Více než 450 materiálů o dostizích jsme přinesli na Jezdci.cz v uplynulém roce. Přestože stále více tuzemských stájí zůstává aktivních i v zimních měsících a někdejší dlouhá přestávka mezi sezonami je díky nim už minulostí, začátek ledna stále představuje prostor pro krátké nadechnutí. A tak pro vás vybíráme alespoň pár inspirativních myšlenek a výroků, které by podle nás neměly zapadnout, protože v sobě nesou i kus inspirace na rok 2022.

Mezi největší osobnosti minulých dvanácti měsíců bezesporu patřila Rachael Blackmore, jež jako první žena v sedle zvítězila ve Velké národní. "Doufám, že je vidět, jak vůbec nezáleží na tom, jestli je jezdec mužem nebo ženou. Mnoho lidí dokázalo něco podobného už přede mnou. Myslím si, že to pomůže dalším holkám, ale tohle téma jinak nepovažuji za důležité. Určitě nejsem poslední, komu se to podařilo," komentovala svůj přelomový úspěch.

Polovinu každého dostihového úspěchu podle ní představuje dobrý kůň, a tak nikdy nezapomene svým čtyřnohým partnerům po doběhu poděkovat. "Koně jsou jako lidé, mají různé povahy a libůstky. Je krásné, když cítíte, že jsou spokojení a oddaně plní vaše pokyny. Mnozí z nich samozřejmě vědí, že vyhráli, člověk to pozná na tom, jak se nesou. Jsou extrémně inteligentní a milují závodění. Vítězství jde z velké části za koněm, v devíti případech z deseti. Dostih vyhrává nejlepší kůň. Pokud máte jako žokej to štěstí na něm sedět, je to už půlka úspěchu," řekla pro The Irish Times.

Že je v dostizích možné úplně všechno a že by člověk nikdy neměl přestat věřit ve splnění svých snů, vzkázala čtenářům Jezdci.cz i Hana Juránková, která v rakouských barvách zvítězila v mistrovství světa amatérských jezdkyň Fegentri. A podobně mluvili po návratu z Rijádu, kam cestovali se Zariyannkou do rámcového programu nejbohatšího dostihu světa Saudi Cupu, také Ingrid a Zdeno Koplíkovi.

"Volali mi i novináři z Anglie, kteří nebyli v Rijádu osobně. Až jsem byla překvapená, že se tak zajímali o klisnu z malé země, která nepatřila k favoritům. Celkově jsme cítili velkou vstřícnost, pořadatelé se o nás starali naprosto skvěle. Je hezké, když se podaří ve světě připomenout, že i v České republice máme dostihové koně a ne špatné," pochvalovala si Janáčková Koplíková.

Její otec Zdeno, jehož koně už startovali v Ceně vítězného oblouku, Champion Stakes a právě rámcovém programu Saudi Cupu, dodal: "Jde o to se nebát a když má člověk vhodného koně, občas si troufnout trochu zariskovat. V Česku jsou i další trenéři, kteří to můžou do budoucna zkusit a naše dostihy budou opět vidět. Kdoví, třeba se takhle jednou podíváme i na Breeders’ Cup. Bylo by to hezké…"

V rozhovorech s vítězi významných dostihů a zejména v profilových podcastech často padaly konkrétní sny a cíle, kterých chtějí tuzemští jezdci, trenéři či majitelé jednou dosáhnout. Že k tomu vedou různé cesty i přístupy, ukazuje například nejúspěšnější mladý slovenský žokej současnosti Michal Abík. Aktuálně v Německu působící jezdec musel část sezony oželet kvůli operaci ramena, nic však nemění na své obdivuhodné trpělivosti.

"Pár lidí mě už přemlouvalo, zda to nechci zkusit na západě Německa, ale já si myslím, že to chce čas. Musím si nejprve vybudovat nějaké jméno a pak můžu uvažovat, kam se pustit dál. Já jsem v těchto věcech opatrný, nikam nespěchám a každou velkou změnu si dvakrát nebo i třikrát rozmyslím," vysvětloval.

Jedním z nejsilnějších příběhů, které jsme loni v dostihové rubrice zveřejnili, byla dojemná vzpomínka na krále kvalifikací Ange Guardiana, která dala nahlédnout i do světa obětavých ošetřovatelů a ošetřovatelek dostihových šampionů. "Osudy problémových koní bývají neodmyslitelně spjaty s "jejich" lidmi. S lidmi obrněnými trpělivostí i vírou, a především ochotnými snášet nemožné. Milují své svěřence ne proto, jací jsou, ale navzdory tomu, a nezřídka právě oni bývají prvním pomyslným schůdkem ke společnému úspěchu. I Ange Guardian našel svého osudového člověka," napsala autorka Kateřina Mrázová.

"Ange Guardian byl vždycky Pan kůň. Měl jasno, kdo je u něj, i kdo je na něm, a podle toho se choval. Neměl rád čištění, vždy se šklebil a sem tam i kopnul, ale věděl, kde jsou meze. Při práci ho nezajímalo, co na něm kdo zkouší, on si prostě chodil to svoje. Neměl moc pochopení pro aktivity ostatních lidí a vnímal vždy výhradně mě, takže když jsem měla dovolenou, říkaly mi holky, že je Ange striktně ignoruje. Cizí lidi ho nezajímali, ale se mnou se vždy mazlil, řehtal na mě. Komunikoval vším, čím kůň komunikovat dokáže," vyznala se valachova ošetřovatelka a nejbližší člověk Tereza Řezníčková.

Určitý protipól k tomuto osudu - neboť obsahuje tolik potřebnou dávku naděje - pro nás loni znamenala zpráva o klisničce Shatra po Eagle Top z jedničkové Sapsiree, která přišla na svět v hřebčíně Střelice ve stejnou noc na konci března 2020, kdy ve věku 78 let zemřel legendární trenér její matky Tomáš Šatra.

"Bylo to zvláštní, až osudové. Sapsiree porodila o čtrnáct dní dříve, než měla termín. Protnulo se to s okamžikem, kdy přišla smutná zpráva o panu Šatrovi. Lidé na Facebooku nám pak psali, že by bylo skvělé, kdyby se mohla pojmenovat na jeho počest. Nám se to líbilo, a tak jsme si na Jockey Clubu zamluvili jméno," vzpomínala Andrea Pavlů z hřebčína Střelice.

Výrazná ryzka, mezitím dvouletá, se mezitím již nachází v tréninku Tomáše Váni v Lysé nad Labem. A už nyní lze říci, že až se jednou dostane na dráhu, bude poutat nemalou pozornost znalců a patriotů. Je totiž definitivní tečkou za kariérou nezapomenutelného trenéra a svým způsobem za celou jednou érou.

Ilustrační foto: Pavla Pechmanová