Nezapomenutelným koněm je pro Petru Pařenicovou klisna Calleda (Candillo x Alcatraz), plemene slovenský teplokrevník. „Je to neuvěřitelná srdcařka, absolvovala jsem s ní svoje první mistrovství Evropy dětí v roce 2018 a také svůj první parkur na výšce 140 centimetrů ve Wiener Neustadt. Měla jsem ji moc ráda hlavně kvůli její pracovitosti,” vzpomíná Petra.  

 

 

Jak probíhaly vaše společné začátky s Calledou? 

 

Klisnu Calledu delší dobu jezdil můj táta. Byl to první velký kůň, na kterém jsem seděla a vzpomínám si, že v úplných začátcích s Calledou mě trénovala moje mamka a postupně mě navykala na přechod z poníků.  

 

 

Kdy se dostavil váš první sportovní úspěch?  

 

První si už nevybavím, ale s Calledou bylo úspěchů opravdu hodně. Moc ráda vzpomínám na svůj první start na výšce 140 centimetrů v Rakousku, kde jsme parkur zajely pouze za jednu smolnou chybu.  

 

 

Čím si vás Calleda získala? Proč vám padla do oka právě tato klisna?  

 

Moc ráda jsem na ní měla tu její pracovitost a chuť závodit. Když uviděla parkur, tak s velikým nadšením hned běžela a chtěla skákat. To mě vždy moc bavilo, protože jsem cítila, že to baví i Calledu.  

 

 

V čem vás Calleda posunula dál jezdecky?  

 

V podstatě jsem se s ní však naučila úplně všechno po přechodu z poníků. Určitě mě naučila vyhrávat a dodala mi jistotu v práci s temperamentními koňmi. Vedle toho jsem v ní ale cítila velikou jistotu, a i když jsem někdy neodhadla vzdálenost a přiblížení ke skoku, tak se mě snažila zachránit.  

 

 

Jakou povahu měla Calleda? Měla ráda něco speciálního?  

 

Jak jsem již zmiňovala, byla velice pracovitá a temperamentní. Moje mamka vždycky říkala, že když Calleda před začátkem parkuru na kolbišti „tančí”, tak je to dobré znamení a většinou to tak opravdu bylo.  

 

 

Jaký byl její další osud? Ještě s někým aktivně sportuje?  

 

Calleda si už dopřává svůj zasloužený klid u nás doma v Sulicích. Za svůj život toho zvládla opravdu hodně, nyní ji budeme připouštět a budeme ji využívat v chovu.  

 

 

Bylo pro vás těžké smířit se s tím, že půjde do důchodu?  

 

Trochu těžké to bylo, ale byla jsem samozřejmě moc ráda, že budeme mít k dispozici její potomky. Jednoho už nyní ve stáji máme a já se moc těším na práci s ním a i s těmi dalšími.  

 

 

 

Foto archiv Petry Pařenicové