Nejslavnější klisna dostihové historie přijela do Prahy dávno před vznikem moderní reklamy. Jméno neporažené Kincsem se na podzim 1876 a 1877 neskvělo na plakátech a tiskem prošumělo téměř bez povšimnutí. Pokud vystoupení "uherského zázraku" vyvolala u pražského publika vůbec nějaké emoce, bylo to paradoxně zklamání. Obecenstvo na Císařské louce lačně vyhlíželo především napínavou podívanou, úroveň předváděného sportu ho tolik nezajímala.

 

A Kincsem jim žádné drama nabídnout nemohla. Její starty měly očekávatelný průběh i výsledek, a odvahu postavit se proti ryzce majitele a chovatele Ernö von Blaskoviche našli na české půdě jen čtyři soupeři. "Zklamání v publiku bylo pochopitelné a dokonce údajně vedlo k několika nehezkým scénám," přiznal vídeňský Sport.

 

Divákům na sezonním závodišti vytyčeném v okolí dnešního stejnojmenného ostrova, ale i davům stojícím na vyšehradských hradbách, se přitom dostalo zvláštní výsady – zahlédnout na vlastní oči koně, jehož kariéra nemá srovnání. Kincsem během čtyř sezón zvítězila ve všech 54 dostizích, k nimž nastoupila. Procestovala čtyři různé země a Císařská louka byla jedním ze třinácti evropských závodišť, kde startovala.

 

Vedle vyběhnutých forem udivovala současníky i neuvěřitelnou lehkostí, s níž svých úspěchů docilovala. Několikrát odskočila s velkou ztrátou, neboť se v okamžiku startu poklidně pásla, nedokázaly ji zastavit ani žádné kolize nebo nečekané události v dostihu. "Při vyvinutí nejvyšší rychlosti se zdá, jako by se pohybovala pomalu, i když ostatní nasazují poslední síly, aby jí vůbec stačili," všiml si pánský jezdec a majitel Ivan Szapáry.

 

"Naprosto předvídatelné"

 

Osudy výjimečné klisny několikrát výrazně ovlivnila náhoda. Její matku Waternymph, narozenou v chovu knížete Esterházyho v hřebčíně Ozora, koupil v roce 1864 bývalý pánský jezdec Ernö von Blaskovich (1834 – 1911). Klisna už jako tříletá zvítězila v budapešťském Nemzeti díj a mimo jiné běhala úspěšně i v Pardubicích. V Blaskovichových barvách získala Hazafi Díj a posléze se stala oblíbeným honebním koněm svého majitele, který se při své drobnější postavě cítil v sedle mohutné Waternymph velmi spokojeně. Až po čtyřech letech se odhodlal zařadit klisnu do svého chovu v Tápioszentmártonu. V roce 1873 ji poslal za Buccaneerem do Kisbéru, ale z  neznámých důvodů byla nakonec připuštěna Cambuscanem.

 

K další shodě okolností došlo o dva roky později, když se Blaskovich snažil roční Kincsem prodat zájemcům v balíku se šesti dalšími vrstevníky. O tom, co se přihodilo, se dochovaly různé verze. Podle jedné rozdělil Blaskovich své ročky na dvě skupiny a kupci si vybrali tu, v níž nenápadná Kincsem nebyla. Jiné prameny tvrdí, že koupili všechny ostatní hříbata kromě klisny, která jim nepřidala dostatečně perspektivní.

 

 

Ať to bylo jakkoli, nevzhledná tmavá ryzka zůstala svému majiteli a byla poslána do Gödu, kde právě otevřel nové tréninkové středisko Angličan Robert Hesp (1823 – 1887). V té chvíli projevil Blaskovich první záblesk jasnozřivosti – klisničku pojmenoval Kincsem, což lze přeložit jako "můj poklad".

 

Když byla dvouletá Kincsem na konci října 1876 poprvé vyložena na pražském nádraží, měla za sebou už devět vítězství a bylo nepochybné, že Hespova svěřenkyně roste ve hvězdu první velikosti. Na dráze debutovala o čtyři měsíce dříve v berlínském Hoppegartenu, kam Blaskovich poslal část svých koní v době letní přestávky na rakousko-uherských drahách. V rychlém sledu následovala další vítězství v Hannoveru, Hamburku, Bad Doberanu, Frankfurtu, Baden Badenu, Šoproni, Budapešti a Vídni. Praha měla být poslední plánovanou zastávkou sezony.

 

Hesp klisně vybral 3000 zlatými dotované Kladrubské kritérium na 1400 metrů, které se běželo 29. října a propozice klisně určila nesenou hmotnost 56 kg. S trojicí soupeřů si Kincsem poradila bez větších problémů. Žokej Madden s ní už před polovinou dostihu přešel do vedení a favoritka zvítězila lehce o tři délky. "Bylo to naprosto předvídatelné. Souboj svého druhu se strhl jen o druhé místo, které nakonec získal hřebec hraběte Zdenka Kinského Criterium," konstatoval německý list Sporn.

 

Derby-vítězkou před očima císaře

 

Blaskovich byl na dostihové scéně známý jako zastánce velmi tvrdého testování výkonnosti svých koní. Tříletá Kincsem absolvovala plných sedmnáct startů. Na jaře zvítězila mimo jiné v klasickém Trial Stakes v Bratislavě a Hazafi Díj v Budapešti. 21. května 1877 před očima císaře Františka Josefa, císařovny Alžběty a korunního prince Rudolfa lehce ovládla rakouské derby, vypsané pod názvem Cena Jockey Clubu.

