NEPŘEHLÉDNĚTE! Začalo vysílat první koňské rádio v ČR. EquiRadio.cz
reklama 11A

reklama

Bylo to jako držet kamion holýma rukama. Vzpomínka na Ange Guardiana

 24.08.2021 06:30 | AUTOR: Kateřina Mrázová |
FOTOGALERIE

ikonka

Před rokem přišel český turf o jednoho z nejvýraznějších překážkových koní. Za kariérou nezapomenutelného "krále kvalifikací" Ange Guardiana, který vyhrál 14 ze svých 49 startů, se v rozhovoru s Terezou Řezníčkovou ohlíží Kateřina Mrázová.

reklama 12C

Pestrá kariéra Ange Guardian ze stáje Anděl strážný započala vítězstvím ve Velké Chuchli, ale již tehdy nebylo snadné přesvědčit svéhlavého hnědáka ke spolupráci. A nejinak tomu bylo i po nasměrování na překážky. Každý dostih se rovnal ruské ruletě a výsledky připomínaly horskou dráhu: jednou dole, jednou nahoře. Razance a výbušnost, s jakou svěřenec Josefa Váni staršího testoval výdrž a sílu jezdců, byla nepřehlédnutelná již při zkušebním cvalu.

Osudy problémových koní bývají neodmyslitelně spjaty s "jejich" lidmi. S lidmi obrněnými trpělivostí i vírou, a především ochotnými snášet nemožné. Milují své svěřence ne proto, jací jsou, ale navzdory tomu, a nezřídka právě oni bývají prvním pomyslným schůdkem ke společnému úspěchu. I Ange Guardian našel svého osudového člověka. Nikdo jej neznal lépe než Tereza Řezníčková, díky níž můžeme nahlédnout nejen do duše nezkrotného valacha, ale i do světa ošetřovatelů dostihových šampionů. Do prosluněných i stinných stránek této řehole.

Terko, jak vzpomínáš na své začátky u dostihových koní?

Pocházím z koňácké rodiny, ve stáji jsem vyrůstala a aktivně jezdím od 7 let. Do dostihových koní jsem se zamilovala ve čtrnácti letech, když moje kamarádka a její rodina (Šachovi) přivedli do Staré Role ex-dostiháky Sunny Daye a Swangooa. Můj zájem o povahy těchto koní se prohloubil a nepopsatelně jsem si přála začít na nich jezdit. Po skončení školy jsem se rozhodla požádat o práci pana Koplíka, kde jsem pracovala tři čtvrtě roku. Splnil se mi sen. Následně jsem nastoupila u Josefa Váni.

Kdy a jak se v tvém životě objevil Ange Guardian?

Od samého začátku jsem tíhla k hůř ovladatelným koním. Ange jsem poprvé uviděla 19. července 2014 v Mostě. Seděla jsem na tribuně a Ange vběhl do dráhy s Michalem Kubíkem, který tehdy pracoval pro nás. Nedařilo se mu přiblížit se ke zkušebnímu skoku, protože Ange se neovladatelně  řítil po dráze a nebylo možné ho ani otočit, natož zastavit.

V dostihu skončili poslední, Ange coby neřízená střela se unavil dřív, než mohl něco ukázat. Vzpomínám si, jak nás všechny pobavila skutečnost, že Ange běhá za stáj Anděl strážný. Blázen, který se řítí hlava nehlava. Každého byl schopen smést z cesty.

O měsíc později startoval Ange znovu v Mostě. Jezdit měl Josef Váňa mladší a všichni jsme si o něho dělali starosti. Přesně si pamatuji, jak nám Pepča oznámil, že po skončení dostihového dne s námi Ange jede domů. Nadšení z nás zrovna nesršelo.

Ange Guardian přicestoval k Váňovým s pověstí "nepoužitelného" koně. Bylo to opravdu tak zlé?

Ange se mi od prvního momentu líbil, ale byl tak těžko ovladatelný, že ho zpočátku jezdil náš nejlepší pracovní jezdec Vladimír Zeman. S hůře voditelnými koňmi to uměl a hlavně na to měl sílu. Já si na Ange poprvé sedla po dvou týdnech, co ho k nám přivezli. Měli jsme jít jen kousek zacválat na pole, a pak domů. Jakmile se Ange dostal do volného prostranství, okamžitě přepnul do stavu nepříčetnosti: poskakoval a vyškubával otěž s razancí, kdy mi málem vytrhnul páteř z těla.

