Dostihový deník Racing Post měl na titulní straně úterního vydání jednoduchou otázku: "Jste připraveni na řev?" Byla to narážka na loňský ročník Festivalu v tichu a před prázdnými tribunami. Letos už se opět prodíráme davy, které na závodiště dorazily. Před závěrečným dostihem odpoledne se na obrazovkách v areálu objevilo, že na závodiště dorazilo celkem 68 567 diváků, což je rekord úvodního dne. Hlad po překážkářském svátku byl mezi fanoušky obrovský.

Před prvním dostihem jsem se snažil dostat na tribunu v blízkosti cíle. Už čtvrt hodiny před startem to bylo téměř nemožné. Hlava na hlavě. Na místě, kam jsem se postavil, bylo ještě celkem volno, ale těsně před startem už nebylo možné udělat pohyb vlevo ani vpravo, dopředu či dozadu nemluvě. Osoby menšího vzrůstu měly smůlu - nedaleko ode mě stály dvě dámy, které se na sebe v průběhu dostihu jen smutně podívaly a z dění na dráze neviděly nic.

Start úvodního bodu programu se napoprvé nepodařil, a tak se v hledišti ozvalo poměrně silné bučení. Druhý start už vyšel a tribunami otřásl obrovský řev. Člověku běhal mráz po zádech a nad hlavami diváků se objevily desítky mobilů, které se snažily zachytit začátek Festivalu 2022. Neuvěřitelná atmosféra, kterou je prostě třeba zažít.

Čtěte také: Ještě jsem sundal váhu a návratu do sedla už nic nebrání, ujistil Bartoš

Po několika desítkách vteřin se pole dostalo před tribunu a proslulý „Cheltenham roar“ se ozval znova. Co se dělo, když se Contitution Hill s Nicem de Boinvillem blížili k cílovému mezníku se nedá popsat. Mladík stojící vedle pohledné slečny byl naprosto v transu a jen z plna hrdla neustále křičel: "Come on!"

Někteří házeli programy nad hlavu, jiní vyhodili směrem k oblakům i čepice, ruce mnoha fandů letěly vzhůru. Favorit vyhrál, a tak si mnozí vylepšili své finanční konto. Euforie byla přímo hmatatelná. Nevím, co se dělo v Anglii v roce 2003, když reprezentanti Jejího Veličenstva vyhráli mistrovství světa v ragby, ale to, co jsem zažil v úterý odpoledne v Cheltenhamu, je nezapomenutelné a doma nepoznané.

Něco podobného následovalo o dvě hodiny později, když top-favoritka Honeysuckle v sedle s Rachael Blackmore obhájila vítězství v The Unibet Champion Hurdle na 3300 metrů. Už její odchod z dráhy byl doprovázen výbuchy nadšení a ty se opakovaly až do příchodu do paddocku. V okolí ceremoniálního pódia byla doslova hlavě na hlavě, ani špendlík by nepropadl.

Sympatická irská žokejka si užívala úplně jinou atmosféru než při svých festivalových triumfech před rokem a měla po celou dobu úsměv od uchu k uchu.

Když dorazíte na závodiště včas, už od dopoledne můžete na velkoplošných obrazovkách sledovat sestřih minulých ročníků hlavního dostihu. Defilují šampioni let minulých a ti, kdo u toho byli v minulosti, si vybavují jedinečné zážitky. Hodinu před startem zahajovacího dostihu se v paddocku konala přehlídka bývalých hvězd minulých ročníků. Letos se odehrála pod záštitou organizace RoR – Retraining of Racehorses (nové využití dostihových koní).

Na jedné z tribun moderního areálu se vyjímá nápis "Domov překážkových dostihů". Můžu potvrdit, že to platí do puntíku. Na několika místech v areálu visí listiny vítězů prestižních dostihů - nejen Gold Cupu, ale i mnoha dalších, ať už se běhají při Festivalu nebo v jiných termínech. V hale najdete dresy vítězů Gold Cupu a zároveň uctivě našlapujete po koberci s vyobrazenými Zlatými poháry. A co teprve, když nahlédnete do nijak obsáhlé, ale vkusně udělané síně slávy. V tu chvíli je každému příchozímu jasné, že se nachází na posvátném místě dostihového sportu.

Před očima opět ožívají příběhy staré několik let. Některé už zapadaly prachem, ale nejsou příliš staré a některé osobnosti síně slávy lze stále spatřit v akci. Jedna z vitrín je věnována Crystal Cupu, seriálu evropských cross country dostihů, jehož součástí je i Velká pardubická. Pardubický program najde jen opravdu velký znalec českých reálií, ale není se co divit - kdo v Česku kromě znalců ví něco o Crystal Cupu?

O patro níže jsou připomenuti briští překážkoví šampioni posledních let, jimž vévodí obrovská fotografie Tonyho McCoye. Dlouhá a bohatá historie na diváka dýchá na každém kroku. Nejde o jediný dostih, ale o celé překážkové odvětví, jak říká nápis na jedné z tribun. Vítězové jednotlivých vrcholů jsou srovnáváni podle handicapových známek, a tak vzniká pořadí, který z historických vítězů byl nejlepší.

I na Festivalu rezonuje aktuální dění na východ od našich hranic. Téměř všichni jezdci zahajovacího dne měli na rukávu pásku v ukrajinských barvách. U paddocku byly vyvěšeny dvě ukrajinské vlajky a účastníci posledního dostihu měly dečky se startovními čísly také v modrožlutých barvách. Britský Červený kříž pořádá sbírku, mnoho dobrovolníků vybíralo příspěvek na Ukrajinu při odchodu ze závodiště.

Anglie – Irsko 4:3

Po prvním dni Festivalu trochu překvapivě vedou domácí koně, kterým se podařilo vyhrát čtyři dostihy, o jeden méně než loni za celý Festival. Dvě vítězství mají na svém kontě žokej Nico de Boinville a trenér Nicky Henderson, který skvěle vyladil formu. Představili se čtyři jeho svěřenci, dva vyhráli a dva skončili na druhém místě.

Předchozí díly Festivalového deníku

Best Mate má v Exeteru pomník i vystavený dres

Čtvercová dráha žije dál. I díky pikniku a ragby

Růžové závodiště, které se obejde bez tribuny

V Shakespearově rodišti začala dostihová revoluce

Foto: Petr Malík