Podle Viktorie Žižákové je těžké určit a mít pouze jednoho nezapomenutelného koně. „Když se tomu člověk věnuje na vrcholové úrovni, tak těch koní přichází a odchází více a každý je něčím nezapomenutelný. Pro mě je ten nejvíce výjimečný a zároveň můj první kůň třináctiletý německý sportovní valach Cherry Blue po hřebci Gon Sherry, z matky po Coriograf B,” zmiňuje Viktorie.  

 

 

Vzpomínáte si na vaše úplně první setkání s tímto koněm?  

 

Poprvé jsme se s Cherry Blue setkali před čtyřmi lety. V té době už jsem za sebou měla jisté závodní zkušenosti, ale toto byl první kůň, který byl zakoupen přímo pro mě. Poměrně dlouho jsme hledali toho vhodného koně, abych si s ním sedla po jezdecké i povahové stránce. Když jsem poprvé zkoušela Cherryho, tak i přesto, že se všem líbil a vypadalo to velmi nadějně, tak jsem říkala, že to asi zase nebude ten pravý kůň, kterého hledám. Nakonec jsme se pro něj rozhodli a ukázalo se, že to byl správný krok.  

 

 

Jak probíhaly vaše první společné oficiální závody? Vybavíte si i výsledek?  

 

Pro první společné závody jsme zvolili areál v Hradišťku u Sadské. Byl to začátek sezony a zároveň jsme se teprve seznamovali, takže jsme startovali na nižší úrovni a myslím si, že to bylo úplně bez problémů a oba parkury byly překonány bez chyby.  

 

 

Naučila jste se při spolupráci s tímto valachem něco konkrétního, čeho jste později mohla využít v přípravě dalších koní? 

 

Každý, kdo Cherryho zná, tak ví, že úplně jednoduchý kůň na ježdění to není a na našem společném začátku tomu nebylo jinak. Nebýt tohoto koně, tak jsem se nejspíš jezdecky nedostala do fáze, kde jsem dnes a pravděpodobně bych ani u jezdeckého sportu nechtěla nadále zůstat. Je to opravdu velmi specifický kůň, který mě naučil důvěřovat, začínala jsem s ním od nižších parkurů a dostal mě až do stupně ST. Dostala jsem kvalitní základ pro práci s dalšími koňmi a za to jsem neskutečně vděčná.  

 

 

Jaké jsou Cherryho základní charakteristické znaky?  

 

Je to valach menšího vzrůstu. Není úplně obdařen výjimečnou skokovou schopností, ale to celé si vynahrazuje svým obrovským srdcem a chutí do práce. Má moc rád závodní atmosféru, skovou práci a rád chodí na vyjížďky, ale jakmile po něm začneme vyžadovat trochu více drezurní práce, tak to už se mu líbí o něco méně. Když přišel do naší stáje, tak nebyl vzhledově příliš atraktivní, byl to takový „lehce pohublý poník na dlouhých nohách”. Při porovnání starších fotografií s jeho dnešním vzezřením, je Cherry téměř k nepoznání.  

 

 

Kterých společných úspěchů si ceníte úplně nejvíce?  

 

Moc ráda vzpomínám na zisk druhého místa v Czech Junior Cupu v Suché u Litomyšle. V té době jsem s ním poprvé překonala parkur na výšce 130 centimetrů bez chyby. Další úspěšný okamžik pro nás oba byla úspěšně překonaná naše první soutěž na úrovní ST při juniorském CSI ve Zduchovicích. 

 

 

Je Cherry Blue stále členem vašeho týmu? Jaké jsou s ním další plány?  

 

Cherry je stále u nás ve stáji, nicméně z časových důvodů pro něj nyní hledáme jiného jezdce. Víme, že je ještě stále v dobré kondici a určitě dokáže dělat stejnou radost někomu dalšímu, jako dělal mně doposud. Byla bych moc ráda, kdyby se po konci sportovní kariéry vrátil k nám a mohla jsem s ním prožívat jeho důchodovou životní etapu.  

 

 

Foto archiv Viktorie Žižákové a Eliška Morávková