Dlouholetá novinářka a majitelka Michaela Zemanová patří k hrstce dostihových osobností, které jsou rozkročeny mezi cvalové i klusácké odvětví. Přestože během svých studií začínala původně jako příznivec anglického plnokrevníka a byla mimo jiné dopisovatelkou kultovního bulletinu Turf, dostihovou zpravodajkou Lidových novin či spolupracovnicí Hipodromo Most, v průběhu let se nadchla i pro klusáky.

Přispělo k tomu nejen přátelství se zesnulou Janou Holečkovou, ale i zvláštní zážitek z roku 1995. “Česká klusácká asociace tenkrát pořádala tipovací anketu novinářů ke klusáckému derby. Kdo uhodl vítěze, mohl jet za odměnu propagační klusácký dostih. Seděla jsem v sulce asi teprve podruhé a nic jsem neuměla, ale ten zážitek z dostihu mě moc oslovil. Začala jsem chodit do učilištní stáje a věnovat se tomu hlouběji,” vzpomíná v novém Podcastu EquiRadia.

Dnes ji naplňuje zejména vlastní klusácká stáj Mishano.com, pojmenovaná na počest jednoho ze svých osudových koní Mishana, a sní o úspěchu své současné naděje Ibi Lou v letošním klusáckém derby.

Čtěte také: Záhadná tečka s klisnou Mocnou. Dobrodružství žokeje Šándora Nagye 3

Podobně jako cvalové odvětví se i klusáci loni dokázali lépe vyrovnat s omezeními v souvislosti s covidem-19. Počet registrovaných klusáků v Česku se v posledních letech ustálil okolo 130 koní, vesměs jde o plemena americký klusák a trotteur francais.

"Pandemie už do sezony nezasáhla tak citelně jako v roce 2020, odběhly se všechny naplánované dostihové dny. Úroveň našich klusáckých letech se v posledních letech výrazněji nemění a neslábne ani zájem českých majitelů o starty v zahraničí. I nadále odtud vozí čeští koně vítězství, ať už jde přímo o koně v českém tréninku nebo zástupce našich majitelů v zahraničním tréninku," vysvětluje Zemanová.

Své koňařské geny zdědila podle svých slov po dědečkovi, který byl za první republiky statkářem. "Jako malá jsem sledovala dostihy v televizi a vystřihovala jsem si různé články z novin a časopisů. V roce 1979 jsem uprosila rodiče, dědečka a babičku, aby mě vzali na dostihy do Chuchle. Byl to pro mě krásný zážitek. Tehdy tam byl jako debutující dvouletek tochovický hřebeček Lucifée, pozdější vítěz Svatováclavské ceny. Strašně jsem mu fandila, v paddocku se mi líbil, byl to takový vznešený kůň s labutím krkem. Požádala jsem rodiče, aby si na něj vsadili, on vyhrál a to ještě umocnilo ten zážitek," vzpomíná na další formativní zážitky.

Už jako studentka gymnázia a později Vysoké školy zemědělské se stala přispěvatelkou zmiňovaného bulletinu Turf, vydávaného tehdejším Turf klubem. V jeho redakci se sešla mimo jiné s Miloslavem Vlčkem, s nímž později spolupracovala i v Turf Magazínu a na portálu Fitmin.

"V Turf klubu byla výborná parta lidí, mám na to krásné vzpomínky. Po revoluci bohužel Turf klub ukončil činnost a museli jsme vyklidit klubovnu, dodnes mě to mrzí," vrací se do začátku devadesátých let.

Tehdejší výrobní lhůty populárního časopisu jsou z dnešního pohledu téměř neuvěřitelné. “Nejkratší doba od odběhnutí dostihu do chvíle, kdy se časopis dostal ke čtenáři, byla asi dva měsíce, možná to mohlo být i déle. Nebylo to vůbec aktuální, ale tehdy byla taková doba, že se člověk úplně těšil a hltal každou informaci o koních a dostizích. Neměli jsme počítače, pro dnešní mladou generaci už je to asi nepochopitelné,” usmívá se Michaela Zemanová v obsáhlé vzpomínce pro Podcast EquiRadia.

Foto: Se svým oblíbencem Mishanem, poskytla Michaela Zemanová