Jste úspěšnou českou reprezentantkou v parkuru juniorské kategorie a podle všeho o vás v budoucnu ještě hodně uslyšíme. Vzpomenete si, kdy jste se vůbec poprvé posadila na koně?

 

Poprvé jsem se posadila na koně asi zhruba ve čtyřech letech, pokud tedy nepočítám dřevěného koně, kterého mi koupili rodiče, když mi byly dva roky. V naší obci byla malá stáj, tak jsme tam občas s mámou chodily se podívat na koně a nechat se povozit.

 

Koně a jezdectví lákali i vaši maminku?

 

Před tím, než jsem začala jezdit, tak moje máma párkrát na koni seděla, ale ježdění nebylo jejím dětským snem. Když jsem se začala ježdění více věnovat, tak se ke mně mamka přidala a dopadlo to tak, že jsme obě složily zkoušky na jezdeckou licenci a teď, když nejsem na závodech já, závodí máma. Účastní se soutěží do 110 centimetrů. 

 

Maminka vás také hodně podporuje, je to tak? U vás v rodině nikdo jiný v minulosti nejezdil?

 

Ano, hodně mě podporuje a jsem jí moc vděčná za vše, co pro mě dělá. V rodině se jezdeckému sportu ze začátku chtěla věnovat mamky prostřední sestra, ale nakonec propadla jiným sportům. Její nejmladší sestra začala jezdit, když mi byly čtyři roky, a teď jezdí drezurní soutěže.

 

Jaké byly vaše první lekce? Měla jste hned od začátku sportovní ambice?

 

Ze začátku to bylo jenom hobby, ve čtyřech letech jsem ani nevěděla, že se ježdění dá dělat závodně.

 

Kdo vás na začátku nejvíce naučil?

 

Nejvíc mě na začátku naučil Míla Vítek, přivedl mě k parkurovému skákání a připravil mě na obě zkoušky základního výcviku jezdce pony i koní.

 

Neuvažovala jste někdy o jiné disciplíně?

 

Úplně na začátku jsem chtěla jezdit dostihy, jezdit rychle mě vždy bavilo. Jelikož jsem pro tuto disciplínu neměla ani váhu ani výšku a rodicě se o mě báli, sen být dostihový jezdec zaniknul velmi rychle.

 

Jaké byly v začátcích vaše silné a slabé stránky?

 

Za slabé stránky bych považovala ze začátku a určitě i teď svou špatnou motoriku těla. Je to něco, na čem stále pracuji. Co se týče silných stránek, uvedla bych asi to, že ráda překonávám své rekordy. Čím vyšší překážky, tím lepší, to jsem si vždy říkala.

 

Využíváte například nějaké kompenzační cvičení či doplňkový sport?

 

Když jsem doma, chodím občas cvičit do fitnessu, zaměřuji se hlavně na posilování středu těla. Dříve jsem také chodila na plavání, postupem času už na to ovšem nemám tolik času.

 

Vzpomínáte si na vaše první jezdecké závody?

 

Úplně první závody si nepamatuji do detailu, ale vím, že to byly hobby závody. Pamatuji si, že to byla vánoční parkuriáda a trenér měl moji poničku na vodítku. Vodil mě přes klády na zemi. Byla to soutěž v maskách a já jsem měla kostým černé kočky nebo něco takového. Nevím, jestli to byly moje úplně první závody, ale jsou to ty nejstarší, na které si vzpomínám.

 

Foto archiv Valentýny Kukové