Když jsme konečně odskočili, takovou sílu jsem v životě v rukách nedržela, a to jsem jezdívala všechny tahavé koně. Bylo to jako držet kamion holýma rukama a snažit se ho zpomalit… Ange absolutně nechápal, že se dá pracovat i bez neustálého soupeření s rukou jezdce. Rád vyhazoval, bočil, to patřilo k jeho dennímu chování.

Byl od začátku v tvé péči?

Zhruba po roce Vláďa odešel do jiného zaměstnání, čímž se naskytla šance ujmout se Ange naplno. Do té doby jsem na něm jezdila ob tři tréninky, ale i to stačilo, abych si ho oblíbila. Požádala jsem o část stáje, kde stál Ange, a stala jsem se jeho výhradní ošetřovatelkou i jezdkyní. A vzniklo mezi námi pouto, jaké jsem za dvacet let u koní nezažila.

Po jak dlouhé době jste si s Ange Guardianem začali rozumět?

Vláďa mi vysvětlil, jak s ním pracovat, a postupem času jsme to s Angem dopilovali do naprostého souladu. Věřili jsme si navzájem, fungovalo nám to. Naproti tomu, když si na něho sedl můj manžel Tomáš Řezníček, po spolupráci bylo veta. Ange se s ním vždycky natvrdo pral a do kopců mu šplhal bočně. A já se jen smála, protože mně to s Angem klapalo. Naprosto jsem chápala jeho potřeby, u něho bylo prioritní nerušit ho, nesnažit se ho "přeprat".

Váňovský trénink mu psychicky vyhovoval, a samozřejmě čím byl starší, tím více se uklidňoval. Zjistil, že se dá klusat i bez trhání rukou jezdcům, a s věkem si to osvojil ve cvalu.

Znali jste se s majitelem Ange jen okrajově, nebo jste byli v užším kontaktu?

S majitelem Ange jsme se seznámili v Lysé nad Labem. V začátcích jsem nesměla Ange vodit do dostihů, byl opravdu velmi složitý i na vodění a v této funkci mě nahrazoval můj manžel. Ale vždy jsem Ange na dostihy doprovázela, ošetřovala jej a krokovala po dostihu. Prohloubilo se tím i moje přátelství s jeho majitelem. Věděla jsem, že chci mít Ange po skončení kariéry doma, takže kontakt s majitelem byl samozřejmostí.

Veselá historka s Angem v hlavní roli?

Na jedny své narozeniny jsem měla volno a Ange byl v práci přidělen mému manželovi. A v tento konkrétní den ho Ange (jakožto jediný kůň za celé ty roky u Váňů) shodil. A protože se Tomáš bál, že mu kůň uteče a já na něj kvůli tomu budu křičet, držel ho ze všech sil za otěže a Ange ho táhl bahnitým polem několik metrů. Vypadal náramně. Hezký dárek k narozeninám!

Jaký zážitek si uchováš v paměti?

Nejsilnější zážitek pro mě není jen jeden. Je to souhra celých těch let, všech našich malých společných vítězství. Třeba když jsem ho měla poprvé na dráze a neodvezl mě. Byl to masakr, udržet ho za vedoucím koněm, nahoře na kopci jsem nenarovnala ruce a do večera mě chytla svalovka, ale neujela jsem jim.

Nebo když jsem Ange poprvé odvodila do dostihu a nebylo potřeba chlapa. Nebo když jsem se procházela se psy kolem výběhu a Ange za mnou vždy přiběhl a odháněl ostatní koně ode mě, protože já byla zkrátka jenom jeho…

Jaký byl Ange Guardian povahově?

Ony byl vždycky Pan kůň. Měl jasno, kdo je u něj, i kdo je na něm, a podle toho se choval. Neměl rád čištění, vždy se šklebil a sem tam i kopnul, ale věděl, kde jsou meze. Při práci ho nezajímalo, co na něm kdo zkouší, on si prostě chodil to svoje. Neměl moc pochopení pro aktivity ostatních lidí a vnímal vždy výhradně mě, takže když jsem měla dovolenou, říkaly mi holky, že je Ange striktně ignoruje. Cizí lidi ho nezajímali, ale se mnou se vždy mazlil, řehtal na mě. Komunikoval vším, čím kůň komunikovat dokáže.

