Tiffany Foster je členkou kanadského národního týmu v parkurovém skákání. Parkury jsou jedním z mála sportů, kde závodí muži a ženy společně a Tiffany je s posledním zářijovým dnem roku 2022 nejvýše postavenou ženou na světovém žebříčku Mezinárodní jezdecké federace. Patří tedy k absolutní elitě, do které se musela složitě vypracovat.
Tiffany se narodila v roce 1984 ve Vancouveru. Jako roční holčička dostala od rodičů houpacího koně, od té doby prý byli koně součástí jejího života, jak ráda zmiňuje v rozhovorech. Od osmi let začala chodit na lekce do jezdeckého klubu. Byla vždy pracovitá a měla jasný cíl.
V plánu bylo trénovat ve stájích Thunderbird Show v Langley, kde měla Tiffany ustájeného poníka. „Nebyli jsme zrovna skvělí klienti, rodiče totiž neměli moc peněz. Vzpomínám si na setkání s Laurou a Brentem Balisky, kteří v Thunderbird trénovali. Máma jim tehdy sdělila, že může dát 300 dolarů měsíčně a bylo jí vysvětleno, že to na velké trénování nebude. Nabídli mi ale pozici pracujícího studenta,“ vypráví Kanaďanka, jak se začala ve třinácti letech otáčet kolem koní. „Pracovala jsem všechny prázdniny, celé léto, všechny volné dny, po škole, kdykoliv byla šance, prostě pořád,“ říká.
Štěstí přeje připraveným
Přestože zpočátku ve stájích v Langley dělala jen ošetřovatelku a pomocnou sílu, nakonec se dočkala i ježdění, když se neteř Laury Balisky rozhodla, že s tímto sportem skončí. Koně, kteří pro ni byli připravováni, najednou neměli jezdce. „Brent, díky bohu za to, rozhodl, že jezdcem se stanu já, a najednou se mnou začal opravdu intenzivně trénovat, líčí Tiffany, která je přesvědčená, že celá její kariéra je o štěstí, kdy byla vždy ve správný moment na správném místě a snažila se využít jakékoliv příležitosti.
„Nebyla jsem žádný talent, ale dokázala jsem s koňmi navázat vztah. Pracovala jsem tvrdě jako ošetřovatelka, jezdila jsem všechno, co bylo třeba,“ říká Kanaďanka a dodává, že je Lauře a Brentovi Balisky vděčná za to, co všechno pro ni v začátku kariéry udělali.
Ve dvaceti letech se rozhodla pořídit si vlastního kvalitního koně z farmy v Langley, ale rodina si ho nemohla dovolit, a tak Tiffany dřela ještě víc. Udělala si instruktorskou licenci. „Od osmi ráno do pěti odpoledne jsem dělala normální práci a od pěti do devíti večer jsem učila začátečníky, jak klusat, abych mohla zaplatit koně,“ říká jezdkyně, která v jednadvaceti letech dostala velkou příležitost.
Klíčové setkání
Na závody do Langley přijel Eric Lamaze a nabídl jí místo. A tak začala v roce 2006 dělat pro jezdce, který se o dva roky později stal olympijským šampionem. „Když jsme k němu přišla, neměla jsem za sebou parkur vyšší než 120 centimetrů. Ale u Erica se člověk opravdu rychle učí. U Laury s Brentem jsem se učila, jak být jezdcem, u Erica jsem se učila, jak být parkurovým jezdcem. V roce 2008 jsem od něj dostala k dispozici opravdu dobrého skokana, ale měla jsme ošklivý úraz,“ vzpomíná Tiffany na pád, po němž má dodnes v páteři několik šroubů a destiček. Kvůli tomuto pádu mnoho týdnů nechodila a půl roku nejezdila.
Rok 2008 pro ni byl zásadní. Jednak po úrazu začala víc trénovat svěřence, protože to se dalo dělat „ze země“, a hlavně v té sezoně Eric Lamaze získal individuální zlato na olympiádě v Číně a kanadský tým byl stříbrný. Tiffany to ohromilo. „Pamatuji si, jak jsem seděla, koukala na ty parkury a říkala, že jednou budu v týmu já. Neznělo to moc realisticky, měla jsem výkonnost maximálně 140 centimetrů a záda vyztužená tyčí,“ popisuje jezdkyně. „Řekla jsem kamarádce, že budu skákat na příští olympiádě, a ona mi řekla: ehmmmm, šampión, to jistě budeš,“ směje se Kanaďanka.
Podpora rodiny Zieglerových
Díky trénování ve stájích Erica Lamaze se Tiffany seznámila se Zieglerovými. To byl klíčový moment kariéry. Trénovala Andyho Zieglera, který nikdy před tím na koni nejezdil, a také trénovala jejich dceru. Vytvořila si s nimi velmi blízký vztah a v roce 2009 se Andy Ziegler rozhodl, že Tiffany podpoří a pořídí nějaké dobré koně přímo pro ni.
Tak přišel Victor a kariéra Kanaďanky nabrala na obrátkách. Právě s hnědákem Victorem si totiž splnila své předsevzetí, že bude startovat na olympiádě v roce 2012 v Londýně. Dalším byl Southwind VDL. „S ním jsem jela v roce 2011 první stošedesátku. Letěla jsem do Spruce Meadows na CSIO jako individuální jezdec. V letadle mi Eric Lamaze řekl, že bych měla jet v rámci týmu,“ vzpomíná jezdkyně na první reprezentaci v Poháru národů, kdy stála po boku legendy Iana Millara nebo zlaté olympijské dvojice Eric Lamaze a Hickstead. Pro fenomenálního hnědáka to byly tehdy poslední závody před osudnou Veronou.
Zmínit musíme Verdiho III, s nímž byla nominovaná na Světové jezdecké hry 2014 v Caen. Jednou z hvězd pod jejím sedlem byl také hnědák Tripple X III, kterého před ní jezdil řadu let Ben Maher. S tímto hřebcem závodila na Panamerických hrách 2015, kde kanadské družstvo bralo zlato a o rok později byla součástí týmu na olympiádě v Riu. Tehdy skončila Kanada těsně pod stupni vítězů.
Aktuální stájovou jedničkou Tiffany je Figor. Holandský hnědák ji donesl v srpnu 2022 na dvanáctou příčku při mistrovství světa v Herningu, což je nejlepší výsledek kanadského jednotlivce na světovém šampionátu od roku 2010. Jezdkyně, která je vedle své píle známá také spontánním projevem plným emocí, má jediný recept na úspěch: „Jezdectví potřebuje hodně času a trpělivosti. A pak také musíte mít chuť do práce.“
Kanadská reprezentantka provozuje od roku 2016 vlastní stáj Little Creek Equestrian, kde koně nejen trénuje pro sport, ale i chová. Stále velmi úzce spolupracuje s manželi Zigelerovými, kterým řada koní sportujících pod sedlem Tiffany patří.
Zdroj: FEI, World Of Showjumping, Tiffany Foster
Foto: Libby Law / FEI
