Klisna Rachel, která byla pro Michaelu Drnkovou první závodní parťačkou, je po hřebci Great Pleasure z matky po Miami Count. V juniorských letech jezdkyně ji vystřídal starokladrubský valach Solo Paladia, s nímž se Michaela dostala až na úroveň ST. Nyní připravuje svou vlastní mladou klisnu No Comment, se kterou absolvovala i první parkurové závody.
Michaelo, při našem posledním rozhovoru jste mezi výjimečné koně z vaší kariéry zařadila klisnu Rachel a valacha Solo Paladia. Představíte nám je? Proč právě tito dva?
Klisna Rachel, nyní už dvaadvacetiletá kobyla, je nezapomenutelný kůň snad pro všechny členy našeho klubu. Díky této kobylce se mnoho členů našeho klubu stalo licencovanými jezdci. Právě tato kobyla zastávala roli učitelky, a to jak pro děti, co se teprve učily například vysedávat, tak i pro ty, co se potřebovaly naučit drezurní prvky do stupně L. Valach Solo Paladia zastává roli pohodáře a ostříleného profíka, co se týče drezury na nejvyšším stupni. Nic ho nerozhodí a do všeho dával 200 procent. Právě tito dva koně stáli na mém začátku v jezdectví a právě oni dva mě nejvíce posunuli. Všechno, co jsem se od nich naučila, můžu nyní předat své mladé kobylce.
Jak a kde jste se poprvé setkali?
S oběma koňmi jsem měla možnost se setkat u nás ve stáji. Klisna Rachel pro mě byla nejdříve pouze jako učitelka a machr, který všechno uměl. Později, když přišly závodní ambice, se z nás stala závodní dvojice. Poté, co jsem z kategorie dětí vyrostla, jsem dostala nabídku jezdit valacha Solo Paladia. Tento kůň u nás ve stáji byl již dlouho, a jelikož měl vyježděnou drezuru stupně TT, neváhala jsem a stala se z nás úspěšná sportovní dvojice. Věděla jsem, že mě tento kůň může mnohé naučit a jezdecky posunout výš.
Čím si vás právě tito dva koně získali?
Rachel pro mě bude už navždy velmi významný kůň, protože díky ní jsem se naučila veškeré základy, které byly potřeba. Jedna z věcí, kterou si mě získala, byla ta, že mě nikdy v ničem nenechala. Ať už jsme jely drezurní úlohu nebo jsme skákaly, vždycky mi zachraňovala zadek a převzala vedení, když už jsem si já sama nevěděla rady. To samé můžu říci i o Páďovi. Proto abychom zajeli perfektní úlohu nebo aby se nám čímkoliv zavděčil a zasloužil, by udělal cokoli. Tito dva koně by se pro své jezdce doslova rozkrájeli.
Je něco, v čem vás jezdecky posunuli? Naučili vás něčemu, co jste později mohla uplatnit i v případě jiných koní?
Určitě. Díky oběma jsem se toho hodně naučila. Jak už základy samotného jezdectví, tak i ty nejtěžší prvky v drezuře. Naučili mě trpělivosti a vážit si každého malého pokroku. Protože i tyhle malé pokroky vedou k jednomu velkému úspěchu. Obecně bych dokázala říci, že právě za tím, jak vnímám celkově koně a jezdecký sport, stojí tito dva koně.
Jaké jsou jejich základní charakteristické znaky?
Rachel je typická kobyla. Cokoliv chce, nebo se jí nelíbí, dá jasně najevo. Není žádným tajemstvím, že pro Rachel je charakteristické to, že občas sežere snad všechno, co se ve stáji nachází, i za předpokladu, že to není koňské žrádlo. Oproti tomu Páďa je zase typický valach. Je mu jedno, co se s ním bude dělat. Až na jednu věc, a to když přijede veterinář. Pokud do stáje přijede veterinář, můžeme ho hledat až na druhé straně vesnice.
Mají nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem?
Možná to bude k neuvěření, ale Rachel milovala, když mohla být na závodech a mohla předvést, co všechno umí. Měla ráda závodní atmosféru, a když jí diváci zatleskali, věděla, že svou práci odvedla na výbornou. Co se týče libůstek ve stáji, tak těch má také mnoho. Jedna z jejích specialit je to, že když se připravuje krmení, tak je jí slyšet přes celou stáj, jelikož jako jediná hrabe tak, jako by snad chtěla vyhrabat díru do země.
Solo Paladia miluje trénování, ovšem pod jednou podmínkou, musí to být venku na vyjížďce. Pokud se jede ven a na louce se začne pracovat, je celý šťastný a najednou udělá vše hned. Jeho nejoblíbenější cvik, který může dělat na vyjížďce pořád, jsou přeskoky v jeden temp. A to i v momentě, kdy je po něm nikdo nechce.
Co všechno jste spolu zažili, vybavíte si nějaké veselé historky nebo zajímavé zážitky? Co naopak společné slabé chvilky?
