V uplynulě sezoně se vám dařilo. Na kontě máte sříbrnou medaili z republikového mistrovství ve všestrannosti a dva starty na úrovni tří krátkých hvězd, to vše v sedle Zacka. Považujete právě tohoto valacha ta vašeho životního koně?
Rozhodně ano, svým srdcem mě dokázal přenést přes tak náročné soutěže, za což jsem mu velice vděčná.
Vzpomenete si na okamžik, kdy jste ho viděla poprvé?
Poprvé jsem si ho všimla na závodech v Pardubicích, kdy ho jezdil ještě Jaroslav Hatla, který je aktuálně naším trenérem, což je úsměvné. Vynikal mezi ostatními koňmi. Od té doby však uteklo již mnoho let. Pak jsem ho pár let jen pozorovala a koupila ho až roku 2015. Od té doby tvoříme dvojici.
Jaké byly vaše společné začátky?
Naše společné začátky nebyly jednoduché, dle mého to není úplně jednoduchý kůň a dodnes to tak zůstalo, ale naším cílem bylo najít společnou řeč. Myslím, že se to podařilo.
Zažila jste s ním i nějaké krušné chvilky?
Ty spolu zažívame neustále. Mám doma mladé koně, ale Zack je pro mě stále největší oříšek.
Můžete blíže popsat jeho povahu?
Jeho povaha má dva póly. V boxe ho může ošetřovat má tříletá dcera, má trpělivost a je vychovaný. Pod sedlem je komplikovanější, rád běží, vyhazuje a skáče. Na druhou stranu nerad dělá cokoli, co musí, je to prostě osobnost. Jsme oba narozeni 19. dubna, ve znamení berana, to asi mluví za vše.
Jak se chová v krosu?
V krosu to je nádhera. Letos jsme mu zkusili dát nové udidlo a od té doby je to co kros to neskutečný zážitek. Má obrovské srdce. Ničeho se nebojí, jde jako stroj.
Má také nějaké slabé stránky, něco, čemu se musíte v tréninku více věnovat?
Věnujeme se nejvíce drezuře. Ne, že by to byla přímo jeho slabá stránka, ale dělá všechno proto, aby nemusel pracovat. Nejvíce se věnujeme uvolněnému provedení.
Foto archiv Kristýny Krakovské