Severočeská reprezentantka jezdeckého klubu Charvatce prožívá letos svou životní sezonu. S oběma svými klisnami se jí v průběhu dařilo výborně a vrcholem pro tuto jezdkyni bylo vítězství v seriálu Czech Junior Cup při finálovém kolem Českého skokového poháru v Martinicích.
„Mé spojení s koňmi vznikalo postupně už odmalička. Mamka se také dlouhou dobu věnuje jezdeckému sportu, takže jsem to vždy absolvovala s ní a ona je zároveň ta osoba, která mě ke koním přivedla,“ říká Ema. Začátky této juniorské parkurové jezdkyně se odehrávaly v židovické stáji u Ondřeje Pospíšila, jenž je také nyní Emy aktuálním trenérem.
Kde dále jste získávala jezdecké zkušenosti?
Poté jsem nějakou dobu dojížděla do Loun, kde jsem trénovala s Viktorem Aschenbrierem. Nyní už to bude devátý rok, kdy s koňmi sídlíme ve stáji v Charvatcích, tento areál patří manželům Woznicovým.
Je zřejmé, že parkurové skákání je vaší hlavní disciplínou. Vyzkoušela jste i nějaké jiné jezdecké odvětví?
Jelikož jsem v parkurovém prostředí vyrůstala a viděla jsem to u mamky a všech ostatních kolem sebe, tak jsem ani nad ničím jiným neuvažovala. Od začátku jsem se účastnila a mohla sledovat převážně skokové tréninky. Parkur mě jednoduše zaujal nejvíce.
Zmínila jste své začátky pod vedením Ondřeje Pospíšila. Kdo další vám poté předával nové zkušenosti?
Ano, s Ondrou trénuji aktuálně už druhou sezonu. Začínala jsem však nejprve s mojí mamkou, poté jsem se dostala do tréninku k Tereze Woznicové a následně jsem měla tu čest spolupracovat s panem Jiřím Pecháčkem. S ním a s Ondrou jsem se posunula asi nejvíce. Za všechny tyto možnosti však vděčím hlavně svým rodičům, kteří mě moc podporují.
Vzpomínáte si na své první absolvované závody?
Na tento den moc vzpomínek nemám, ale vím, že se to určitě odehrálo v Židovicích. Měla jsem hned k dispozici dva koně a s oběma jsem překonala parkur stupně ZM.
Co považujete osobně za největší úspěchy ve své dosavadní kroéře?
Nejvíce úspěchů jsem získala asi za tyto poslední dva roky. Měla jsem možnost pořídit své dvě desetileté klisny Gimmy a Ginu a s nimi jsem prožila své zásadní momenty a nasbírala spoustu úspěchů, mezi které řadím určitě vybojované vítězství při letošním finále Czech Junior Cupu.
Narazila jste na své dvě klisny. Jsou právě ony pro vás těmi nejvíce výjimečnými?
Jednoznačně ano, obě klisny jsou pro mě v tuto chvíli nejvýjimečnější za celou dobu. Obě jsou desetileté a pořízeny jsou od stejného majitele. Gimmy se letos posouvá teprve na úroveň ST a klisna Gina je možná trochu více známá. Ta se s panem Jaroslavem Jindrou dostala až na úroveň T* a od ní získávám zkušenosti, které následně uplatňuji při práci s tou méně zkušenější.
S jakými ambice jste přicházela do tohoto prostředí a jaké jsou vaše další plány a cíle?
Závodně jsem začala jezdit na konci roku 2017. Na začátku jsem neměla žádné příliš vysoké ambice, mým cílem vždy bylo kvalitně odjezdit každý parkur, a ještě jsem chtěla, aby to dobře vypadalo. Na příští rok se chystáme zaměřit převážně na mistrovství České republiky, protože to je událost, při které se mi zatím moc nedařilo. Budeme rádi za nějaké lepší umístění. Kobyly budou mít teď zimní pauzu a s přípravou začneme až někdy v prosinci, takže konkrétnější plány přijdou později.
Foto: poskytla Ema Saláková
