Dosáhne Pamino na St. Leger? Sledujte ŽIVĚ na EquiTV 28.11. od 10:00 h
reklama 11B

reklama

Anastasja Vištalová: Alfou i omegou paradrezury je velmi empatický kůň

 04.12.2019 06:28 | AUTOR: Pavlína Záhorová |
EXKLUZIVNĚ

ikonka

Mnohonásobná vítězka republikového šampionátu v paradrezuře a paralympionička z roku 2016, Anastasja Vištalová, vypráví o svém nezapomenutelném koni Dominique a také o tom, že souhra mezi koněm a paradrezurním jezdcem trvá zpravidla dlouhé tři roky.

reklama 12B

Pro Anastasju Vištalovou není jednoduché vybrat si jen jednoho nezapomenutelného koně, v úvodu proto jmenovala rovnou tři. Aktuálně je jejím životním koněm klisna Dominique, u níž má pocit, že právě nyní se společně propracovaly do bodu, kdy si perfektně rozumí a jsou sehrané.
 
Kterého z koní, s nimiž jste se během své jezdecké kariéry setkala, byste označila za nezapomenutelného?
 
Pro mě jsou nezapomenutelní hned tři koně. Nejdříve to byl můj první vlastní kůň Jambo, s nímž jsem vkročila do mezinárodního světa paradrezury. V začátcích jsme si spolu užili opravdu hodně, nejednou se mnou ve snaze nás oba zachránit před strašlivým bubákem v podobě diváků, či zametajícího koštěte, jehož zvuky k němu doléhaly skrze tenké stěny haly, vyskočil z obdélníku, ale máme za sebou samozřejmě i plno hezkých vzpomínek, jako třeba účast na Světových jezdeckých hrách v Normandii, kde byl dokonce jediným koněm českého chovu. Dnes je stále náš, starají se o něj a jezdí ho holky ze stáje na Podolance. Dále nikdy nezapomenu na klisnu Latu Brandis, kterou mi zapůjčila rodina Kinských na paralympiádu, což byl pro mě velký životní milník. A v současnosti je mým nezapomenutelným koněm klisna Dominique, té bude v příštím roce již dvanáct let. Myslím, že už jiného podobného koně nepotkám.

ČTĚTE TAKÉ: Jan Zamec: Charmé mě naučila jednat s dámou, Sandro netlačit na pilu

 

Jak jste si k Dominique našla cestu?
 
Dominique pochází z Holandska. Při výběru koně jsme totiž požádali o pomoc holandskou drezurní a paradrezurní rozhodčí. Byla jediným koněm, který se nebál mých berlí, a přišla až ke mně, škemrala o pamlsky, chtěla si hrát a zvědavě okusovala moje druhé nohy alias berle... . Na některé koně jsem si nemohla ani sednout, zatímco s Dominikou jsme si od první chvíle porozuměly a už při prvním ježdění se mě paní Habásková nebála pustit samotnou, na rozdíl od ostatních koníků, kde mě vedla na vodítku.
 
Jste tedy od počátků sehraný tým?
 
Tak jednoduché to zase nebylo. Existuje taková poučka, a ta říká, že v paradrezuře si kůň zvykne na svého jezdce minimálně po třech letech. To mohu v tuto chvíli potvrdit, až teprve koncem loňského roku Domča dle mého názoru plně pochopila, co se od ní očekává a které pobídky jí v jakém případě dávám, respektive co je z mé strany pobídkou a co je jen vliv mého handicapu, jako kupříkladu záškuby v ruce, či vypadávání vahou doprava. Domča je velký srdcař, snaží se mi ve všem vyhovět to s láskou a porozuměním, vidím v tom naši společnou cestu.
 
Proč vám právě ona utkvěla ze všech koní nejvíce?
 
Dominique je ohromně empatická, naprosto přesně pozná, kdo na ní sedí a co si může dovolit. Když jsem v sedle já, dává na mě pozor a snaží se mi maximálně vyjít vstříc. Paradrezurní kůň prostě musí mít skvělý charakter, to je základem úspěchu. Domča je mýma nohama, má mě ráda a bere mě takovou, jaká jsem. Ona je zkrátka opravdu kůň s obrovským srdcem, ale zároveň ji nechybí sebevědomí a je skutečně svá.

ČTĚTE TAKÉ: Daniel Bejr: Když jsme se poznali, byli jsme já i Libero zelenáči

 

Je těžké najít vhodného paradrezurního koně?
 
Velmi. Nároky na paradrezurního koně jsou závislé také na zařazení jezdce podle stupně postižení do jednotlivých gradů. Například grade 1 je pro koně hodně psychicky náročný, musí celou paradrezurní úlohu pouze v kroku, bez možnosti jakýchkoliv přechodů do jiného chodu, a to ve stejné kadenci a na přilnutí, přičemž na něm sedí  jezdec, jenž je skutečně výrazně postižený, neboť v této skupině závodí ti nejvíce handicapovaní sportovci.
 
Jakým způsobem jste si na sebe zvykaly vy a Dominique?
 
V mém případě si kůň musí zvyknout například na nekontrolovatelné záškuby rukama a zhoršenou rovnováhu, včetně vypadávání mé váhy na jednu, či druhou stranu, občasné ztuhlosti a nemožnosti pobízet nohama, i přesto musí zůstat v klidu a předvést korektní cviky, v dobrém tempu a správném ohnutí. Proto si na sebe dvojice zvyká tak dlouho, je potřeba, aby kůň rozeznal, jaké pohyby jsou pomůckou a jaké nikoli. V paradrezuře je daleko důležitější charakter koně než kvalita jeho chodů.



reklama 13D




Diskuze

Přidávat příspěvky mohou pouze registrovaní uživatelé.

NEPŘEHLÉDNĚTE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace