Federico Fernandez je označován za „zázračného muže“. I když je jedním z nejúspěšnějších mexických parkurových jezdců, tato přezdívka nevznikla díky jeho talentu a jezdeckým schopnostem. Vznikla po tragické letecké nehodě, kterou Mexičan přežil opravdu jako zázrakem…
Federico Fernandez, celým jménem Federico Fernandez Senderos, se narodil v roce 1968 v Mexico City. Jezdit začal v dětství. Jeho strýc Fernando Senderos získal individuální zlato v parkurovém skákání na Panamerických hrách v roce 1975 a i jeho dědeček měl blízko ke koním. „Narodil jsem se s láskou ke všem zvířatům. Zvířata byla v mém životě vždy moc důležitá. Když jsem poprvé viděl koně, byli to pro mě ti nejzvláštnější tvorové na světě,“ líčí Federico.
Brzy se dostal do juniorské reprezentace. V devatenácti letech absolvoval desetiměsíční stáž v Evropě a po návratu se chystal nastoupit na univerzitu. Léto roku 1987 mu ovšem obrátilo život naruby. 30. července nastoupil spolu s kolegy z reprezentace do letadla, kterým se měli přesunout do Miami a poté pokračovat dál. Cílem byla účast na FEI mistrovství severní Ameriky pro mladé jezdce, které v tom roce proběhlo v Chicagu.
Na palubě Boeingu bylo jedenáct nebo dvanáct osob včetně palubního personálu. Počty lidí se dle různých zdrojů liší. Kromě lidí ale stroj převážel i koně mexické reprezentace, šlo totiž o nákladní letadlo. Celkem jich mělo být třiadvacet, některé zdroje uvádí osmadvacet.
Hned po startu z letiště v Mexico City zaznamenala posádka potíže s výškoměrem. Nedařilo se vystoupat do potřebné hladiny a piloti jen se štěstím minuli několik výškových budov. Situace byla kritická, kvůli nedostatku času se rozhodli přistát na osmiproudé dálnici Mexico City – Toluca. Pokus o přistání dopadl katastrofálně.
Z letadla se po dopadu na vozovku stala ohnivá koule, která sebrala desítky aut a trosky trefily restauraci a benzínovou pumpu. Na zemi zahynulo přes čtyřicet lidí. Z posádky přežili pouze tři lidé, z koní se zachránil jediný. Dva těžce zraněné koně museli policisté na místě zastřelit, aby zkrátili jejich utrpení. Mezi přeživšími byl Fernando, který v hořícím oblečení vylezl z trosek.
Jeho nejlepší kamarád z týmu Ruben pád letadla nepřežil. Fernando na ty chvíle nikdy nezapomene: „Cestovali jsme s Rubenem na mistrovství do USA. Letadlo bylo plné. Krátce po vzletu začalo být jasné, že něco není v pořádku. Potom šlo letadlo k zemi, narazilo do dálnice. Ruben zemřel. Tolik jsme se na ty závody těšili.“
„Je to něco, čemu nemůžete uvěřit, že se může stát,“ říká mexický olympijský jezdec a Fernandův kolega z reprezentace Enrique González. „Přišli jsme při nehodě o dobré přátele. V Mexiku to byla obrovská věc. Také tam zahynuli tehdy možná nejlepší parkuroví koně Mexika. Bylo to devastující.“
Zpátky ke koním
Federico, který při neštěstí také přišel o koně, strávil měsíc v kómatu. Půl roku pak byl v nemocnici, kde podstoupil padesát operací obličeje! Chtěl se ale vrátit co nejdřív do sedla. Už v následující sezoně začal jezdit. Aby se neporušily kožní štěpy, které mu byly kvůli mnoha popáleninám transplantovány, jezdil s obvázanýma rukama a obličejem. Takto zvítězil už v roce 1988 s Alim v Grand Prix Mexico City.
„Hned poté, co se vrátil k ježdění s tou maskou, vyhrál Velkou cenu. To bylo opravdu silné a dojemné pro všechny. Vidět toho popáleného ovázaného muže…“ popisuje další z členů reprezentace Patricio Pasquel. „Byla to jen jeho vnitřní síla, která ho z toho dostala.“
„To je moment, za který jsem hodně vděčný. Stejně tak za lidi, co při mně stáli a kvůli kterým se vyplatilo snažit se,“ říká sám jezdec, který je dnes jedním z nejúspěšnějších parkurových jezdců v historii Mexika.
