„Odhodlala jsem se konečně vyrazit na první závody a moc jsem si to užila. Těšila jsem se,“ prozradila v úvodu rozhovoru Zuzana Zelinková. Je to téměř přesně deset měsíců od posledního startu, který v Šamoríně absolvovala již v požehnaném stavu. Shodou okolností na stejném místě se i na závodní kolbiště vrátila, necelé čtyři měsíce od porodu.
Jak dlouho dopředu jste si účast na závodech plánovala?
Vzhledem ke koroně jsem si to neplánovala vůbec. Ale když mi organizátor Winter Masters Series v Šamoríně Robo Pál zavolal, že závody v prosinci proběhnou, tak jsem si říkala, že by bylo dobré vyvést mladé koně i Abby a Caleriho na nějaké závody. Chystáme se totiž v lednu na pět týdnů do Španělska, a tak jsem si chtěla vyzkoušet, jak to bude s prckem fungovat a jak jsou ti koně daleko. Určitě je to lepší otestovat v Šamoríně, než až ve Španělsku.
Takže vás Robo Pál doslova přemluvil k tomu, abyste jela?
Já už to měla trochu v plánu před čtrnácti dny. Měla jsem tyto závody v hledáčku, ale prcek ještě neměl cestovní pas a situace s tím Covidem se stále nějak vyvíjela, tak jsem ani nevěděla, jak se bude dát cestovat. Byla jsem stále opatrná vyjet do zahraničí, ale teď jsem si řekla, že to riskneme a zkusíme to.
No, a jak to zvládáte s prckem Jonášem?
Hlídá tatínek. Pro něj je to také něco nového, neboť nikdy se mnou nebyl takhle celé dny na závodech. Jsou to navíc takové pracovní závody, kdy mladí koně jsou i dvakrát. Není to jako na mezinárodních mítincích, kde se ten čas dá víc rozvrhnout a je více času mezi soutěžemi. Ale popral se s tím statečně.
Jste již naplno zpět v pracovním jezdeckém režimu?
Zatím se snažím chodit jezdit na tři, maximálně čtyři hodiny dopoledne. Prcka jezdí hlídat babička a když jsem na koni, hlídá chůvička.
A co Caleri, jak jste se opět společně sžili?
Bylo to trochu divoké, ale nic jiného jsem nečekala. Právě proto jsem si říkala, že ho vezmu sem, aby vypustil tu první páru a ve Španělsku jsme mohli již začít pracovat na té kondici a připravovat ho na sezonu. Dnes to bylo veselé, užíval si to on i já.
Kolikrát jste s ním před tím skákala?
Už asi dva měsíce máme tréninky. Měl asi čtvero skákání – nějakou gymnastiku, jednou či dvakrát parkurek. Byl první, na kterém jsem skákala poté, co jsem začala opět jezdit.
Plánujete ještě letos někam vyjet na závody, nebo to byla jen jednorázová záležitost?
Ne, brala jsem to jen jednorázově, abych si vyzkoušela, jak to bude fungovat, co je potřeba vyladit, a to hlavně z toho organizačního hlediska, abych to zvládala vše skloubit dohromady co se týče prcka. Pořád se učím nebát se, když má kluk rýmičku a další maličkosti, které jiným maminkám přijdou běžné a vůbec se nad tím nepozastavují. Já to stále hrozně řeším, takže se potřebuji tyto věci naučit.
Nejste tedy typická koňská mamina, která zaparkuje kočár u stáje, nebo haly a jde jezdit?
Ne, ještě se mi to takto nedaří. Stále, když ho slyším zabrečet, tak vše hrozně řeším. Snažím se nyní si to opravdu užívat a nedělat si starosti, když nemusím.
A jak plánujete sezonu 2021? Co bude dál po úvodních závodech ve Španělsku? Každého samozřejmě zajímá, zda se budete dál ucházet o pozici v reprezentačním týmu pro olympijské hry v Tokiu…
Co se týče mé pozici v reprezentačním týmu, tak musíme brát v potaz, že Calerimu bude příští rok osmnáct let. Já se budu snažit ho udržet v co nejlepší formě, aby když nás bude tým potřebovat, tak jsme byli schopni nastoupit. Ale vzhledem k jeho věku to budeme muset pečlivě menežovat. Uvidíme, jak se nám to povede.
Necháváte to tedy stále otevřené, nebo sebe s Calerim již považujete spíše za nouzovou zálohu a sama s tím příliš nekalkulujete?
Nechávám to stále otevřené. Budu tomu věnovat celé jaro, aby kůň byl v co nejlepší formě. Zdraví mu slouží, musím to zaklepat, tiptop. Tak, jak mu sloužilo osm let, tak to zůstává i teď. V lednu a v únoru máme tedy naplánované na pět týdnů Španělsko, v březnu a v dubnu pojedeme buď do Šamorína, pokud bude, nebo na jiné trochu větší závody, aby získal kondici. Na duben až květen bych mu chtěla najít dvoje troje velké závody. S týmem si však ještě musíme sednout, jaké jsou vůbec plány všech ostatních a potom bychom uviděli. – Každopádně se budu snažit udělat maximum pro to, aby když nebude olympiáda, tak jsme mohli startovat třeba na mistrovství Evropy. To je oproti Tokiu za rohem. Zkrátka se budeme připravovat k nějakému cíli, a když bude potřeba, abychom nastoupili, tak se budeme snažit být připraveni.
