Jezdkyně všestrannosti Kristina Šmejkalová se u koní pohybuje odmalička. K jezdectví ji přivedla maminka, která se sama věnovala parkurovému sportu, a tak s touto disciplínou začínala i Kristina. Na koni začala jezdit už v pěti letech, klasický pony sport ji však minul. „Když jsem dostala svého prvního poníka, začala jsem jezdit takzvané Speciální výstavní třídy. Tento druh závodů pochází z Británie a jezdí se tam menší drezury a klasické honební parkury na shetlandských nebo connemara ponících,“ popisuje Kristina své začátky.
Ve dvanácti letech jezdkyně složila Zkoušky základního výcviku jezdce a začala závodit na velkých koních. Další tři roky se věnovala parkurovému skákání, účastnila se oblastních mistrovství a sbírala úspěchy ve Středočeské jezdecké lize. Kromě toho absolvovala i několik soustředění v rámci Sportovního centra mládeže, kam dojížděla i jedna jezdkyně všestrannosti, Natalia Tarabini.
„Natálka už zároveň závodila vedle parkurů i ve všestrannosti. Na jednom ze soustředěních se mě zeptala, jestli bych nechtěla zkusit i military, že je tam skvělá komunita lidí a super adrenalin. Do té doby mě nikdy ani nenapadlo, že bych mohla jezdit nějakou jinou disciplínu, ale po našem rozhovoru jsem si o všestrannosti začala zjišťovat víc. No a na jaře jsem vyjela na první trénink, potom na první závody a chytlo mě to tak, že jsem do toho skočila po hlavě a už jsem nechtěla jezdit nic jiného,“ prozrazuje Kristina.
První sezona nebyla jednoduchá, parkurová jezdkyně začala závodit ve všestrannosti na skokových koních vlastního chovu, takže crossové překážky byly pro všechny z nich novinkou. „I když jsem zprvu byla vděčná i za to, že jsme závod dokončili, na každé závody jsem se těšila víc a víc. Atmosféra i na těch nejmenších military závodech zastínila všechny parkurové. A hlavně lidi, které jsem na všestrannosti potkávala, se postupně stávali mými skvělými kamarády a zjistila jsem, že se na ně mohu vždy spolehnout. Teď vím, že když potřebuji, pokaždé se mám na koho obrátit,“ popisuje Kristina a dodává, že s partou kamarádů, se kterými jezdila na SCM všestrannosti se stále pravidelně schází, a to i mimo závodní sezonu.
V průběhu své jezdecké kariéry Kristina potkala spoustu důležitých lidí, kteří ji v mnohém posunuli. „V začátcích byla mou největší oporou a učitelkou moje mamka, která mě učila nejen ježdění, ale i celkový přístup ke koním. Ona vždy v každém koni vidí to dobré, a k tomu se mě snažila vést. Poté jsem dlouho dobu trénovala s Lenkou Krajňanskou, která mě připravila na Zkoušky základního výcviku jezdce a na první parkurové závody. S přechodem na military jsem začala trénovat s Eliškou Baštovou, s níž spolupracuji dodnes a pomáhá mi s přípravou na drezurní a skokové části závodů. Cross trénuji s Robertem Pokorným,“ říká Kristina a zmiňuje ještě trenéry Sportovního centra mládeže Gabrielu Slavíkovou a Larse Christerssona.
