Letos sedmnáctiletá Viktoria Heckelová se do současného tréninkového zázemí v Hořovicích na Berounsku přestěhovala 300 kilometrů od svého domova v Jeseníku. V rozhovoru prozradila více o svých jezdeckých začátcích a také o malé rodinné stáji na severu Moravy.

 

Jaký byl váš první kůň, na kterém jste se učila jezdit, a jaký jste s ním měla vztah? 

Můj první kůň byla klisna Radmila, k níž jsem se dostala neplánovaně až v roce 2020. Do té doby jsem se věnovala především jiným sportovním a uměleckým aktivitám, zejména baletu a hře na housle. Od prvního okamžiku, kdy jsem klisnu viděla, jsem s ní měla velmi silný vztah a byla to taková ta první koňská láska. Naučila mě spoustu věcí, jako každý kůň, ale nejcennější lekce, kterou jsem od ní získala, byla trpělivost. Trpělivosti se učím od všech koní dodnes.

 

Jakým výzvám jste čelila na začátku své jezdecké kariéry a jak jste je překonala?

Za začátek své jezdecké kariéry považuji až nynější období, protože do kontaktu s koňmi jsem přišla teprve před čtyřmi lety. První dva roky byly spíše pro radost a kontakt s jezdeckým sportem tam vlastně ani nebyl. První závodní sezonu jsem absolvovala teprve v loňském roce. Od začátku pro mě byla největší výzva nevzdat se. Nepocházím z jezdecké rodiny, takže jakékoliv učení nových věcí nepřicházelo zcela automaticky.

 

Jaký byl nejdůležitější okamžik nebo rozhodnutí, které ovlivnilo vaši jezdeckou dráhu?

Zatím nejdůležitějším okamžikem bylo, když padlo rozhodnutí o přesunu do Hořovic, které jsou vzdálené přibližně tři sta kilometrů od mého domova. S tímto krokem jsem musela zažádat o změnu formy studia. To mám teď individuální, jelikož mi dopřává možnost věnovat se koním naplno a pravidelně.

 

Můžete popsat nějaký moment nebo zážitek, který vás utvrdil v tom, že chcete pokračovat v jezdecké kariéře?

Vzhledem k tomu, že tento sport opravdu nedělám ještě tak dlouho, tak bych spíše navázala na okamžik, kdy jsem si uvědomila, že se tomuto sportu chci začít věnovat a zdokonalovat se v něm. Bylo to v momentu, kdy mě rodiče poprvé vzali na jezdecké závody. V tu chvíli jsem věděla, že to sport, jemuž se chci směřovat. Další kroky už plynuly automaticky jako například složení zkoušek základního výcviku jezdce, a s tím spojený výjezd na první závody. 

 

Jaká je vaše dosavadní nejcennější zkušenost z jezdectví, kterou si nesete dodnes?

Zkušenosti stále ještě každým dnem sbírám a každá z nich je pro mě velmi cenná. Myslím, že podmínky, ve kterých jsem začínala, mě naučily samostatnosti a velké cílevědomosti.

 

Jaké role hráli ve vašem jezdeckém vývoji vaši rodiče a blízcí?

Mám určitě velké štěstí v tom, že mě rodiče vždy podporovali a podporují v tom, co dělám. Jak jsem zmínila výše, nepocházím z jezdecké rodiny, a tak všechny kroky, které jsem v rámci učení absolvovala já, absolvovali i moji rodiče. S tím je spojený fakt, že v okolí a dojezdové vzdálenosti, kde bydlím, není dostatek areálů. Rodiče však byli tak odhodlaní, že pro mě vše přizpůsobili a umožnili mít koně doma ve vlastním zázemí. Areál momentálně disponuje pár boxy, přístřeškem, uvazištěm, výběhy, malými paddocky a jízdárnou se skokovým materiálem. Veškerá podpora ovšem byla podmíněna dobrými studijními výsledky, na něž se u nás v rodině velmi dbá. 

 

Jaké byly vaše první tréninky a jak jste se cítila při učení základních dovedností?

Začátky pro mě byly docela složité, protože jsem začínala společně s mladou a nezkušenou klisnou, jež nebyla úplně jednoduchá. Každé ježdění bylo pro nás obě boj. Ale naštěstí jsem kolem sebe měla lidi, kteří mi vždy pomohli a směřovali mě k dalším krokům. Mezi ně se řadí například Antonín Vrtek, jenž mě doprovázel před přesunem do Hořovic a Jakub Ludvík, který mi pomáhal ve skokové přípravě s Casanovou. Dále bych chtěla zmínit pana Králíčka a Míšu Haderkovou, v jejíž spolupráci vzniknul náš společný subjekt H&H Horses. Ten reprezentuji dodnes. Samozřejmě lidí kolem mě byla celá řada a za to všem jim patří jedno velké díky!

 

Jakým způsobem jste se motivovala během těžkých období na začátku své jezdecké kariéry?

Pro mě s každým těžším obdobím vždy přijde nějaká motivace, která mi pomáhá jít dál. Ať už je to podpora od rodiny, přátel nebo vlastní hlava, která mě žene ke zvládnutí dané situace a to, že se nad tím jednou budeme moci společně zasmát.

 

Můžete nám představit své současné koňské svěřence a také nejbližší plány?

Aktuálně mám do sezony dva koně, jimiž jsou dvanáctiletý valach Casanova a devítiletý hřebec Tinito Paulowna Z. Konkrétní cíle pro letošní sezonu nemám. Chtěla bych se ustálit na aktuální výšce, kterou chodím a nadále se učit novým věcem a zdokonalovat se v nich. V závodním kalendáři máme naplánováno spoustu národních i mezinárodních závodů. Z těch národních se velmi těším na domácí Velkou cenu Hořovic.

 

Prozraďte něco více vašem působišti v Hořovicích a o spolupráci s Alešem Opatrným.

Do Hořovic jsem se přestěhovala na začátku září loňského roku. Za největší výhodu považuji, že se učím od jednoho z nejlepších jezdců v České republice. Tamní areál disponuje dostatečným množstvím tréninkových ploch a terény, které jsou pro mě velmi důležité. Za zmínku také stojí možnost ubytování přímo v areálů pod stájemi. To mi dopřává komfort v tom, že za svými koňmi mohu opravdu kdykoliv. 

 

Jak vypadá váš typický tréninkový režim a jaké specifické metody používáte k udržení a zlepšení své formy?

Se svými koňmi pracuji každý den a neustále jim vymýšlím různé aktivity, které mi umožňují s nimi trávit co nejvíce času. Pravidelně do svého plánu zařazuji také práci v terénu. Specifické metody pro udržení vlastní formy úplně nemám. Když je čas, tak ráda chodím cvičit do fitness centra či na procházku. Z mentální stránky preferuji odpočinek s dobrou knížkou nebo večeři s přáteli.