Mladý kůň nemusí startovat v jednom mítinku za druhým. Právě tomuto tématu se Pippa Funnell věnovala v pátek 2. října v podcastu Talk Horse, když přišla řeč na mladé koně, které má aktuálně v práci. Nejde podle ní jen o počet závodních startů nebo o to, jak výrazně se kůň při nich předvede. Důležitější je, co kůň ukazuje doma, jak reaguje na nové požadavky, jak rychle získává sebedůvěru a jak přijímá nové věci, se kterými se ve výcviku postupně setkává. Z těchto drobností si Funnell skládá představu o tom, jaké má kůň předpoklady pro další sport.
Funnell zkušenosti čerpá ze své mimořádně úspěšné kariéry ve všestrannosti. Třikrát vyhrála Badminton. V roce 2003 jako první jezdec v historii získala Rolex Grand Slam, když během jediné sezony zvítězila v Kentucky, Badmintonu a Burghley. Všechny tři podniky dnes patří do kategorie CCI5*, tehdejší systém je označoval jako CCI4*. Vedle vrcholového sportu se Funnell dlouhodobě věnuje také přípravě mladých koní a podílí se rovněž na práci s mladými skokovými koňmi v britském hřebčíně Billy Stud, který se specializuje na chov a přípravu sportovních koní pro parkurové skákání.
Když se Funnell v nedávno publikovaném dílu podcastu Talk Horse ptali na to, co je v základním výcviku mladého koně důležité, použila jednoduché přirovnání k abecedě. Podle ní nemá smysl chtít všechno najednou. Nejprve musí kůň zvládnout základy, porozumět tomu, co se po něm chce, a získat důvěru v jezdce. Teprve potom je možné přidávat další požadavky. V podcastu zároveň zdůraznila potřebu důslednosti a schopnost číst řeč těla koně.
Schopnost správně koně přečíst považuje Funnell za mimořádně důležitou. Jiný přístup potřebuje kůň, který požadavku nerozumí nebo z něj má obavy, a jiný ten, který už dobře ví, co se po něm chce, ale zkouší, kam až může zajít. Navenek mohou jeho reakce vypadat podobně, jejich příčina však stejná být nemusí.
Právě tady se ukazuje, proč nelze pro všechny mladé koně použít jeden tréninkový plán. Funnell to na jaře v podcastu Talk Horse vysvětlila velmi konkrétně na příkladu čtyř koní, které tehdy měla v práci. Každý z nich byl úplně jiný.
Valach Billy Whitby, kterému doma říkají Scampi, byl podle ní rošťák, který pořád přemýšlel, jaký další kousek vymyslí. Klisna Billy Advance, přezdívaná Noli, byla naopak „dáma“. Neměla ráda, když se jí něco přikazovalo; mnohem lépe reagovala, když ji jezdec spíš „poprosil“. Valach Billy Flapjack byl flegmatický, klidný typ a Funnell se smíchem poznamenala, že velkou část dne nejraději prospí. Klisnu Billy Harp popsala jako velmi talentovanou, ale také temperamentnější.
Nešlo jen o čtyři vtipné postřehy ze stáje. Funnell na jejich příkladu ukázala, že každý mladý kůň potřebuje trochu jiný přístup. Už v témže dubnovém podcastu mluvila také o neustálém hledání rovnováhy. Mladí koně potřebují pracovat, aby se mohli posouvat, jezdec ale musí průběžně posuzovat, kolik práce jim prospívá a kdy už by jí bylo příliš.
K tomuto tématu se Funnell vrátila i v nejnovějším dílu. Menší počet závodních startů nemusí znamenat, že se mladý kůň neposouvá. Velká část jeho vývoje probíhá doma – bez výsledkových listin, diváků a srovnání s ostatními.
Závody ukážou jen část toho, co už kůň zvládá. Doma jezdec poznává, jak rychle pochopí nový požadavek, zda po chybě zůstane ochotný úkol zopakovat, jak reaguje na nové situace nebo jak snadno získává jistotu v něčem, s čím se dosud nesetkal. Právě takové drobnosti jsou při dlouhodobé přípravě důležité, přestože se do výsledků nikdy nepropíší.
Funnell má možnost sledovat své mladé koně nejen doma, ale i v závodním prostředí. V zářijovém podcastu například mluvila o Billy Advance a Billy Flapjack, které při britském šampionátu mladých koní v Hicksteadu převzal její manžel William Funnell, zatímco ona byla na mistrovství světa v Cáchách. Oba koně podle ní závody zvládli dobře a posunuli se dál. Ani povedený výsledek ale není definitivní odpovědí na otázku, kam až mohou v budoucnu dojít.
