Má na kontě tituly šampiona jezdců v Polsku i na rodném Slovensku. Když ale Michal Abík odcházel do Německa, začínal prakticky znovu od nuly. Po roce pomalu klepe na dveře elitní desítky šampionátu a jako stájový jezdec berlínského trenéra Rolanda Dzubasze dostává pravidelně šance i ve velkých dostizích. Není divu, že se o něm na německé scéně začíná stále hlasitěji mluvit jako o zajímavém jezdci s budoucností.

"Nikdy jsem nečekal, že se to může rozběhnout takhle rychle. Mám radost, že dostávám hodně šancí. Před několika týdny jsem byl v průběžném šampionátu krátce desátý, po pravdě to ale moc nesleduji," říká Abík.

Syn bývalého úspěšného žokeje Miroslava Abíka zakotvil v Hoppegartenu, kde loni pracoval pro Jana Korpase a záhy se přesunul do tamní největší stáje. Německou kariéru tak zahájil na stejném místě, kde před čtvrt stoletím začínal nejúspěšnější žokej slovenské historie Jozef Bojko, ale i Filip Minařík a o mnoho let později Bauyržan Murzabajev.

Derby-podcast: Janáček, Verner a další komentují 101. modrou stuhu

"Jezdím poměrně hodně. Je čím dál víc dostihových dnů, kdy mám plný program a jezdím i sedm, osm nebo devět koní. Šance dostávám hlavně od naší stáje a různých menších trenérů, ale loni mě posadil i Peter Schiergen a nedávno jsem dostal jízdu od Markuse Kluga. Jsou to zatím spíše příležitostná angažmá, ale je vidět, že o mně ti trenéři vědí," popisuje Abík.

Dzubasz svého stájového jezdce intenzivně podporuje, i když oficiální stájovou jedničkou nadále zůstává na externí bázi šampion Bauyržan Murzabajev. Ten ale od letošní sezony působí u Petera Schiergena a pro Abíka to v praxi znamená poměrně hodně šancí.

V aktuální sezoně zatím získal jedenáct vítězství a drží si úspěšnost těsně pod 15 procent. Podobně jako kdysi Bojko nebo Minařík zatím do západní části Německa nespěchá. "Pár lidí mě už přemlouvalo, ale já si myslím, že to chce čas. Musím si nejprve vybudovat nějaké jméno a pak můžu uvažovat, kam se pustit dál," přemítá.

"Každou velkou změnu si rozmýšlím"

Průlomové úspěchy slavil loni s klisnou Stex v majetku berlínského komentátora Gunthera Bartha. Postupně spolu v Itálii vyhráli listed Premio Terme di Merano, grupu 3 Premio del Giubileo a grupu 2 Premio Federico Tesio, v grupě 1 Grosser Preis von Berlin byli pátí.

"Byl jsem v Německu teprve měsíc a trenér Dzubasz mě poslal s dvěma koňmi do italských grupových dostihů. Nikdy dříve jsem přitom v Itálii ani na grupové scéně nejezdil. Měl jsem radost, že se to povedlo a určitě mi to pomohlo. Odrazil jsem se k sezoně, které si kvůli těmto úspěchům zatím cením nejvíc," vzpomíná Abík.

Na druhou stranu však nelituje, že se k přestupu do Německa neodhodlal o něco dříve. "Já jsem v těchto věcech opatrný, nikam nespěchám a každou velkou změnu si dvakrát nebo i třikrát rozmyslím," usmívá se.

Jako stájový jezdec Adama Wyrzyka v Podbielu slavil Abík řadu úspěchů včetně Nagrody Rulera nebo Wielké Warszawské. Po příchodu do Německa se však musel adaptovat na jiné podmínky.

"Chvíli mi to trvalo, oproti Polku je to přece jen velký rozdíl. Německé dostihy jsou od začátku rychlé a je v nich třeba přemýšlet dvakrát rychleji, než jsem byl zvyklý z Polska. Další věc je, že po čtyřech letech v Polsku, kde jsem jezdil většinou na jedné dráze, jsem si musel zvyknout orientovat se ve specificích různých závodišť včetně těch menších. Loni to byla trochu taková seznamovací sezona a letos jsem už věděl, do čeho jdu," vysvětluje.

Němčina je zatím problém

Jestli Abíka momentálně něco trochu brzdí v rozletu, je to neznalost jazyka. "Německy ještě neumím, moc se tady nedomluvím. S trenérem komunikuji hlavně přes polského asistenta. Trochu se učím posloucháním, ale já jsem na jazyky antitalent. Třeba s angličtinou stále trochu bojuji. Trochu mi chybí to, že bych byl hozený do vody a nemohl to obejít komunikací s Poláky nebo Čechy," přiznává.

Jisté je, že v českých nebo slovenských dostizích Michala Abíka v dohledné budoucnosti zřejmě moc často neuvidíme.

"To je trochu problém, v Německu jsou dostihy každý týden. Prakticky každý víkend někde jezdím, takže možnosti jsou v tomto směru omezené. Domů bych se samozřejmě podíval moc rád. Za poslední dva roky jsem byl na Slovensku asi čtyři dny, na podzim před odletem na zimní působení v Dubaji. Tak uvidíme, kdy se to podaří," uzavírá Abík.

Foto: Regina Gabler