalo, že mi to pak vrátili v podobě snahy na parkuru, kde pak nechají srdce. V tom bych ráda pokračovala. Určitě jsem nakloněná tréninkům, na které může po dohodě přijet kdokoliv. Rozhodně ale nechci ze svého koníčku a rodinné stáje dělat byznys. 

 

Kolik času zde trávíte?

 

Teď je situace trochu komplikovanější. Máme malého Ondráška, kterému je dvacet měsíců, a navíc jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství s dalším prckem. Koně mají volno a jezdí je teď především moje dobrá duše, ošetřovatelka Dorča. I tak jsem ve stáji každý den i s Ondráškem. Ono jde těžko se vyhnout stáji, když ji máte pod okny. Už od finále KMK v Písku nejezdím, ani jsem na koni neseděla. Ondrášek strašně rád pomáhá, a to absolutně se vším, takže tam občas spolu i něco pomůžeme. Navíc několikrát za týden zavírám koně odpoledne z výběhu a každý večer chodím krmit většinou také já, někdy Ondra, když dorazí dříve z práce. Když jde Ondrášek spát, začíná další kolotoč věcí kolem. Víkendy teď děláme spolu s Ondrou, sháníme nějakého schopného údržbáře či stájníka na hlavní pracovní poměr. Mám dojem, že spolehliví lidé jsou dnes vymřelý druh.

 

Jaké jsou vaše další plány do budoucna?

 

Jak jsem již popsala v otázkách dříve, je v plánu mnoho změn, dodělávek, dostaveb… No, nudit se pár desítek let nebudeme, až si někdy říkám, proč nebydlíme v paneláku 2+1 a nemáme klid, to asi pochopí jen koňáci. Jsme takový ten speciální druh a nemáme to v hlavě úplně v pořádku. Každý, kdo má areál a vlastní dům, zahradu a tak dále, totiž ví, že se nikdy nedá říct "tak a máme všechno hotovo, uklizeno". Snad mě z toho někdy neklepne. 

 

Foto archiv Michaely Refkové