Krátce po posledním setkání Young Riders Academy se historicky první český účastník tohoto projektu uchýlil do holandských BWG Stables bratrů Schröderů. Stáž ukončil v květnu 2020 a získal velmi atraktivní práci jezdce ve sportovní stáji Paula Schockemöhleho.
Jaké jsou vaše první dojmy v novém působišti, tedy ve stájích Paula Schockemöhleho v Mühlenu?
První dojmy jsou výborné. Trénuje mě Norbert Nuxoll, což je jediný trenér, který zde připravuje jezdce na mezinárodní závody. Trénuje tři nejlepší sportovní jezdce - Philipa Rüpinga, Patricka Stühlmeyera a Felixe Kollera a mě zařadil jako čtvrtého. Každý trenér zde má na starosti tři, čtyři jezdce. Tréninky se mi moc líbí, v některých ohledech jsou trošku jiné, než jsem byl zvyklý u Schröderů, ale systém a směr jsou podobné. Mně i koním to sedí a mám z toho dobrý pocit. Trénujeme drezurně, Norbert nás buď sleduje, nebo si nás vezme na kruh a pracujeme společně, poradí, na co se u kterého koně zaměřit. Každý den jsme pod dozorem, trenér je neustále přítomen. Někdy jen pozoruje a jindy zase vede celou drezurní lekci, záleží, jak který kůň chodí. Jednou týdně skáčeme. Každých čtrnáct dní sem navíc jezdí drezurní trenérka a olympijská medailistka Heike Kemmer.
Co je pro vás zajímavé v rámci skokových lekcí?
Norbert nás vzal skákat na travnaté kolbiště, kde se běžně příliš netrénuje a šetří si ho. Měl jsem možnost si tam vzít i své svěřence od Czech Equestrian Teamu.
Pocítil jste, že by nějak zasáhla běžný režim stáje současná, i když už polevující omezení týkající se pandemie?
Právě z tohoto důvodu se rozhodl Paul Schockemöhle uspořádat jezdecké závody přímo v areálu. Nejdříve jen tréninkové, kdy se postavil závodní parkur a vedle bylo opracoviště, skákali pouze domácí jezdci a koně. Před dvěma týdny zde už uspořádali oficiální závody se vším všudy. Protože jsem ještě neměl vyřízenou německou licenci, neúčastnil jsem se jich, ale skákal jsem závodní parkur v následujících dnech. Za dva týdny už budu moct na dalších domácích závodech startovat. Sedlat bych měl koně Czech Equestrian Teamu.
Kolik koní jste si přivezl s sebou?
Mám s sebou tři valachy, svého jedenáctiletého Codroipa, dvanáctiletého Idaria van het Netehof a šestiletého Don de la Baie, což jsou dva koně ze stájí Czech Equestrian Teamu. Jsem rád, že mám možnost je jezdit.
Vedle nich se tedy věnujete dále koním ze stájí Paula Schockemöhleho.
Ano, aktuálně jsem v takovém adaptačním procesu, kdy jezdím pod dohledem Philipa Rüpinga, což je zde nejlepší jezdec, který jezdí pro Schockemöhleho mezinárodní závody a vychoval řadu kvalitních závodních koní. Jezdím pro něj jeho koně v práci, u toho mě trénuje, radí mi, na co se u kterého koně zaměřit. Měl jsem možnost na nich i tréninkově skákat. Získal jsem také jednoho koně do své péče. Postupem času budu od Philipa dostávat více koní a měl bych začít s některými závodit, později, pokud bude vše v pořádku, bych měl získat svou vlastní skupinu koní.
Kolik je zde celkově koní v tréninku?
Přibližně dvě stovky sportovních koní, k nim je minimálně patnáct jezdců, kteří jezdí závody. Proto je i lepší, když má nový jezdec možnost si místní systém postupně zažít pod dohledem zkušenějšího zaměstnance.
Dá se tedy říct, že vám projekt Young Riders Academy, který jste nedávno ukončil, otevřel dveře do světa top skokového sportu, je to tak?
Ano, díky projektu Young Riders Academy jsem strávil půl roku ve špičkové stáji bratrů Schröderových, kteří se mi hodně věnovali, mohl jsem je denně vidět při práci s různými typy koní i při trénování a pomohli mi najít práci ve stáji Paula Schockemöhle.
Ještě v letošním roce byste se měl tedy účastnit jezdeckých závodů v barvách stájí Paula Schockemöhleho?
Ano, nejspíš národních závodů s mladými koňmi.
Jak vypadá aktuálně váš běžný den?
Nyní jezdím průměrně šest koní denně, protože k sobě zatím nemám ošetřovatele a vše si připravuji sám. Jezdím svoje koně a odpoledne pak koně od Philipa.
Foto archiv Václava Staňka
