reklama 11A

reklama

Ema Kopuletá: Někdo má za cíl zvítězit v T, někdo projet DU-A na otěži

 26.10.2020 11:30 | AUTOR: Pavlína Záhorová

ikonka

Drezurní jezdkyně a trenérka Ema Kopuletá se do koní zamilovala už v útlém věku, nicméně její jezdecké začátky byly parkurové. Emy úplně první vítězství na závodech kdysi komentovala pobavená hlasatelka slovy „vidíme krásné skoky v rychlém tempu“.

reklama 12A

Ema Kopuletá je známou tváří české drezury a již nějaký ten pátek reprezentuje naše barvy na mezinárodní úrovni. Pyšnit se může jak jezdeckými, tak trenérskými úspěchy. Věděli jste, že se až do sedmnácti let věnovala parkuru?
 
Pamatujete si, kdy a kde jste se poprvé posadila na koně? 
 
Bylo to na univerzitní jízdárně UCONN v USA. Tehdy mi bylo šest a od té doby jsem ztracená.
 
Kdy jste se začala věnovat jezdectví naplno? Byla drezura od začátku jasnou volbou?
 
V České republice jsem se s odhodláním sobě vlastním pustila do skoků, což asi nebyla sama o sobě špatná volba, mám tuto disciplinu velmi ráda dodnes.  Ale v kombinaci s neodborným tréninkem, nezkušenými koníky a tehdy naší vlastní ignorancí to k nějakým velkým sportovním zážitkům, až na občasný crash landing na bullfinchi, nesměřovalo. Až kolem sedmnácti jsem se přeorientovala na drezuru.
 

ČTĚTE TAKÉ: Sofie Najmanová: V samý rok jsem startovala na MČR pony i v gymnastice

 
Jaké byly vaše první sportovní výsledky s koňmi? 
 
První závody si pamatuji zcela přesně. Chystala jsem se jako čerstvý držitel licence absolvovat parkur ZM na zkušenější klisně Bonitě z tehdejšího JZD Hvězdlice. Problém nastal ještě před odjezdem - ráno oddílová Avia odmítla spolupráci a dostavili jsme se na místo konání, Farmu Bolka Polívky, až na ZL.  Se slzami v očích jsem si vyslechla motivační proslov šéfa sekce koní v tehdejším JZD pana Říhy, že se přece neposeru, že kobyla to zná. Nakonec se Bonitě povedlo mě po cestě neztratit a bylo z toho třetí místo. A první vítězství? S ruskou plnokrevnou klisnou Vega jsme vyrazily na parkury v Hipocentru Koryčany. Až z videa jsem postřehla výrok pobavené hlasatelky, která můj výkon ohodnotila slovy „vidíme krásné skoky v rychlém tempu“. Sice jsem na konci málem nezastavila, ale byla jsem bezkonkurenčně nejrychlejší. Datum neprozradím, to bylo snad v minulém století!
 
Kdo vás nejvíce ovlivnil?
 
Nejvíc mě ovlivnil náš bývalý dlouhodobý trenér z Belgie, Denis Soyer. Naučil nás kromě dobrých drezurních základů o ježdění a individuálních potřebách koní přemýšlet, což dnes spoustě lidí chybí. 
 
Jaké byly vaše silné a slabé stránky?
 
Moje silné stránky jsou schopnost se velmi rychle učit a učit ostatní, mezi slabé stránky patří pak přeskoky, na ty jsem levá dodnes.
 
Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste v kariéře dosáhla?
 
Rodičům, kteří mě ke koním přivedli a zpočátku podporovali. Dále všem trenérům, jejichž rukama jsem prošla - nechci jmenovat, ať někoho nevynechám, ale všech si vás vážím a děkuji! Lidí, kterých mě ovlivnilo, je dost, v pozitivním i negativním. 
 
Kolik koní vám prošlo rukama a na které nejraději vzpomínáte?
 
No počítat to snad ani radši nebudu, abych si nepřipadala už úplně jako veterán. Vzpomínám nejradeji ex aequo na Diplomata a Athose. Atik cestu do Grand  Prix musel zvládnout trochu metodou pokus omyl a vše mi toleroval, bez něj bych to nedala. Diplomatovi se říkalo Malý Koník neboli Záchvat, s ním jsme absolvovali cestu od prvopočátku až do Grand Prix a taky jsme si spolu párkrát poslechli hymnu.
 

ČTĚTE TAKÉ: Sůrová: Vše začalo voltiží. Kdo ví, v důchodu mě čeká třeba spřežení

 

Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnila úroveň závodů během vaší kariéry?
 
