Poprvé se posadila patnáctiletá parkurová jezdkyně Emma Sophia Španko na koně asi ve čtyřech letech. „Vím, že to bylo na farmě Vysoká u Chrastavy u našich přátel. Později jsme tam začaly společně se sestrou pravidelně dojíždět na tréninky s Lenkou a Martinou, a tak se postupně rozvíjela moje láska ke koním,“ vzpomíná v úvodu rozhovoru.  

Kdo vás přivedl ke koním a k jezdeckému sportu?

Být v kontaktu s koňmi byl vždycky můj sen, za kterým jsem si šla a ono se to nakonec povedlo. Koně jsem vždy obdivovala a líbil se mi celkově jezdecký sport. Přestože koně byli součástí rodiny našich předků, tak nepocházím z té tradiční jezdecké rodiny, ale moji rodiče jsou mi obrovskou oporou a podporují mě na mé cestě, za což jsem opravdu moc ráda.

Kdo další vás ještě v průběhu dosavadní jezdecké kariéry nejvíce ovlivňoval?

Určitě to byli moji trenéři. Jmenovitě Táňa Studničková, Václav Studnička, Rudolf Doležal a nyní je mojí trenérkou Iva Holíková.

Vyzkoušela jste i nějaké jiné odvětví jezdectví než parkurové skákání?

Nikdy jsem jinou disciplínu nezkoušela. Parkur je pro mě jedinečný v svou akčností, oproti drezuře, která je pro mě příliš jemná.

Kde a jak proběhly vaše první oficiální parkurové závody?

Vzpomínám si, že to bylo v Čísovicích, kde jsem měla svého prvního poníka Liptona Timona. Bylo to velmi úspěšné zahájení mé závodní kariéry, jelikož jsme ve své první soutěži hned zvítězili.

Kolik koní máte aktuálně v přípravě na následující sezonu? Víte, kolik vám jich už prošlo dohromady pod rukama?

Momentálně mám možnost jezdit a připravovat na novou sezonu svých sedm koní. S příchodem do Zduchovic nám jich pár přibylo do našeho týmu. Dohromady za tu dobu, co jezdím, jsem se už setkala asi s patnácti koňmi. S některými jsem závodila a některé teprve připravuji pod vedením trenérů.

ČTĚTE TAKÉ: Lánský: Po pár letech atletiky mě ježdění zase hodně chytlo

Který z vašich koní byl pro váš tím nejvíce výjimečným?

Určitě pro mě byl nejvíce výjimečný můj první poník Lipton Timon, s nímž jsem sbírala své úplně první jezdecké zkušenosti. Z velkých koní, které aktuálně jezdím, je to jednoznačně klisna Elis.

Jakých svých úspěchů si prozatím ceníte nejvíce?

Velmi cenná je pro mě účast při CSI2* v Olomouci, kde jsme si připsali i vítězství. Dále mě velmi potěšilo získání třetího místa v loňském roce na mistrovství České republiky. Také mi dělají velikou radost dobře zajeté parkury při Českém skokovém poháru a na větších závodech, například v Chuchle Areně Praha.

Jaké jsou vaše plány a ambice pro příští závodní rok?

Všechno se to bude samozřejmě odvíjet od pandemické situace. Rádi bychom se ale častěji účastnili zahraničních mezinárodních závodů a když se to povede, tak i domácího Poháru národů ve Zduchovicích.

Foto archiv jezdkyně