První jezdecké zkušenosti získávala Adéla Opatrná v domácím jezdeckém areálu Ranch Hořovice. „Určitě to bylo ještě dřív, než jsem uměla mluvit a chodit, jelikož je celá naše rodina odjakživa spojená s koňmi a s jezdeckým sportem. Svého prvního poníka jsem dostala už ve dvou letech. První závodní zážitky jsem začala sbírat, když mi byly asi čtyři roky. Absolvovala jsem nejdříve nějaké jízdy zručnosti a můj děda Václav Opatrný si to moc užíval a běhal vždycky po parkuru se mnou," vzpomíná na své jezdecké začátky Adéla Opatrná.   

 

 

 

Byl to tedy někdo konkrétní, kdo vás přivedl k jezdeckému sportu?  

 

Největší vliv na mě měl od začátku asi můj děda, který má za sebou také velmi úspěšnou sportovní kariéru. Naučil mě vše od úplných základů a přivedl mě až k výkonnosti, kterou mám dnes. Samozřejmě i ostatní členové rodiny mi od mala předávali zkušenosti a chtěla jsem od začátku být jako oni.  

 

 

Kdo další vám ještě předával zkušenosti na vaší cestě jezdeckým sportem?  

 

Určitě mě také hodně ovlivnila moje mamka. Trénovala mě, když děda zrovna nemohl a hodně mi pomáhala s drezurními základy. Potom u nás na ranči působila další trenérka Nikola Hušková. Ta mi toho předala opravdu hodně a stále na ní ráda vzpomínám. Mým posledním trenérem je v této době můj strejda Aleš Opatrný.  

 

 

Věnovala jste se vždycky pouze parkurovému skákání? Vyzkoušela jste i jiné jezdecké odvětví?  

 

Parkurové skákání je moje hlavní a jediná jezdecká disciplína. Je to ovlivněno především naším domovským zázemím, které je po celou dobu, co jsem na světě, přizpůsobené právě pro parkur. Dřívě jsme v areálu měli také crossovou dráhu a drezurní obdélník, protože děda i Aleš začínali a dlouho se věnovali všestrannosti. Když se nad tím zamyslím, tak mě ani nic jiného nikdy nelákalo. Parkur je pro mě veliká vášeň a zároveň každá jízda je pro mě adrenalinový zážitek.  

 

 

Vzpomenete si na své první oficiální závody?  

 

Jezdeckou závodní licenci jsem obdržela u nás doma v Hořovicích. První oficiální závody mohly být buď také u nás, na domácím kolbišti, nebo ve Zduchovicích. Určitě to bylo s mou první větší sportovní poníčkou, která se jmenovala Pascha. Dnes je ještě stále u nás a nyní se na ní připravuje můj bratranec Patrik.  

 

 

Zvládnete dát dohromady počet koní, kteří vám už prošli pod rukama?  

 

Na to, že mi v lednu bude teprve patnáct let, tak si myslím, že už jich bylo docela dost. Přesný počet říct nezvládnu. Hodně koní jsem zkoušela, abychom vybrali vždy toho správného a vhodného pro mě. To samé se dělo i v době, když jsem jezdila poníky.  

 

 

Kteří koně byli pro vás těmi nejvíce výjimečnými?  

 

Z poníků pro mě byla velmi výjimečná Zornička. S tou jsem začínala opravdu úplně od malička, běžela jsem spolu s ní a s dědou mé první hobby závody. Dále to jsou poníci Pascha a Sugar, s nimiž jsem začínala a vzpomínám na ně moc ráda. Své první mistrovství České republiky jsem vyhrála v sedle Diamanta, který mě toho také hodně naučil. Z velkých koní musím rozhodně zmínit svou výjimečnou klisnu Lordany, s níž jsem se dostala na mistrovství Evropy a za dvě společné sezony jsem s ní stihla nasbírat spoustu skvělých umístění na domácích i mezinárodních závodech.  

 

 

Jaké byly vaše sny, když jste s koňmi začínala a jaké máte jezdecké ambice nyní?  

 

Nejdříve jsem všechny moc obdivovala, za to, jak jsou v tomto sportu dobří. Vyrůstala jsem v jezdeckém sportovním prostředí a už jako malá jsem toužila po sbírání nových zkušeností. Velkým snem byla později účast na mistrovství Evropy, což se nám v roce 2019 vyplnilo. V tom bych chtěla i nadále pokračovat. Dostat se na evropský šampionát i v kategorii juniorů a mladých jezdců a samozřejmě vybojovat co nejlepší umístění.  

 

 

Foto archiv Adély Opatrné