Poslední rok jsem ho ve funkci futráka i krmila už jen já, a tak jeho denní kontakt byl opravdu z 95 % výhradně se mnou. Pouto, jaké bylo mezi námi, bylo nezlomné. Nepopsatelná symbióza. V rodině máme dvacet let kobylu a nikdy mezi námi nebylo pouto, jaké jsem zažila s ním.

Jak reagoval na tvé odstěhování?

Odejít od Váňových pro mě bylo nesmírně těžké. Manžel měl již svého oblíbeného koně ve vlastnictví, zatímco já na Ange čekala. Bylo potřeba vybudovat zázemí jak finanční, tak majetkové, a tak jsme s Tomášem v dubnu 2019 změnili zaměstnání. Po mém odstěhování Ange čtyři dny nežral. Pocit, že odchodem netrpím jen já a že strádá i Ange, byl o to bolestnější.

Jezdila jsem za ním jednou měsíčně a samozřejmě na všechny dostihy jako vodič. Nikdy nezapomenu, když jsem ho navštívila poprvé po odstěhování; jak hlasitě zařehtal, když mě uviděl u stáje. Málem mě to rozervalo. Byl pro mě vším, tak moc jsem si přála, aby už s dostihy skončil, abychom mohli být pořád spolu. Ale on byl stále jeden z nejlepších, pořád zdráv a vyhrávat nepřestával. Naskakovaly mu rekordy v kvalifikacích a tím se prodlužoval čas, který jsem tak vyhlížela. Modlila se za něj každý den, za jeho důchod.

Znám spousty lidí, kteří milují konkrétní koně hlavně proto, že jde o slavné šampiony. Já to nesnášela. Dala bych všechno za to, aby Ange byl jen trojkový koník, který kariéru ukončí v deseti letech s ruplou šlachou a dožije se krásných 25 let.

Nejkrásnější finále, tedy bývalý šampión v roli spokojeného důchodce na tvých svatebních fotkách, se nekonalo. Osud vám nepřál a sen skončil předčasně...

Ten rok mu bylo 12 let a měl to být jeho předposlední dostih. Ange mi zemřel v náručí a díval se mi při tom do očí. Dala jsem mu kdysi slovo, že my dva spolu budeme až do konce, a byla jsem s ním až do jeho poslední chvíle, do posledního výdechu, který mě roztříštil a vyrval mi srdce z těla.

Ange Guardian zůstane v srdcích lidí zapsán jako krosový hrdina, legenda. A všichni víme, že každá legenda a každý velký příběh obsahuje smrt, ať už na začátku nebo konci. Pro mě už navěky zůstane Ange Guardian největší láskou v životě, jakou jsem kdy měla a mít kdy budu.

Foto: archiv Terezy Řezníčkové, s jejím svolením

Snímky ve fotogalerii: Kateřina Mrázová a Ivan Krejza



K odběru se přihlašte ZDE!

 

Nový Jezdecký zpravodaj vychází každý pátek a je zcela zdarma. Přímo do vašeho e-mailu vám jednou týdně doručíme to nejzajímavější z našich webů - zpravodajství napříč disciplínami, rozhovory, podcasty i videa. Už nikdy vám nic podstatného z našeho servisu neunikne!

 

Novinky z jezdectví a dostihů můžete sledovat i protřednictvím našich specializovaných skupin na Facebooku! Spravujeme pro vás:
 

Máme rádi parkury Jezdci.cz

Máme rádi dostihy Jezdci.cz

Máme rádi drezuru Jezdci.cz

Máme rádi vozatajství Jezdci.cz

Máme rádi všestrannost Jezdci.cz

Máme rádi reining a western Jezdci.cz

Máme rádi voltiž Jezdci.cz

Máme rádi vytrvalost Jezdci.cz

Máme rádi pony sport Jezdci.cz


reklama 13A




Diskuze

Přidávat příspěvky mohou pouze registrovaní uživatelé.

NEPŘEHLÉDNĚTE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace