Když si Tomáš Roman šel minulou neděli pro cenu za vítězství s osmiletou Airuschkou, dostalo se mu pochvaly od klisnina trenéra Libora Hály. "Zajel jsi to dobře, byl jsi přesně na pozici, kde jsi měl být," slyšel slovenský talent těsně před ceremoniálem.
Šestnáctiletý amatérský jezdec si mohl v Chuchle Areně Praha odškrtnout hned dva úspěchy. V zahajovacím dostihu se radoval z prvního letošního vítězství a během odpoledne završil 100. odježděný dostih své kariéry.
"Jsem strašně rád, že dostávám tolik příležitostí. Snažím se jezdit co nejlépe a co nejvíc. Na první letošní vítězství jsem si trochu počkal, měl jsem hodně druhých míst, ale nakonec to dopadlo. V Praze se mi jezdí ze všech závodišť, kde jsem dosud byl, nejlépe. Je to velká dobrá dráha," řekl v Podcastu Martina Cápa na EquiRadiu.
Už o Velikonocích poprvé startoval v jedničkovém dostihu, Gomba handicapu s Lady Mazie, a první stovku startů stihl za pouhých třináct měsíců. Jenže v dostihovém životě Tomáše Romana jde bleskově téměř všechno.
"Poprvé jsem seděl na koni ve čtrnácti letech, na mé narozeniny 18. března. A v patnácti jsem začal jezdit dostihy," vzpomíná na zásadní události, které se odehrály docela nedávno.
O jeho cestě k dostihovým koním rozhodla náhoda. "Bydlím asi dva kilometry od hřebčína Kobylany. Jednou jsme si s mamkou řekli, že se půjdeme podívat na koně. Přišli jsme tam a hned první den mě pan Šebesta posadil na koně, druhý den jsem už klusal…"
Jeho "objevitelem" byl trenér a dřívější dlouholetý šéf dostihového střediska v Bratislavě Ľudovít Šebesta, momentálně působící v historickém areálu v Kopčanech, kde se věnuje skupině talentovaných dětí. "Bylo nás tam více, v zimě nás chodilo do stáje i dvacet," potvrzuje Roman.
Častější cesty do Česka
Přes dostihy poníků v Bratislavě a Senici se záhy dostal k ježdění dostihů. První start s amatérskou licencí na ryzákovi Riskovi v barvách Racing Junior Clubu dopadl posledním místem. Hned ten druhý na klisně Yasminii ze stáje televizního moderátora Petera Petruse přinesl vítězství a vyrovnání letitého rekordu Lukáše Matuského jako nejmladšího bratislavského vítěze.
Velkou předností nadějného jezdce je ideální žokejská postava. "V Čechách navážím 48 kg. Na Slovensku se mi snížila úleva na 2,5 kila, takže tam jezdím od 49,5 kg. S jídlem nemám problém, normálně vážím 46,5 až 47 kilo," usmívá se.
Do ježdění dostihů se naplno opřel. Mezitím přešel do stáje trenéra Mariána Štangela, od něhož dostává momentálně největší příležitost. A má také svého manažera, s jehož pomocí by rád prorazil na českých závodištích.
"Zaměřuji se teď hlavně na sezonu v České republice, což umožňuje i to, že nejsou žádné termínové kolize s Bratislavou. Momentálně mám více startů v Česku, než na Slovensku. Snažím se jezdit do Prahy a chci se poprvé podívat i do Karlových Varů. Jsem rád za každého koně, kterého dostanu. Teď mi začal dávat šance třeba pan Nieslanik, poprvé jsem jezdil i pro pana Váňu," vypočítává.
Překážky nelákají
Na škole se sportovním zaměřením, kterou navštěvuje, si Tomáš Roman domluvil individuální studijní plán. Dva dny v týdnu tráví ve škole, dva dny dochází do stáje Mariána Štangela.
"Když jsem teď ale jezdil v Bratislavě pro více trenérů, šel jsem si sednout na koně i odpoledne po škole. Já ve škole stejně hlavně studuji pod lavicí startovní listiny a přihlášky. Nejvíce mě zajímají dostihy," směje se.
Jeho velkým vzorem je Bauyržan Murzabajev. "I vzhledem ke své postavě chci zůstat v rovinových dostizích. V tréninku u pana Štangela jsem sice na několika koních zkoušel i skákat, ale překážky mě moc nelákají," řekl Roman v podcastu na EquiRadiu.
Foto: Pavla Pechmanová