 

V té době se už mezi elitou majitelů v monarchii naplno rozhořel neoficiální závod, kdo neporaženou klisnu dokáže pokořit. Členové vídeňského Jockey Clubu neváhali na honbě za touto chimérou utrácet obrovské sumy. Například Aristides Baltazzi přivezl z Anglie speciálně pro derby impozantního Tállose, kterého po Kisbérově vzoru pojmenoval až těsně před dostihem. Zdálo se, že se pro favoritku rýsuje velký soupeř, ale na dráze bylo všechno jinak.

 

"Od okamžiku, kdy Madden svou klisnu pobídl, deklasovala Kincsem celé pole a proběhla cílem s obvyklou lehkostí a pod položenýma rukama. Hespovy naděje najít alespoň v derby cracka, který by proti Kincsem v rychlém cvalu obstál, neboť ve vlastní stáji žádného takového nemá, ztroskotaly. Klisna se bude muset vydat do Anglie, aby našla měřítko svých schopností," podotkl Sport. Druhý Tállos ztrácel na vítězku dvě délky, třetí doběhl Pfeil.

 

Kadence vítězství pokračovala. Než se Kincsem na konci října 1877 vrátila do Prahy, stihla zvítězit ještě v Hannoveru, Hamburku, položit základ k pozdějšímu hattricku ve Velké ceně Badenu, získat klasické Kancadíj i St. Leger v Budapešti a týden před odjezdem si odskočit do Vídně pro jisté peníze ve walk-overu.

 

Šlechta dala přednost honům

 

Na Císařské louce čekaly Kincsem dva dostihy v rozmezí tří dnů – v neděli 21. října Kaiserpreis Dritter Classe na 2400 metrů a v úterý 23. října Kaiserpreis Zweiter Classe na 3200 metrů. Brzy se ukázalo, že oba závěrečné starty sezóny budou pro klisnu pouze formalitou. Na derby-distanci se jí postavil pouze její věčný stín Prince Giles The First ze stáje Huga Henckela. Klisna Helena se jako třetí účastník dostavila na start pouze proto, aby se kvalifikovala pro úterní handicap, a do dostihu vůbec neodskočila. Prořídlé publikum tak vidělo match, v němž 61,5 kilogramy zatížená Kincsem od začátku převzala vedení a tak to zůstalo až do cíle. "Vyhrála jak chtěla o jednu délku," zněl výrok rozhodčích.

 

Něco takového nemohlo Pražany uspokojit. Podzimní mítink Böhmischer Rennvereinu se odehrával před prořídlou diváckou kulisou, neboť většina české aristokracie a majitelů stájí se nacházela na souběžně pořádaných honech knížete Schwarzenberga. Jistý lesk dodala pražským dostihům jen přítomnost arcivévody Bedřicha, který přijel čtyřspřežím běloušů.

 

 

 

Kromě slabé atmosféry však pokulhával i sportovní program. Mítink se zúžil ze tří dnů na dva a z celkového počtu dvanácti dostihů se vyklubalo pět walk-overů a tři matche. Bez soupeřů se po škrtu sedmi koní ocitla v úterý i Kincsem. Sedmadvacáté vítězství kariéry tak absolvovala osamocená v pomalém cvalu na dvě míle.

 

"Ku včerejším nadmíru fádním dostihům dostavilo se ještě méně obecenstva než v neděli. Okolní stráně byly sice obsazeny, avšak pokladna klubu prý o podobné publikum nestojí,“ konstatovaly kousavě Národní Listy a dodaly, že se vážně uvažuje o zrušení pražských dostihů. Nejcitovanějším sportovním výkonem mítinku se nakonec stala zpáteční cesta hraběte Zdenka Kinského a jeho čtyřspřeží ryzáků, kteří den po dostizích zdolali "deset německých mílí" do Chlumce nad Cidlinou za čtyři hodiny.

 

Kdykoli připravena vydat ze sebe to nejlepší

 

Kincsem jako čtyřletá a pětiletá zvítězila ještě v sedmadvaceti dalších dostizích včetně Goodwood Cupu nebo Grand Prix de Deauville. Po celou kariéru prokazovala neuvěřitelnou tvrdost a už v dobách největší slávy se o ní vyprávěly všemožné historky a anekdoty, demonstrující její inteligenci.

 

"Povahově byla mimořádně dobrosrdečná až flegmatická. Vodit ji mohlo i dítě a její trénink nebyl nijak zvlášť složitý. Vždy plnila, co se po ní chtělo, a byla kdykoli připravena vydat ze sebe to nejlepší. Trenér Hesp zdůrazňoval, a ve své poctivosti to opakoval každému posluchači, že klisně stačí dva galopy, aby se dostala do formy. Přesto před svými dostihy vždy dostávala hodně práce a běhala těžké dostihy od jara až do pozdního podzimu," napsal po letech Allgemeine Sport-Zeitung. "Otázka nestojí, zda byla největším dostihovým koněm všech dob. Dokázala si udržet čistý štít i po 54 dostizích. To už nikdy žádný plnokrevník nezopakuje. Brání tomu sama podstata moderního turfu."

 

Do provinční Prahy se největší dostihová hvězda monarchie už nevrátila. Její kariéru ukončilo na jaře 1880 zchromnutí. Z pětice hříbat získala Budagyöngye německé derby a syn Kincs-ör v pozici favorita stejného dostihu uhynul jen pár dní před startem. Další syn Talpra magyar se navzdory absenci dostihové kariéry stal úspěšným plemeníkem a otcem vítěze rakouského derby Tokia.

 

Kincsem uhynula v pouhých třinácti letech, ale její krev se úspěšně udržela dodnes. Dala tak nový rozměr oblíbenému rčení Ernö von Blaskoviche, který debaty o třídě své hvězdy vždy ukončoval slovy: "Kincsem není neporažená, nýbrž neporazitelná."