I přes to, že je Páďa obrovský starokladrubský kůň a není to pod sedlem žádný nováček, nepřestává mě udivovat na vyjížďkách. Již několikrát se nám stalo, že jsem musela slézt a provést ho například kolem chatek nebo kolem keříku, který měl špatnou barvu a Páďovi se nelíbil. Jednu veselou historku mám i ze závodů, když zrovna pršelo. Zrovna jsme opracovávali okolo obdélníku a kapky deště dopadaly na plechovou střechu u budek rozhodčích. Páďa se toho začal bát a paní rozhodčí, která Páďu znala už několik let, mu řekla: „Kolik ti je a na kolikátých závodech jsi, že se takhle bojíš?“ Ten den se Páďa choval, jako kdyby byl ještě mladý, a všichni jsme se tomu smáli. S Rachel mám také spoustu veselých historek. Jedna z nich je ještě z dob, kdy jsem byla malá a u koní jsem teprve začínala. S Rachel jsem jela na krokovou vyjížďku. V lese se najednou objevilo divoké prase a Rachel se lekla a otočila to o 180 stupňů a kráčela si to vesele domů. Od té doby ve stáji všichni říkáme, že Rachel ukončila vycházku.
Kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce?
S klisnou Rachel si nejvíce cením toho, že mě úspěšně provedla Zkouškami základního výcviku jezdce, byla můj parťák při mém úplně prvním mistrovství ČR a společně jsme také sbíraly medaile v oblastních mistrovstvích Jihočeské kraje ještě za kategorii dětí. Mezi náš úspěch bych zařadila i to, že jsme společně překonali 120 centimetrů v tréninku. S valachem Solo Paladia jsme se stali mistry Jihočeského kraje v kategorii juniorů a vicemistry v kategorii mladých jezdců, nesmím zapomenout ani na hezká umístění při mistrovství ČR. Samozřejmě pro nás byl společný úspěch každá krásně projetá úloha, ale i jakýkoliv malý pokrok, který nás společně posouval dál.
Jaký byl jejich osud po ukončení vaší společné sportovní kariéry?
Bohužel ani s jedním už ve sportovní kariéře nepokračuji. Klisna Rachel si nyní užívá zaslouženého důchodu u nás ve stáji, takže s ní mohu trávit čas i nadále. Valach Solo Paladia pokračuje ve sportovní kariéře s jinou jezdkyní a v jiné stáji, takže ho už moc nevídám. Na naše společné chvíle vzpomínám vždy jen s úsměvem na tváři, někdy u toho nechybí ani slzička štěstí a vděčnosti.
Nyní tvoříte sportovní dvojici s mladou klisnou No Comment, představíte nám ji? Jakou s ní plánujete budoucnost a má šanci zařadit se mezi ty nezapomenutelné koně?
No Comment, kterou ve stáji všichni znají pod přezdívkou Kometa, je čtyřletá kobyla českého teplokrevníka. Je to velmi charakterní a zatím snad nejchytřejší kobyla, co jsem měla šanci poznat. Někdy se mi zdá, jakoby to snad ani nebyl kůň. Kometa se mezi ty nezapomenutelné koně už dávno zařadila. Už v době, kdy byla ještě malé hříbátko, a já s ní trávila každou volnou chvíli, jsme si mezi sebou vytvořily velmi silné pouto. Sama jsem velmi zvědavá, kam nás naše společná budoucnost zavede, ale už teď vím, že to bude nezapomenutelná jízda. Ostatně i její jméno mluví někdy za vše.
Kromě toho máte s touto klisnou v kariérách zapsaný i váš první parkur, jak se to stalo? Neplánujete i parkurovou kariéru?
Takovou změnu asi nikdo nečekal, ale bude tomu tak. Jelikož má Kometa parkurový původ a já jsem drezurní jezdkyně, vize by pro nás do budoucna byla všestrannost. Letošní sezónu jsem odstartovala na třech drezurních závodech, zbytek mých startů se pohyboval na parkurových kolbištích. Tento rok jsme s klisnou startovaly pouze na hobby parkurech do 80 centimetrů, jelikož se to jak já, tak i ona, teprve učíme. Nechyběly ani přípravné tréninky na všestrannost v Borové. Na příští sezónu jsou v plánu už oficiální starty.
Patříte k lidem, kteří mají ve stáji vždycky nějakého svého oblíbence, nebo se od toho snažíte spíše oprostit?
Myslím si, že tomu, aby si někdo našel ve stáji svého oblíbence, nejde zabránit. Dřív nebo později si nějakého koně oblíbíte více, než jiného. Já osobně se snažím nefixovat na koně, kteří nejsou moje. Bohužel ani tomuto jsem se už několikrát nevyhnula, o to víc to bolí, pokud se s daným koněm musíte rozloučit. Nyní mám možnost jezdit čtyřletého drezurního valacha jménem Willy Wonka, kterého připravuji na Kritéria mladých koní. I tento kůň se po chvíli stal mým oblíbencem díky jeho charakteru, a už teď vím, že to pro mě bude velice těžké, pokud se naše cesty rozejdou.
Foto: poskytla Michaela Drnková