Vedle už zmíněného Aliho patřil k jeho nejlepším koním Bohemio, s nímž má stříbro ze soutěže týmů na Panamerických hrách 2003. Závodil s ním také dvakrát na Světových jezdeckých hrách, a to v roce 2002 v Jerezu a o čtyři roky později v Cáchách. Také s ním startoval na olympiádě 2004 v Aténách. Celkově se olympijských her účastnil třikrát. Nutno říct, že Mexiko je v parkurovém sportu jednou z nejsilnějších zemí severoamerické ligy a na olympijských hrách mají vždy své místo.
Nezlomný optimista
„Abyste si užili den, musíte si všímat maličkostí, které ten den dělají výjimečným. To obvykle nejsou žádné velké věci,“ říká Federico. V jezdecké společnosti je vnímán jako silný a optimistický člověk. „Je to můj velký oblíbenec. Nezažila jsem, že by kdy řekl někomu něco jiného než vlídná slova,“ líčí americká olympijský medailistka Beezie Madden a dodává: „Je vždy v dobré náladě a má smysl pro humor. To je v dnešní době opravdu úžasné.“
Federico žil a žije naplno. V devadesátých letech vystudoval management na univerzitě a založil svou první firmu. Podniká a zároveň jezdí, stále reprezentuje Mexiko na vrcholných mítincích. Jen letos absolvoval několik Pohárů národů a startoval i v jeho finále v Barceloně. Aktuálně je na světovém žebříčku na 129. místě.
Letecká katastrofa ho zasáhla v mnoha ohledech. Kvůli poranění očí není schopen jezdit ve většině hal kvůli osvětlení. „Pod ostrým světlem v halách nedokážu dobře posoudit vzdálenost,“ říká. Vyhledává tak spíš venkovní mítinky, ideálně na velkých kolbištích.
Při jedné z mnoha krevních transfuzí v rámci záchrany života po nehodě byl nakažen hepatitidou typu C, která je i dnes velmi obtížně léčitelná. Federico říká, že jeho život je jako na horské dráze. Střídají se krásné momenty s těmi špatnými, které by leckoho zlomily. „Pokud není váš život nahoru a dolu, je to takové žití v šedi. Nejsou tam žádné barvy. Jistě, je to určitě velmi poklidné, ale to nejsem já.“
Na osudové cestě na závody ztratil mnoho přátel a také koně. Jak říká, navždy ho ta havárie změnila, ale nakonec z něj udělala lepšího člověka. „Mnoho let po tom můžu s rukou na srdci prohlásit, že v tom pro mě bylo i něco dobrého. Říkám to s velkým respektem, protože to dalším lidem přineslo mnoho žalu. Jak to vidím já, musíte projít všemi těmi nešťastnými okamžiky, abyste pochopili ty skvělé věci, které se vám dějí. Vezměte to jako krok k tomu začít znovu pracovat na svém růstu. Protože tyto věci, které se vám v životě stávají, vás často staví do nové pozice. Takže musíte pochopit, jaká je vaše nová pozice, a pak z ní vytěžit to nejlepší – doufejme, že ještě lepší, než to bylo předtím. Byl to rozhodující bod v mém životě, protože si myslím, že mi opravdu pomohl pochopit, co je pro mě důležité,“ dodává.
„Důležité pro mě je žít ve štěstí, snažit se být dobrým příkladem pro ostatní a pokusit se ovlivnit všechny lidi, které jsem potkal, něčím pozitivním. Mým cílem je být ke každému pozitivní. Naučil jsem se nermoutit se z věcí, na kterých nezáleží, zaměřit se na to, co mohu změnit, ne na to, co změnit nemohu. A snažím se žít každý den, jako by to byl ten poslední.“ Mezinárodní jezdecká federace letos Federica zařadila mezi nominované na FEI Awards v nové kategorii FEI Inspire.
Zdroj: FEI, Chrono of the Horse, The Irish Field, Wikipedia
Foto: Jon Stroud / FEI
