Z tragické smrti Ireny Malé se široká jezdecká veřejnost bude vzpamatovávat ještě hodně dlouho. V neděli 4. června se jí stal osudným pád z koně v Neratově, s nímž chtěla po skončení tamních závodů absolvovat tréninkově ještě několik skoků.
„Na Irenu budeme všichni vzpomínat nejen jako na zapálenou jezdkyni, neúnavnou podnikatelku a hybnou sílu Malé jezdecké společnosti v Lohenicích, ale hlavně jako na opravdového člověka, kamarádku, milující dceru, starostlivou matku a obětavou babičku tří vnoučat. Irena svojí povahou přesně naplňovala starou pravdu: ‚Kdo chce zapálit, musí hořet!‘ A ona doopravdy hořela nepředstavitelnou energií, silou a nadšením, uměla vymyslet, zorganizovat a rozhýbat téměř vše, co si usmyslela,“ říká předsedkyně výboru Východočeské oblasti České jezdecké federace Markéta Kvapilová.
Většina jezdců Irenu Malou zná především jako obětavou pořadatelku jezdeckých závodů v Lohenicích vyhlášených svoji přátelskou atmosférou a vynikajícím občerstvením. „Irča v roli hlavní pořadatelky řídila přípravy závodů a pak s úsměvem a většinou ze sedla některého ze svých koní zajišťovala v průběhu dne vše potřebné,“ pokračuje Markéta Kvapilová ve svých vzpomínkách, které sepsala společně s Tomášem Kociánem.
Irena Malá zdědila svoji lásku ke koním po svém otci Václavu Vančurovi. Její jezdecké začátky byly v Kladrubech nad Labem, kde začala jezdit s Ondřejem Nágrem pod vedením jednak svého otce Václava Vančury, ale také Václava Nágra. Později se stala členkou Tělovýchovné jednoty Lázně Bohdaneč a závodila s koňmi Haifa a Koruna. V kategorii juniorů startovala i na mistrovství České republiky. Začátkem devadesátých let si dala od koní mateřskou přestávku, ale koně nikdy milovat nepřestala.
Václav Vančura byl velký nadšenec do jezdeckého sportu a věnoval se i chovu koní. Zakoupil statek ve Lhotě pod Přeloučí, kde vybudoval boxy pro čtyři koně. V letech 1998 až 2005 pořádal s rodinou na kolbišti za statkem jezdecké závody. Několikrát se dokonce závodů aktivně účastnil. Láskou ke koním se postupně nakazili i nejmladší členové rodiny. Ve svých deseti letech, tedy zhruba od roku 2000, začala jezdit i Ireny dcera Kateřina. K závodění se vrátila také Irena a s jejím nejúspěšnějším koněm jménem Shery se postupně dostala až na úroveň stupně S. Nejen s tímto valachem zažila mnoho vítězství i dalších úspěchů.
Jelikož v dosavadní stáji byly omezené kapacity pro koně, tak se v roce 2005 rozhodla Irena Malá zakoupit areál v Lohenicích. Postupně prošel několika úpravami a přístavbami, až se dostal na kapacitu 16 boxů pro ustájení. Později přišli další koně jako například Sinuhet, s nímž Irena startovala na stupni obtížnosti S a Kateřina se s ním dostala dokonce do ST.
Malá jezdecká společnost v Lohenicích začala pořádat různé akce. „Irena stála u zrodu dětských jezdeckých her pro nejmenší děti. Mnoho dnes úspěšných jezdců má začátky své jezdecké kariéry spojené právě s Lohenicemi, kam se sjížděly rodiny s dětmi ze širokého okolí. Všem se tam vždy líbilo, bylo veselo, dobré jídlo a každý si odvezl nějakou tu odměnu,“ vzpomínají Markéta Kvapilová s Tomášem Kociánem. Oficiální skokové soutěže se na kolbišti v Lohenicích konají od roku 2010 zhruba dvakrát až třikrát ročně, hobby závody pak asi pětkrát až šestkrát za sezonu.
Tým kolem Ireny Malé byl velmi zkušený, a i díky tomu se z Lohenic stalo velmi oblíbené místo. Parkurové soutěže se tam konají na travnatém kolbišti s písčitým podkladem a hodnotné ceny si odvážejí i účastníci těch nejmenších soutěží. „Při závodech Irena zapojila celou rodinu, přítele i kamarády, ale vše probíhalo pod její taktovkou, i když se soutěží zároveň aktivně účastnila. Vše stíhala s úsměvem a obrovským přehledem. Lidi do Lohenic velmi rádi jezdili a kamarádi rádi pomáhali. Irena to vždy uměla ocenit. Byla výborný člověk, velká spolehlivá kamarádka, která dokázala vždy nejen na oplátku ostatním pomoci,“ uzavírají svoji vzpomínku Markéta Kvapilová a Tomáš Kocián.
Rodina, přátelé i jezdecká veřejnost se bude moci s Irenou Malou naposledy rozloučit v úterý 13. června od 9:45 hodin v obřadní síni krematoria v Pardubicích. Čest její památce!
Foto: Marcel Runštuk