U mladých koní se Funnell často vrací také k odvaze. V podcastu Talk Horse z 25. září odpovídala na otázku posluchačky, zda lze méně odvážnému koni pomoci získat větší jistotu.
Její první podmínka byla jednoduchá: kůň musí mít svou práci rád. Při prvních zkušenostech v terénu nebo při vyjížďkách proto Funnell používá zkušenějšího koně, za kterým může mladší nebo nejistý kůň jít. Klidný partner mu ukáže cestu a dodá jistotu v situaci, kterou ještě nezná. Podle Funnell tak mladý kůň postupně získává větší sebedůvěru a učí se nové situace zvládat samostatněji.
Stejně důležitý je přístup jezdce. Funnell v podcastu výslovně zdůraznila, že musí zůstat uvolněný a že při budování odvahy není místo pro nátlak.
Odvaha se podle ní nebuduje tím, že se kůň přes překážku dostane za každou cenu. Důležité je, co si z takové zkušenosti odnese. Úspěchem může být i situace, kdy se mladý kůň s něčím setká poprvé, potřebuje chvíli času, ale nakonec úkol zvládne, aniž by ztratil důvěru v jezdce nebo chuť pokračovat.
Z pohledu dlouhodobého výcviku proto nemusí být chyba nebo zaváhání samo o sobě problém. Mnohem důležitější může být způsob, jakým se s ním kůň vyrovná.
V nejnovějším dílu Talk Horse se dostalo také na otázku, podle čeho lze poznat budoucího špičkového koně. Funnell mluvila o drobných detailech, kterých si při práci všímá a z nichž si postupně skládá představu o možnostech konkrétního koně.
Výjimečné skokové předpoklady, dobrý pohyb nebo lehkost, s jakou kůň zvládne první soutěže, mohou mnoho napovědět. Samy o sobě ale ještě nestačí. Sportovní kariéra bude časem vyžadovat schopnost učit se, přijímat vyšší nároky, zvládat nové prostředí, udržet si ochotu pracovat a fyzicky dozrát tak, aby kůň mohl postupovat do těžších soutěží.
Předpoklady lze u mladého koně rozpoznat. Jak daleko skutečně dojde, ukáže až čas.
Příkladem z vlastní kariéry Funnell je valach Billy Walk On. V roce 2016 s ním přijela do Le Lion d’Angers na mistrovství světa mladých koní. Tehdy sedmiletý valach obsadil druhé místo.
Už tento výsledek naznačil jeho mimořádné předpoklady. Další kariéra ale ukázala mnohem víc. Billy Walk On se postupně propracoval na pětihvězdovou úroveň a v roce 2021 skončil s Funnell druhý v CCI5* v Bictonu. O rok později obsadil osmé místo v Burghley.
Jeho kariéra pokračovala i poté. V sezoně 2026, už jako sedmnáctiletý valach, obsadil s Funnell čtvrté místo v CCI3*-S v Kelsall Hill a stejné umístění zopakoval v květnu v Belsay.
Právě délka jeho sportovní dráhy je pro toto téma podstatná. Druhé místo mezi sedmiletými ukázalo mimořádné předpoklady, teprve následující desetiletí ale potvrdilo, že Billy Walk On je schopen dojít až na nejvyšší úroveň a také se na ní dlouhodobě udržet.
Takový vývoj nelze při pohledu na sedmiletého koně předem zaručit. Mezi talentovaným mladým koněm a zkušeným pětihvězdovým koněm leží roky práce. Během nich se ukáže charakter, konstituční tvrdost, schopnost fyzicky zvládat stále vyšší nároky i to, jak kůň přijímá složitější požadavky.
O to aktuálnější je téma před blížícím se Mondial du Lion. Mistrovství světa šestiletých a sedmiletých koní ve všestrannosti se letos v Le Lion d’Angers uskuteční od 15. do 18. října. Po drezuře přijde v sobotu terénní zkouška a v neděli parkur. Až pak budou známi noví mistři světa mladých koní.
Výsledková listina ukáže, kteří koně byli v daném týdnu nejlepší. Nic moc ale neřekne o tom, kdo z nich se za pět nebo deset let objeví na Badmintonu, Burghley, mistrovství světa nebo olympijských hrách.
Právě v tom má zkušenost Pippy Funnell váhu. Za desetiletí ve sportu viděla mnoho koní, kteří v mládí působili mimořádně, i takové, jejichž skutečná kvalita se ukázala až později. Proto se u mladého koně neptá jen na to, co všechno už dokáže. Stejně důležité je, zda má dobře zvládnuté základy, rozumí tomu, co po něm jezdec chce, získává při práci jistotu a zůstává ochotný přijímat další úkoly.
Talent se může ukázat brzy. Dojít až na vrchol ale vyžaduje čas.
