K jezdeckému sportu má předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval velmi blízko díky své letos třiadvacetileté dceři Barboře, která na národních závodech startuje od roku 2014 pod hlavičkou Czech Equestrian Teamu a tři roky před tím reprezentovala Jezdeckou stáj Opatrný Hořovice.
Ostatně ke koním se Barbora dostala přes Natálii Roučkovou, jelikož se obě jejich rodiny přátelí. Poměrně blízký vztah k jezdectví si získal i sám Jiří Kejval: „Obecně ke koním i této disciplíně mám velký respekt,“ prozradil v rozhovoru, během něhož došlo nejen na příjemná témata spojená s předpokládanou účastí českých jezdců na odložených olympijských hrách v Tokiu.
Podle aktuálních informací by letošní olympijské hry měly proběhnout bez účasti zahraničních fanoušků. Co na to říkáte?
Jsem v první řadě přesvědčený o tom, že se olympijské hry uskuteční. Před rokem jsme byli v jiné situaci. Objevila se nová nemoc a nikdo nevěděl, o co se jedná. Teď jsme o rok dál. Byť opatření, která budou provázet sportovce na každém kroku, budou přímo úměrná situaci, ve které se nacházíme. Co se týká účasti zahraničních fanoušků, čekáme na finální rozhodnutí japonské vlády, které má padnout nejpozději do zahájení štafety s olympijským ohněm. Ta začne 25. března. Neúčast zahraničních fanoušků je jednou z alternativ, taková situace může nastat. Rozhodně to ale neznamená, že by v hledištích nebyli žádní fanoušci. A ani to, že by tam nebyli žádní Češi. V Japonsku jich žije dost, těch by se to netýkalo.
Po dlouhé době by se pod pěti kruhy měli představit i čeští jezdci, a to v parkurovém skákání a všestrannosti. Nedělá vám hojná účast jezdců, resp. jejich koní, spíše trochu starosti z důvodu vysokých nákladů na jejich účast v Japonsku?
Všem nám to udělalo velkou radost, protože jezdectví – především ve své parkurové části – je velmi prestižní záležitost. Zařadit se po bok států, které mají dlouhou historii jak z hlediska sportu samotného, tak chovu koní, je nesmírně prestižní a posouvá to nejen jezdectví, ale i český sport do kategorie vyspělých sportovních států. Co se týká nákladů, samozřejmě z pohledu standardních sportů může být překvapením, jaké náklady jsou obecně spojené především s parkurovým sportem, a kolik stojí veškeré další věci, ať už veterinární zajištění nebo doprava a pojištění. Ale všichni si uvědomují výjimečnost této situace a nevnímáme to rozhodně úkorně. Navíc si myslím, že náš tým – a to nechci být přehnaný optimista – není bez šancí. Je v něm celá řada mladých nadějných jezdců. Úroveň koní se za posledních deset let v Česku dramaticky zlepšila. Bylo by skvělé, kdyby se nám povedlo navázat na předválečné úspěchy, čímž mám na mysli olympijské zlato Františka Ventury z Amsterodamu 1928 i další výkony.
Budete osobně v Tokiu po celou dobu olympiády? Plánujete se na výkony českých jezdců v Tokiu jet podívat osobně?
Plánuji, že budu po celou dobu her v Tokiu. Nejsem tam na výletě, pracuji především pro české sportovce a Mezinárodní olympijský výbor, ale jestli bude jen trochu šance, stoprocentně bych rád povzbudil české jezdce a jezdkyně. Jsem s nimi i průběžně v kontaktu a sleduji je. Snažíme se pro ně udělat maximum – stejně jako pro všechny další sportovce – aby účast byla co nejhladší.
Vaše dcera se věnuje parkurovému skákání, jaký vztah máte k této disciplíně vy?
Obecně ke koním i této disciplíně mám velký respekt. Vnímám, že na rozdíl od ostatních sportů, tady jde o práci se zvířetem. V tom je jezdectví diametrálně odlišný sport, který do velké míry nezáleží jen na jezdci a koni samotném, ale na jejich spolupráci, na realizačním týmu, na vhodném výběru koní. Není to jen koníček, pro ty lidi to musí být poslání. Když se například sprinterovi nechce na trénink, protože mu není dobře, nemusí jít. Jenže jezdci musejí vstát, protože se o koně musejí postarat.
Jak se dcera dostala k jezdectví a do jaké míry k tomuto sportu přivedla zbytek rodiny?
Přes Natálku Roučkovou, protože Roučkovi jsou naši rodinní přátelé. Do velké míry tomu propadla. Jezdectví je ale časově extrémně náročný sport, a tak nedávno jezdit přestala, protože již dokončila školu.
