Zažili toho spolu už hodně a v posledních pěti letech si ve službách stáje Scuderia Aichner SRL vydobyli mezinárodní respekt. Trenér Josef Váňa mladší a jeho žokejská jednička Josef Bartoš čtyřikrát za sebou dobyli Gran Premio Merano s výborným L’ Estranem a opakovaně se etablovali na zimním mítinku v Cagnes-sur-mer.

Nedělní pátá příčka Suroita v Grand Steeple-Chase de Paris, pohádkovou sumou 900 tisíc eur (v přepočtu 21,3 milionu korun) dotovaném vrcholu francouzské překážkové sezony, je ale i v jejich kariérách novým milníkem. Není divu, že si po doběhu šestikilometrové grupy 1 na závodišti Auteuil tak trochu prohodili role.

"Po každém Gran Premiu brečím jenom já a teď v Paříži jsem viděl, že když jsme Suroita vedli po dostihu, měl slzy na krajíčku i Pepa. A vůbec se mu nedivím, splnil se mu obrovský sen a to páté místo pro něj bylo možná víc, než čtvrté vítězství v Gran Premio Merano," podotkl po příjezdu domů Josef Váňa mladší.

Čtěte více: Historický den v Paříži. Suroit s Bartošem pátí v Grand Steeple-Chase

V éře, kdy se někdejší sny o startech v Aintree a Cheltenhamu z devadesátých let jeví z mnoha důvodů více méně nereálně, je Grand Steeple-Chase de Paris naprostým vrcholem toho, o čem může překážková stáj v současnosti snít.

"Je to asi nejvíc, čeho jsme schopní. Osobně vnímám Francii jako Ligu mistrů. A speciálně tento víkend je pro Francouze velký překážkový svátek. Na závodišti potkáte nejlepší tamní trenéry, majitele i chovatele a už jenom ta možnost být tam s nimi a zúčastnit se jejich největšího dostihu je naprosté maximum toho, co se nám může povést," potvrzuje Váňa.

I proto ho těsně před startem postihla dosud nepoznaná nervozita. "Od rána jsem byl docela v klidu, ale jakmile koně odskočili, přepadl mě zvláštní pocit, jaký jsem ještě nezažil. V obavách, aby se nic nestalo a neudělali jsme po vším tom úsilí nějakou ostudu, mi začalo být až fyzicky zle. Nebyl jsem ani schopný stát během dostihu na jednom místě a sledovat ho v klidu jako obvykle…"

Silnější než všichni ostatní

Samotnému Suroitovi přitom bezvýhradně věřil. "Jsem přesvědčený, že takového koně jsme ve stáji ještě nikdy neměli a možná už ani mít nebudeme. I v práci je znát, že je jiný než ostatní. Má v sobě tolik síly, že zatímco jeho sparing-partneři jsou na konci práce kolikrát unavení, on se teprve rozehřívá. Je prostě výjimečný. Jenže my máme takového jednoho, zatímco Francouzi dlouhou řadu," vysvětluje.

Proti devítiletému hnědákovi, který je stejně jako jiná Váňova hvězda L’ Estran synem hřebce Linda’s Lad, hrálo v neděli hned několik faktorů. V Auteuil byla výrazně rychlejší dráha, než by milovník měkké půdy Suroit potřeboval, a na rozdíl od svých soupeřů měl za sebou náročnou zimu na Azurovém pobřeží.

Sezonu zahájil už 1. ledna téměř zadrženým vítězstvím ve steeplechase classe 4 v Cagnes-sur-mer, o týden později se na stejné dráze prosadil v grupě 3 Grand Prix de la Ville de Nice - Bernard Secly. Po měsíční přestávce mu Váňa naplánoval dvojici jarních startů v sérii přípravných dostihů GSC Masters. Jenže původní záměry se rozsypaly po únorovém pádu v Auteuil.

"Měli jsme v plánu běžet první a třetí přípravný dostih, jenže v tom prvním spadl. Proto jsme startovali v druhém, abychom zjistili, zda má plán na účast v Grand Steeple-Chase cenu nebo ne. A pak už moc variant nebylo. Další starty jsme se rozhodli vynechat, kvůli náročné zimě i možnému riziku zranění. V neděli tak nastupoval po dvouměsíční pauze, což byla ve startovním poli výjimka," konstatoval Váňa.

Ideální průběh dostihu

V neděli byl Suroit prakticky od prvních metrů vidět. Josef Bartoš ho nasměroval na druhé místo za vodícího Generala En Chefa s Felixem de Gilesem a blízko špice vydržel téměř po celý dostih.

"Domluvili jsme se, že musí být někde vpředu, protože potřebuje cválat a mít dostatek místa na skákání. Dobře jsme odskočili a jakmile jsem viděl, že Felix pojede, nechal jsem si ho před sebou a držel jsem se na druhé až třetí pozici. Stále jsem Suroitovi nechával prostor, aby dobře viděl na skoky a neudělal nějakou zbytečnou chybu. Což se povedlo, skákal výborně a měl ideální průběh," popsal Bartoš.

"Tenhle dostih vyšel Pepovi úplně na jedničku. Celou dobu byl tam, kde jsme chtěli být," souhlasil Váňa.

Čtěte také: Ignacius Reilly jako zamlada. Podruhé vyhrál Velkou květnovou cenu

Až do rail ditche byl český tým v euforii. Suroit působil dojmem, že má sil na rozdávání, jenže právě za těžkou překážkou přišla krize. "Začali jsme se propadat a cítil jsem, že začíná být unavený. V posledním oblouku jsem neměl moc dobrý pocit. Předposlední překážku skočil docela špatně, poslední skok zvládnul a pak najednou zapnul. Nevím, kde vzal sílu na ten finiš, ale prostě se rozběhl a díky tomu závěru jsme získali krásné páté místo," líčil Bartoš.

Nejlepší trojice v čele s vítězným Rosario Baronem, s nímž Suroit bojoval v březnovém trialu, sice odskočila, ale na čtvrtého v cíli Imperila ztrácel český zástupce jen krátký krk. 3/4 délky za Suroitem zůstal vítěz z roku 2019 Carriacou, následovaný vítězem Velké národní Noble Yeatsem a druhým Irem Franco de Portem.

Další vrchol v listopadu

Páté místo je dosud nejlepším českým výsledkem v Grand Steeple-Chase de Paris. Před Suroitem se dostal do cíle pouze sedmý z ročníku 2005 Masini ze stáje Wrbna Racing. Jeho stájový kolega Kolorado byl o dva roky později zadržen.

Po životním úspěchu čeká Suroita zasloužený odpočinek, ale už nyní panuje v týmu základní představa o dalších plánech. Pokud valach zůstane zdravý, měl by se chystat na další grupu 1 Prix la Haye Jousselin (5500 m, 578 000 eur), vypsanou na 12. listopadu v Auteuil.

"To by mu dráha a povětrnostní podmínky měly jít víc naproti a měl by mít větší šanci. Ještě jsem se nedíval na termíny přípravných dostihů, to všechno se teprve uvidí," potvrzuje Váňa.

Foto: Linda Bartošová