Úplně poprvé se Johana Vášáryová posadila na poníka jménem Cascaya, když jí bylo pět let. „Ten moment, když jsem si mohla poprvé sednout na koně, byl naprosto úžasný. Cascaya byla úplně nejlepší poník, kterého jsem mohla mít. Byla to velmi hodná, malinká kobylka a mohla jsem si s ní hrát a učit se nové věci,“ vzpomíná na své první jezdecké zkušenosti Johana.

Kde se tyto první jezdecké kroky odehrály?

Bylo to v naší domovské stáji, kde už jsme tu dobu sídlili. Naše stáj se nachází v obci Jírovice, což je v blízkosti Konopiště.

Je obecně známo, že se vaše rodina věnuje převážně drezuře. Zkoušela jsi i jinou jezdeckou disciplínu?

Ano, účastním se také parkurových soutěží. Chtěla jsem vyzkoušet i závody ve všestrannosti, ale to mi moje maminka zatím nedovolila, takže dávám přednost stále převážně drezuře. Je to ovlivněno hlavně tím, že prakticky celá moje rodina je založena tímto směrem a věnuje se drezuře. Vždycky jsem k drezuře měla nejblíž, jelikož moje maminka, Hana Vášáryová, má na kontě neskutečné množství úspěchů v této disciplíně a pro mě je prostě nejlepší. Na začátku jsem ani nijak nevnímala, že jsou i jiná jezdecká odvětví, takže to, že se budu naplno věnovat drezuře, přišlo tak nějak samo.

Je ještě někdo, kdo tě ovlivnil ve tvé prozatímní jezdecké kariéře?

Obecně mě hodně ovlivnili moje rodiče. I můj táta si přál, abych jezdila spíše drezurní závody, a to z důvodu větší bezpečnosti. Trénuji samozřejmě převážně s mojí maminkou a také k nám občas přijede holandská drezurní trenérka Pauline van Nispen. Zkušenosti se skovou prací mi předává David Fialka.

Vzpomeneš si na své první drezurní závodní zkušenosti?

Myslím, že to bylo u Slaného, kam jsme vyrazili s kobylkou Cascayou. Byl to můj první závodní výjezd a zároveň i mé první vítězství. Vzpomínám si, jak jsem byla plná emocí a dojmů. Plakala jsem radostí a byla jsem opravdu moc spokojená. Takto to asi celé začalo.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Oliver Písařík vyzkoušel koňské pólo. Parkur ovšem jednoznačně vyhrál

S kolika koňmi už jsi startovala a byl pro tebe některý z nich nejvíce výjimečný?

Měla jsem tu čest závodit dohromady s devíti koňmi a poníky. Nejvíce výjimečným je určitě právě teď hřebec Firestone. Toho si budu pamatovat navždy. Je to kůň, s nímž jsem se dostala na své první mistrovství Evropy a nasbírala jsem s ním další skvělá umístění na národních i mezinárodních závodech. Zmínit musím určitě naše letošní vítězství při olomouckém mistrovství České republiky v kategorii dětí.

Jaké s ním maté plány na příští sezonu?

Prozatím si s ním sezonu úplně neplánujeme. Jak jsem říkala, Firestone je hřebec, takže ještě nevíme, jak bude vypadat jeho připouštěcí sezona. Každopádně, když vše dobře dopadne a budu ho moct i nadále jezdit, tak bychom se rádi opět zúčastnili mistrovství Evropy a poté koncem sezony soutěží do úrovně S.

Kterých svých úspěchů si zatím ceníš úplně nejvíce?

Mezi mé nejcennější úspěchy patří jednoznačné osmé místo na mistrovství Evropy a opravdu velikou radost jsme všichni měli, když jsem na posledních mezinárodních závodech letošní sezony zajela úlohu za 79 %. To bylo v polském Zakrzowě.  

Jaké jsou tvé další plány a ambice pro následující roky?

Moc ráda bych se ještě se svým poníkem podívala v příštím roce na mistrovství Evropy. Potom mám momentálně v tréninku svou šestiletou kobylu, která se jmenuje Bona Dea. S tou bych chtěla za dva roky absolvovat juniorské mistrovství Evropy, ale to se ještě uvidí, jak se to bude celé vyvíjet. Mezi mé budoucí ambice bych zařadila také účast na mistrovství světa mladých koní a dále bych se ráda dostala na úroveň Grand Prix a jezdila závody světového poháru.

Foto archiv Johany Vášáryové