Když v ráji pršelo... Název dnešního dílu sloupků z dostihové Anglie bych si mohl vypůjčit od spisovatele Jana Otčenáška, ke středečnímu dění v Cheltenhamu by to bylo více než přiléhavé. Druhý den Festivalu se koná jako Ladies Day, ale bohužel, hlavní roli tentokrát hrála voda, která již od dopoledne skrápěla celý areál. Komisaři předpovídali, že se bude běhat na dobré dráze, místy měkké, ale nakonec se drtivá většina programu odehrála na těžké půdě. Škrtů ve startovních listinách tak bylo podstatně více než o den dříve.

Už ráno se kraj zahalil do typické ostrovní mlhy. Viditelnost se postupem času zlepšovala, ale přidal se déšť. Někdy intenzivní, jindy méně, ale zkrátka všudypřítomný. Místo suché trávy, kterou jsme kráčeli v úterý, bylo v Cheltenhamu bláto a měnil se i povrch cest. Jiná byla i kulisa Festivalu, pořádně se nedalo dohlédnout ani na protilehlý konec závodiště.

V těchto povětrnostních podmínkách mi bylo upřímně líto dam na závodišti, jimž byly středeční dostihy původně věnovány. Nebylo málo těch, které si vzaly střevíčky na vysokém podpatku. Akorát ve srovnání s mítinkem Royal Ascot byla délka podpatků o několik centimetrů nižší, a ne tak vratká. Další zvolily střevíčky bez pevné špičky, ale zahlédl jsem i žabky, které se obvykle nosí na plovárnu. Asi se také hodí ideálně k módním róbám a cestám v bahnitém terénu. Módní policií jsem se ovšem nikdy nezabýval, tak prosím berte mé postřehy s rezervou.

Většina paní a slečen v Cheltenhamu chodí s klobouky různých stylů a barev. Některé mají pokrývku hlavy sladěnou s barvou kabátu, jiné volí barvou zcela odlišnou. Hodně populární je klobouk hnědé barvy s větším či menším pírkem v loveckém střihu. K National Hunt Festivalu se tento typ hodí. Kdyby vám nějaká součást oděvu scházela, nebo jste nebyli spokojeni, nezoufejte - na závodišti na najdete také nákupní zónu, kde si můžete svůj šatník vhodně zkompletovat. Jen je třeba sáhnout hlouběji do peněženky, o žádný outlet se nejedná.

Program jednoho dne v Cheltenhamu trvá čtyři hodiny, na programu je sedm dostihů a přestávky jsou v délce 40 minut. Vydržet tak dlouho na dešti není nic jednoduchého, a tak se k úkrytu využívají různé střechy, které jsou v areálu. Asi největším místem, kde se dá skrýt, je sázková hala v sousedství Síně slávy. Hala The Centaur má rozměry přibližně 60 x 40 metrů a ze střech stan jsou v patře sedačky jako v kině. Kromě různých koncertů se zde už konaly turnaje Grand Prix ve snookeru a v šipkách.

Po obvodu jsou sázkové pokladny a stánky s občerstvením. Už hodinu před dostihy byla hala plná, sehnat místo na sezení nebylo nic jednoduchého, a tak to zůstalo po celý den. Kdo sehnal místo na sezení, mohl si gratulovat. Pokud se dařilo favoritům, mohli jste si připadat jako na fotbale. I v přestávkách to v hale hučelo jako v úle. Při dostizích je na jedné straně velkoplošné plátno, kde jsou promítány dostihy a pod ním bylo nachystáno jeviště, kam se skončením dostihů vtrhne kapela a zábava jede dál. Vítěz posledního dostihu Facile Vega se ještě ani nedostal do paddocku a kapela Tommy and The Fuse už začala hrát jeden ze svých hitů. Sázková hala se okamžitě změnila v taneční parket, publikum začalo zpívat a místo na dostizích jste byli na "fesťáku".

Koncert není jedinou kulturou, která se na závodišti během Festivalu odehrává. U sochy Best Mata se před dostihy pravidelně zpívá a vlní do rytmu. Na náměstí vystupovala skupina The Hipcats a v tradičně přeplněné Guinness village se dali poslouchat The Lucky 15’s a také Taylor a The Mason. Po dostihové ani kulturní stránce se nudit nemusíte.

Středa byla také dnem velkých loučení. V hlavním dostihu, The Betway Queen Mother Champion Steeplechase na 3200 metrů, se publiku naposled představil jedenáctiletý bělouš Politologue. Nezapomenu na dva roky starý zážitek, kdy se tento populární valach prosadil ve vrcholu středečního programu. Tehdy jsem dostih sledoval v paddocku, nedaleko od majitele s berlemi. Nevím, jak bylo jeho zranění vážné, ale v závěrečné fázi dostihu vzal berle do ruky a utíkal k hrazení, mocně zdravotními pomůckami tloukl do hrazení a svého miláčka povzbuzoval. Po doběhu se rozplakal. Tentokrát byl Politologue outsiderem, ale doběhl na čtvrtém místě, když se prosadil Energumene s Paulem Townendem.

O čtyřicet minut později běžel naposledy i dvanáctiletý Tiger Roll, pětinásobný festivalový vítěz a dvojnásobný vítěz Velké národní. V rámci Festivalu třikrát ovládl cross country dostihy, jeho vítěznou sérii přerušil v roce 2020 jen tehdy ve Francii připravovaný Easysland. Ve středu si většina přítomných v hledišti přála vítěznou tečku legendy a dlouho to vypadalo nadějně. Po posledním skoku měl více sil stájový druh Delta Work s žokejem Jackem Kennedym. Na závodišti zavládly rozporuplné pocity. "Tušil jsem, že budu možná nejnenáviděnější muž v Anglii, ale nemůžu říct, že by mi to vadilo," glosoval to Kennedy.

Po doběhu bylo festivalové publikum každopádně svědkem nezvyklé scény, na kterou mnozí dlouho nezapomenou. Do paddocku nepřicházel pouze vítěz, ale oba stájoví kolegové společně - Delta Work a Tiger Roll...

Anglie – Irsko 6:8

Favorizovaní hosté si připsali ve středu pět čárek, tři zásluhou svěřenců Willieho Mullinse a dvě slavil tým okolo trenéra Gordona Elliotta. Mullins se dostal do čela hodnocení trenérů se čtyřmi triumfy, mezi jezdci mají zaknihovány dva úspěchy Paul Townend, Patrick Mullins a Nico de Boinville.

Předchozí díly Festivalového deníku

Euforie i podpora Ukrajině. Slavný "roar" je zpět

V Shakespearově rodišti začala dostihová revoluce

Růžové závodiště, které se obejde bez tribuny

Čtvercová dráha žije dál. I díky pikniku a ragby

Best Mate má v Exeteru pomník i vystavený dres

Foto: Petr Malík