Mladá jezdkyně má zkušenosti také z Německa, kam v zimních měsících jezdila na stáže. Velký vliv na ni měla i Nikola Bielíková, v jejíž stáji taktéž sbírala zkušenosti. „K Niky jsem se dostala díky našemu společnému kováři, který když zjistil, že plánuji další stáž v Německu, tak vzal telefon a zařídil mi pobyt ve Všemilech. Tam jsem dostala úplně nový pohled na vysoký jezdecký sport, a na to, jak přistupovat ke koni i k sobě samé. A i když to byla relativně krátká zkušenost, musím přiznat, že mě hodně ovlivnila a moc si ji vážím.“
Za další významnou zkušenost Kristina považuje měsíční stáž u Kateřiny Santarové. „U Káti jsem prožila krásné chvíle. Ona i celý její tým mi dali spoustu nových pohledů na vnímání koně, jeho osobnosti a výcviku jako takového. Ráda se jezdecky vzdělávám a čerpám nejen od těchto skvělých trenérů, ale i od mých kolegů a přátel, kterým taktéž vděčím za svůj jezdecký růst. Věřím, že když je člověk dostatečně vnímavý a otevřený, může sbírat inspiraci a poznatky všude kolem sebe.“
Mezi své úspěchy řadí umístění na oblastních mistrovstvích a účasti na mistrovství České republiky. „Mnohem víc si ale cením takových těch vnitřních úspěchů. Když mám doma koně, kterého si odchovám a sama připravím a následně se dobře prezentuje ve sportu, těší mě to mnohem víc,“ prozrazuje Kristina a své vyprávění stáčí k rodinnému areálu, jehož provoz má na starost.
„Naše rodinná farma má čtyři hlavní odvětví, zemědělství, koně, pštrosy a nově se zabýváme i lisováním olejů za studena. Všechny funkce jsou na členech naší rodiny, já mám na starost koně,“ vysvětluje. Kromě chovu, přípravy mladých koní a jejich prezentaci na závodech Kristina provozuje i jezdeckou školičku. Hned v devatenácti letech absolvovala kurz Instruktora jezdectví a začala se věnovat přípravě začínajících jezdců. Několik z nich již pod jejím vedením složilo Zkoušky základního výcviku jezdce a momentálně k ní do stáje dochází přes třicet dětí. K tomu ještě pořádá dětské tábory.
Kromě toho Kristina studuje vysokou školu. Bakalářský obor má již za sebou a nyní pokračuje v navazujícím studiu. Nabízí se otázka, jak všechno mladá jezdkyně stíhá. „Okolí mi často říká, že jsem workoholik. Ale tím, že se pohybuji na vlastním a dělám, co mě baví, je to o dost jednodušší. A když s něčím potřebuji pomoct, zbytek rodiny a přátelé se vždy sejdou a společně to zvládneme. Funguje to tak i obráceně, takže já jdu třeba sbírat pštrosí vejce a v období sklizně trávím víc času v traktoru než na koni,“ směje se a na dotaz, proč má ohořelé vlasy odpovídá: „Potřebovala jsem jen něco svařit.“
Mezi skvělé zkušenosti řadí Kristina i možnost být součástí party asistující staviteli parkuru při Prague PlayOffs. „Bylo úžasné sledovat, jak Uliano Vezzani přemýšlí i nad nejmenšími drobnostmi, jako je například úhel skoku vůči stěnám. Častokrát skok natáčel jen o pár centimetrů.“ Kromě toho byla i účastnicí kurzu pro stavitele crossových tratí, který vedl Lars Christersson. „To je jeden z mých dalších cílů, získat stavitelskou licenci,“ říká.
Mezi své sportovní cíle řadí Kristina dobré výsledky na mistrovství ČR nebo na mezinárodních závodech. Postupem času ale klade mnohem větší důraz na vlastní areál a za důležité považuje to, aby její klienti byli spokojení a její stáj měla dobrou pověst. „Jsem ráda, že to se mi daří. Na čekací listině do pony školky mám vždy kolem deseti dětí a neustále mi někdo volá kvůli ustájení.“ Kromě toho se raduje z úspěchů svých svěřenců a těší ji, že může být součástí jejich sportovního růstu. Na závěr Kristina prozradila jeden ze svých snů. „Ve velmi vzdálené budoucnosti bych si u nás přála pořádat závody ve všestrannosti. Ale to je prozatím spíš takový můj sen.“
Foto: poskytla Kristina Šmejkalová