Sledujte dění v jezdeckém sportu pravidelně?
Sleduji prostřednictvím dcery neustále a relativně intenzivně.
Co podle vás nejvíce pomohlo k rozvoji tohoto sportu v České republice, který za posledních několik let zaznamenal?
Podařilo se skloubit tradiční chovatele koní a tradiční stáje a pro sport nadchnout celou řadu lidí, kteří jsou schopní přinést potřebné finance a nakoupit kvalitní koně. Tím se výrazným způsobem zvýšila celková úroveň.
Velké téma mezi parkurovou komunitou byl nedávný dopingový případ jedné jezdkyně, které Rozhodčí komise ČOV udělila terapeutickou výjimku, přestože její udělení před tím ADV zamítl. Můžete přiblížit, jak RK ČOV funguje a jak důkladně prověřuje předkládané důkazy?
Samozřejmě ten případ sleduji. Bohužel to v jezdeckém prostředí není v poslední době první dopingový případ. Intenzivně vnímám, jak velkou kontroverzi toto rozhodnutí vyvolává. Na druhou stranu musím říct, že Rozhodčí komise ČOV je volená Plénem ČOV. Patří pod Český olympijský výbor, ale zodpovídá se přímo Plénu a je naprosto nezávislá na vedení a předsedovi ČOV. Takže případ sice sleduji, ale mám o něm informace jen z médií a nevím k tomu nic bližšího. Abych to vysvětlil – je to obdobné, jako kdyby se někomu nelíbilo nějaké rozhodnutí soudu a domníval by se, že za to může ministr spravedlnosti. Jsme v podobné situaci. Pro Rozhodčí komisi děláme v rámci ČOV zázemí, ale nemáme právo zasahovat do rozhodovacích procesů a ani o nich nejsme informováni.
Pokud by Rozhodčí soud pro sport v Lausanne později rozhodl, že zástupci RK ČOV při svém postupu něco zanedbali, hrozí jim nějaký postih, či odvolání? Resp. nesou za své rozhodování nějakou zodpovědnost?
Rozhodčí komise se zodpovídá Plénu ČOV, které volí a odvolává její členy.
Hodně se také řešila otázka kompetencí, zda RK ČOV o tomto případu měla rozhodnout, nebo se jím po novém roce měla již zabývat Národní sportovní agentura. Jak je to tedy v současné době s rozdělením kompetencí mezi ČOV a NSA?
Od prvního ledna platí nový Světový antidopingový Kodex, z něhož vychází i směrnice Antidopingového výboru ČR. Díky tomuto nařízení se změnil systém antidopingového řízení. Do budoucna k tomuto účelu slouží nová Arbitrážní komise NSA. To jsme respektovali s tím, že na kompetence k předmětnému případu má Rozhodčí komise ČOV jiný právní názor než Národní sportovní agentura a Antidopingový výbor ČR.
Jak to vypadá aktuálně s volbami do orgánů ČOV?
Už před půl rokem vypršel současnému vedení mandát, jenže situace nám neumožňuje, abychom se kvůli volbám sešli osobně. Již na podzim jsme dvakrát svolali volební Plénum ČOV, ale ani jednou nemohlo proběhnout vzhledem k platným protipandemickým opatřením. A tak jsme se pokusili volby udělat formou těch parlamentních – tedy že každý jednotlivě přijde osobně dát v tajné volbě hlasovací lístek do volební urny. Dva kolegové však požádali o předběžné opatření a v současné době jsme u odvolacího soudu. Uvidíme, jak to dopadne. Podle toho, jaká je situace v rámci proticovidových opatření, bude to ještě pár měsíců trvat, než ke skutečným volbám dojde. Volené orgány ČOV tak i nadále fungují na základě zákona „lex covid“.
Jaké jsou vaše hlavní cíle, pokud zůstanete i nadále předsedou ČOV?
Obecně pokračovat v práci, kterou jsme dělali dosud. Jde zejména o tři oblasti. Podporovat vrcholný olympijský sport, aby co nejvíc českých sportovců mělo možnost se zúčastnit vrcholných soutěží, především olympijských her, a měli šanci na důstojné umístění. Podporovat sport mládeže, který zejména v dnešní době vnímáme jako nesmírně důležitý, a komunikovat s mládeží prostřednictvím digitálních médií a podpořit jejich cestu ke sportu i tímto způsobem. A obecně podporovat sport ve všech činnostech, které s ním souvisí, tedy od trenérů přes fair play až po péči o olympioniky, kteří nás reprezentovali v minulosti.
Foto Herbert Slavík / poskytnuto ČOV / se souhlasem Jiřího Kejvala
