reklama 11B

reklama

Hřebec Rock’n Roll byl můj první velký kůň, říká Filip Doležal

 20.12.2020 06:30 | AUTOR: Vojtěch Kroupa

ikonka

Filip Doležal je spojován s koňmi téměř od narození, a to díky svým jezdecky zaměřeným rodičům. V juniorské kategorii vybojoval mistrovský titul a poté se přesunul na šest let do zahraničí, kde získával zkušenosti od předních německých jezdců.

reklama 12A

Svou první jízdu na koni si Filip Doležal musel zpětně přehrát na videu, aby si ji vybavil. „Bylo to v Německu, když tam můj táta pracoval u koní, jel jsem bez sedla na malém bílém poníkovi. První jezdecké vzpomínky mám potom z doby, když mi bylo asi sedm let, a to už vím, že jsem jezdil své první poníky,“ říká. Dále nám v rozhovoru popsal, jaká byla jeho jezdecká cesta až na úroveň Grand Prix a přidal také své další plány a jezdecké ambice.

 

Kdo vás k jezdectví a ke sportu přivedl?

Jednoznačně rodiče. Jak jsem říkal, táta u koní celý život pracoval a celé to bylo vlastně automatické. Nikdo mě do toho ani nemusel nutit a od začátku mě to bavilo.

 

Věnujete se parkurovému skákání od úplného začátku? Zkusil jste i jinou jezdeckou disciplínu?

Jednou jsem vyzkoušel drezuru, ale to bylo jenom při skládání zkoušky základního výcviku jezdce. Jinak jsem nic jiného nedělal. V parkurovém prostředí jsem od mala vyrůstal. Táta dělal parkur a já jako jeho syn jsem chtěl dělat to samé. Zkrátka mi parkur nikdy nebyl cizí.

 

Kdo další vám předával zkušenosti a posouval vás ve vaší kariéře?

Ze začátku to byli samozřejmě především rodiče. Jako junior jsem hodně často jezdil do Hořovic, kde jsem trávil spoustu času. Tam mi předával zkušenosti pan Václav Opatrný a později i Aleš Opatrný.  Poté jsem začal pracovat v zahraničí, kde jsem se naučil nové věci od jezdců jako je René Tebbel nebo Bjorn Nagel.

 

Jak vzpomínáte na své zahraniční působení? Kde to vlastně bylo?

Hned po maturitě jsem nastoupil do německé stáje u Reného Tebbela, kde jsem působil jako pracovní jezdec asi necelé tři roky. Poté jsem změnil angažmá a spolupracoval jsem s dalším výborným jezdcem Bjornem Nagelem v Bavorsku. V téhle stáji jsem se bohužel na nějakou dobu zranil, takže to bylo takové složitější. Po nějakých šesti letech už mě to začalo táhnout více zpět domů, takže jsem se nakonec vrátil.

 

NEPŘEHLÉDNĚTE: Být v kontaktu s koňmi byl vždycky můj sen, říká Emma Sophia Španko

 

Kolik koní vám prošlo pod rukami za celou vaši kariéru?

V Německu byl pro mě základ odjezdit minimálně dvanáct koní. Každý týden jsme jezdili na závody, takže těch koní byl opravdu nespočet. V dnešní době ještě spolupracuji s mým bratrem a natáčíme spolu prodejní videa se spoustou koní, takže opravdu nedokážu říct, kolik jich přesně bylo. Myslím si ale, že koní, které jsem měl k dispozici do sportu a na závody, mohlo být odhadem tak kolem stovky.

 

Kteří koně pro vás byli nejvíce výjimeční?

Měl jsem za tu dobu hodně výjimečných koní. Určitě to byl hřebec Rock’n Roll, s nímž závodil nejdříve můj táta. Pro mě to byl první velký kůň, kterého jsem jezdil po přechodu z poníků. Dále moc rád vzpomínám na klisnu Rockinu, dceru hřebce Rock'n Rolla. Získal jsem s ní spoustu dobrých umístění, ale také z ní přišlo i hodně pádů. V posledních letech pro mě hodně znamenal hřebec Exclusive Reason de Ganad, s nímž jsem se účastnil velkých tříhvězdových mítinků.

 

Které své úspěchy považujete osobně za nejcennější?

Vzpomínám si, že jako junior jsem vyhrál mistrovství České republiky a zvítězil jsem také v juniorské Grand Prix ve Wiener Neustadt. Jinak za veliké úspěchy ve své kariéře také považuji viditelné pokroky v práci s mými svěřenci. Hodně koní jsem dostal na ježdění na národní úrovni 120 centimetrů a vypracoval jsem se s nimi na mezinárodní úroveň 150 centimetrů a Grand Prix. Toto je případ třeba zmiňovaného hřebce Exclusive Reason de Ganad a valacha Coup de Coeur GP Madame Z. Dále si také velmi cením své účasti na mistrovství světa mladých koní před dvěma lety. Se sedmiletou Chaccamilou jsem absolvoval první kolo s jednou chybou, a to druhé čistě. Následně o ní byl veliký zájem a prodala se do stáje Paula Schockemöhle.

 

Ve vašem případě se mluvilo i o olympijské účasti. Je tato myšlenka stále aktuální?

Aktuální to bylo loni, když se zdálo, že budeme moci normálně závodit a účastnit se obtížných mezinárodních závodů. Vzhledem k této situaci jsme se pořádně nikam nedostali a byli jsme rádi, že jsem si v Praze mohli skočit jedny tříhvězdové závody. Tím to bylo celé zbrzděné a v podstatě to urychlilo naše rozhodnutí.

 

Jaké jsou tedy vaše momentální ambice a další závodní plány?

Když situace dovolí a vše bude možné, tak určitě chceme absolvovat další mezinárodní tří a čtyřhvězdové závody. Budeme se případně pokoušet o kvalifikační limit na mistrovství Evropy a určitě se chystáme účastnit mezinárodních závodů v Čechách a republikového mistrovství.

 

Foto archiv Filipa Doležala



K odběru se přihlašte ZDE!

 

Nový Jezdecký zpravodaj vychází každý pátek a je zcela zdarma. Přímo do vašeho e-mailu vám jednou týdně doručíme to nejzajímavější z našich webů - zpravodajství napříč disciplínami, rozhovory, podcasty i videa. Už nikdy vám nic podstatného z našeho servisu neunikne!

 

Novinky z jezdectví a dostihů můžete sledovat i protřednictvím našich specializovaných skupin na Facebooku! Spravujeme pro vás:
 

Máme rádi parkury Jezdci.cz

Máme rádi dostihy Jezdci.cz

Máme rádi drezuru Jezdci.cz

Máme rádi vozatajství Jezdci.cz

Máme rádi všestrannost Jezdci.cz

Máme rádi reining a western Jezdci.cz

Máme rádi voltiž Jezdci.cz

Máme rádi vytrvalost Jezdci.cz

Máme rádi pony sport Jezdci.cz


reklama 13B




Diskuze

Přidávat příspěvky mohou pouze registrovaní uživatelé.

NEPŘEHLÉDNĚTE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace