Britské dostihové reálie čítají na šest desítek drah od severu k jihu, z východu na západ. Ale Bangor on Dee je jedinečný tím, že nemá tribunu. Když si tuto informaci přečtete, tak přemítáte nad tím, jak to tam vypadá.
Tribuna chybí, ale moderní zázemí nikoliv. V areálu je několik přízemních budov, kde se nacházejí různé bary a jedna s cihlovou omítkou je vyhrazena vážnici. Zázemí září novotou a na první pohled je poměrně moderní. Samotné dostihy se dají sledovat ze svahu mezi dráhou a paddockem, za nímž stojí zázemí. Výškový rozdíl není velký, ale vytváří zajímavý přírodní amfiteátr, kam by byla škoda stavět tribunu.
Paddock leží zhruba o jedno podlaží výše než samotná dráha. V zimě se na mechový travnatý koberec posadí jen málokdo, ale při letních dostihových dnech má přírodní tribuna mnoho výhod. Lehnete si na trávu nebo na deku a sledujete dostihové dění. Dráhu ve tvaru trojúhelníku máte jako na dlani.
Většina závodišť na světě má své zázemí a tribuny okolo cílového mezníku. Nikoliv Bangor on Dee. Cílová věž stojí na konci rovinky, která leží kolmo k diváckému zázemí. Koně finišují proti divákům, při návratu z dostihu projdou kolem nich. Velká obrazovka stojí na začátku jedné z přepon trojúhelníku. V dostihovém programu vypadá schéma dráhy v Bangoru jako hruška.
Tribuna sice chybí, ale zázemí pro diváky je na úrovni. U paddocku se lze posadit na některou ze židliček stojících u bariéry, další možností jsou dřevěné stupínky, které lemují místo pro předvedení koní. Kdo nevidí přes okolo stojící lidi, vystoupí na dva schůdky a má koně jako na dlani. Divácky přívětivé, pro pořadatele finančně nenáročné.
Bangor je jedním ze tří závodišť na území Walesu, a tak má stejně jako celá země ve znaku draka. Oficiální barvou závodiště je růžová, díky níž působí jeho webové stránky i místní informační systém hodně netradičně. Partnerem severoirské dráhy je totalizátorová společnost Tote, a tak je zde kromě růžové hodně vidět i "totalizátorová" červená.
V Bangor on Dee se běhá do konce května a potom opět od července. Provoz je zde téměř celoroční, což není na ostrovech úplně pravidlem. Jedna věc mě však v neděli zarazila. Program nabízel šest dostihů a oznámeno bylo pouze 31 koní, tedy průměrně pět na dostih. Po třech škrtech se na konec divákům představilo jen 28 plnokrevníků. U nás mají pořadatelé zamotanou hlavu, když je oznámeno osm koní, co teprve čtyři. V Bangoru tak tentokrát byla vidět pole, která v Česku běžně vídáme v klusáckých kláních.
Několik stovek metrů od silnice směřující do Bangoru jsme míjeli závodiště v Ludlow, a tak jsme se museli aspoň krátce zastavit. Dráha bezprostředně sousedí s železniční tratí, a tak má paddock uprostřed dráhy. Areál křižuje několik silnic, na nichž musí být během dostihových dnů stejně jako v mnohem známějším Aintree zastaven provoz. Velice sympaticky působí tribuna, z níž je dobrý výhled na celý areál.
Best Mate má v Exeteru pomník i vystavený dres
Čtvercová dráha žije dál. I díky pikniku a ragby
Foto: Petr Malík