Úroveň závodů se jednoznačně o dost zlepšila, naprosto radikálně se zvýšil komfort vydáváním startek online a elektronickým zpracováním výsledků, dobré povrchy tehdy aby člověk pohledal a ustájení také nebývalo běžné. Pochopitelně roste i úroveň soutěžících, jejich koní a v neposlední řadě i kompetentnost rozhodčích, byť pár výjimek se samozřejmě najde. Ale korektní ježdění z módy nevychází a doufám, že nevyjde. Takže spíš jde o to, aby si každý v sobě s trochou pokory ten úspěch nastavil. Pro někoho vítězství v T, pro někoho projet DU-A na otěži.
 
Jaké sportovní ambice jste měla ve svých začátcích, o čem jste snila? 
 
Každý mladý sportovec sní o olympiádě, já samozřejmě nebyla jiná. S Athosem jsme dosáhli desátého místa ve skupině C, kam Česko spadá. Od postupu stále daleko, ale už v té době jsem si říkala, jestli by nebylo lepší se zaměřit na klasické CDI starty a jednoduše si užívat cestu, než hnát koně půl světa kvůli jedné úloze, kde naprosto objektivně o přední příčky bojovat nebudeme. Poslouchat hymnu na CDI se samozřejmě neomrzí nikdy. A už jsem zjistila, že plánovat je jako si pořídit výpis věcí, které stoprocentně nedopadnou. 
 
Foto archiv Emy Jančářové


K odběru se přihlašte ZDE!

 

Nový Jezdecký zpravodaj vychází každý pátek a je zcela zdarma. Přímo do vašeho e-mailu vám jednou týdně doručíme to nejzajímavější z našich webů - zpravodajství napříč disciplínami, rozhovory, podcasty i videa. Už nikdy vám nic podstatného z našeho servisu neunikne!

 

Novinky z jezdectví a dostihů můžete sledovat i protřednictvím našich specializovaných skupin na Facebooku! Spravujeme pro vás:
 

Máme rádi parkury Jezdci.cz

Máme rádi dostihy Jezdci.cz

Máme rádi drezuru Jezdci.cz

Máme rádi vozatajství Jezdci.cz

Máme rádi všestrannost Jezdci.cz

Máme rádi reining a western Jezdci.cz

Máme rádi voltiž Jezdci.cz

Máme rádi vytrvalost Jezdci.cz

Máme rádi pony sport Jezdci.cz


reklama 13A

Související informace

Sofie Najmanová: V samý rok jsem startovala na MČR pony i v gymnastice
Kateřina Tomanová: S trémou bojuji stále, snažím si ji nepřipouštět
Sůrová: Vše začalo voltiží. Kdo ví, v důchodu mě čeká třeba spřežení
Barbora Marešová: Místo mistrovství juniorů mě čekal let vrtulníkem
Fenclová: První závod vyřešila Katrin za mě. Myslím, že znala i čísla
Linda Portychová: Koně mě dříve moc nelákali. Nadchli mě až na táboře
Kateřina Kubrická: Od koní mě neodradilo ani šedesát stehů na obličeji
Jan Zamec: Začátky byly dost indiánské, naštěstí se nikomu nic nestalo
Tereza Hábová: Rodiče si to představovali jinak, koně měli být hobby
Jakub Štěrba: V dětství jsem stál v pozadí. Byl jsem takový uplakánek
Barbora Kamírová: Krosy jsem jezdit nechtěla. Přišly mi nebezpečné
Lada Šobichová: Trénoval mě plukovník Novosad. Bylo mu tehdy přes 90
Jan Hablovič: Od voltiže jsem si na čas odpočinul u street parkouru
Tereza Svobodová: Koně nahradili balet a plavání. Dodnes ráda tančím
Tereza Czyžová: Létat vzduchem jako nejmenší ve skupině byl adrenalin
Radka Dvořáková: Neměla jsem trenéra, koukala jsem na koně v televizi
Dominika Hrubešová: Gymnastika byla dril, nakonec jsem utekla ke koním
Petra Charvátová: Zažila jsem dobu žlutých filců a vojenských sedel
Ria Lacina Hoffmeisterová: Jezdili jsme i pracovali. Úžasné dětství!
Kamila Kotyzová: Můj pony se bál skákat. Zkusila jsem tedy drezuru
Eliška Opravilová: Poprvé jsem na koni seděla při vyorávání brambor
Jonáš Bujnoch: Když odjížděli koně klientů, míval jsem na krajíčku



Diskuze

Přidávat příspěvky mohou pouze registrovaní uživatelé.

NEPŘEHLÉDNĚTE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace