Vaším nejvýraznějším sportovním partnerem byl valach Santini Boy. Máte za sebou více než deset společných let. Vzpomenete si ještě na vaše první společné setkání?

 

Jela jsem tenkrát vybírat koně do jedné z německých prodejních stájí, ale on nebyl na seznamu předvybraných koní. Mé favority mi ukázali, ale žádný se mi nelíbil. A tak ještě vyvedli jeho. Bylo to ustrašené mimino, které mělo rozbité koutky do krve a jen utíkalo dopředu. Měl ale fajn pohyb a byl pohodlný. A tak byl do hodiny naložený a vezla jsem si ho domů. 

 

Předpokládám tedy, že společné začátky nebyly zrovna jednoduché.

 

To nebyly, protože ho v prodejní stáji obsedli nejspíš dost na rychlo. Hodně se bál sedla a se mnou v podstatě jen utíkal. Poté, co jsme se oba přestěhovali do Německa, měl trochu smůlu v tom, že jsem celý den jezdila opravdu kvalitní drezurní koně, a když jsem večer šla jezdit jeho, chtěla jsem na něm mít stejný pocit jako na nich, což pro průměrného koně nebylo rozhodně lehké. Díky tomu se ovšem dostal na úroveň, ve kterou jsem nikdy ani nedoufala, a šli jsme v jeho osmi letech naše první T.

 

Můžete blíže popsat jeho povahu? Má nějaké speciální zvyky?

 

On je celý speciální. Je to velký dobrák a je hrozně chytrý. Za svých mladých let byl profesionální ničitel dek. Pravidelně si sundával deky všeho druhu, vždy je zadupal pod sebe a počůral je. Neměl je prostě nikdy rád a tímhle to dával jasně najevo. Stejně tak ho nechat minutu samotného v boxe s kamašemi a zvony na nohou znamenalo, že byly v mžiku vyhozené před boxem. Serval je i ze zadních. 

 

Tak to jste se společně rozhodně nenudili. Které společné veselé, ale třeba i smutné okamžiky vám utkvěly v hlavě?

 

Velmi vtipné byly naše občasné pokusy o skoky, protože měl i na parkuru vytříbený drezurní styl. Nejsmutnější pro mě byly opakované návštěvy klinik, kdy jsem se i přes veškeré úsilí musela postupně smířit s tím, že jsme dojezdili.

 

Ale přece jen jste toho společně zvládli dost. Jakých sportovních úspěchů si vážíte nejvíce?

 

Velmi si vážím dvou účastí na mistrovství České republiky, vítězství ve FEI testu a každého vyhraného T.

 

Jak se má Santini Boy dnes?

 

Kariéru nám bohužel předčasně ukončily zdravotní problémy, a tak si Santík užívá důchod a pravidelně procvičuje mou nejlepší kamarádku na loukách v sériích přeskoků či piruetách. Vozí také mou skoro tříletou dceru, která ho miluje, a sundat jí z něj bývá velmi náročné. Santík je totiž nejlepší!

 

Foto archiv Petry Parašínové