Dvojnásobný vítěz Velké národní Leighton Aspell v neděli ukončil jezdeckou kariéru. 43letý rodák z Dublinu, kterého dobře zná i české publikum, se rozloučil dvěma starty na svém domovském závodišti Fontwell Park. Při derniéře dojel druhý na pětiletém nováčkovi Itsnotwhatyouthink (v překladu "Není to, co si myslíte").
"Tentokrát to myslím vážně a opravdu končím," smál se Aspell, který poprvé oznámil konec kariéry už v roce 2007. Po krátké epizodě jako asistent trenéra Johna Dunlopa se však do sedla vrátil a dobře udělal. V letech 2014 a 2015 vyhrál Velkou národní na outsiderech Pineau De Re a Many Cloudsovi, z něhož se stal jeden z nejpopulárnějších ostrovních překážkářů a Aspellův životní kůň.
Celkem Aspell nasbíral přes devět stovek vítězství. "Odcházím bez jakýchkoli výčitek. Poprvé jsem končil hluboce nespokojený, ale druhá část kariéry byla skvělá. Čím víc zkušeností jsem měl, tím víc jsem si ježdění dostihů užíval, protože se postupně měnil i přístup lidí. Dávali mi jezdit své koně s tím, že spoléhali na mé zkušenosti a schopnosti," řekl Aspell listu Guardian.
"Teď nastal čas posunout se dál. Mohl jsem to samozřejmě oznámit po sezoně, ale když jsem viděl přihlášky a dostihový den na mé domovské dráze Fontwellu, došlo mi, že to musím udělat teď. Reakce jezdců a trenérů byla neskutečná, můj telefon nepřestával zvonit. Dám si chvilku času a rozhlédnu se, co dál. V práci budu jezdit dál, chci se věnovat mladým koním, dokud budu moct," dodal.
S Many Cloudsem tvořili ideální pár
Aspellovi se podařilo zvítězit dvakrát za sebou ve Velké národní. Už první úspěch na jednom z nejdrobnějších vítězů slavného dostihu Pineau De Re mu získal velké uznání. Aspell na něm prokázal velkou trpělivost, pozičně si v průběhu dostihu na ne zcela spolehlivém skokanovi počínal brilantně a v závěru dostál svému renomé velmi silného jezdce ve finiši.
Úplně jiný příběh byla Velká národní 2015 s Many Cloudsem. Koněm, kterého Aspell pomohl vychovat, důvěrně ho znal a vyhrál na něm dvanáct dostihů. "Many Clouds byl nejlepším koněm mé kariéry. Svou šikovností, ale i odvahou vystupoval z řady hvězd, které jsem jezdil. Byl to chytrý kůň, který měl navíc srdce. Jsem přesvědčený, že měl na to, aby vyhrál Velkou národní víckrát. Je obrovská škoda, že jsme neměli možnost zjistit, jak dobrý byl doopravdy," řekl Aspell loni serveru Jezdci.cz.
Jeho spojení s Many Cloudsem o víkendu výstižně shrnul kolega Thomas Garner: "Leighton byl nejpřirozenější koňař a Many Clouds zase nejpřirozenější steepler. Spolu tvořili ideální pár, byli si souzeni."
McCoy: Podobný typ jako Dunwoody
Aspell kromě dvou úspěchů v Aintree získal také dvě vítězství ve Velšské národní. Smůlu měl naopak na National Hunt Festivalu v Cheltenhamu. "Pokud jde o Cheltenham, zemřu jako festivalový panic, nikdy jsem tam nic nevyhrál. Párkrát jsem se umístil, ale to bylo tak všechno," krčil rameny.
Nikdy se mu příliš nedařilo ani v českých barvách. Zatímco jeho bratr Paddy čtyři sezony úspěšně jezdil pro trenéra Čestmíra Olehlu a stáj Wrbna Racing koně jako Masini nebo Kolorado, maximem Leightona Aspella bylo loňské čtvrté místo s Tarasem v Ceně Labe a sedmá příčka na Talentovi ve Velké pardubické. Do cíle nejslavnějšího českého dostihu se loni dostal vůbec poprvé.
"Cross country je samozřejmě úplně jiná disciplína. Doma se v těchto dostizích občas svezu, ale jen málokdy. U nás je prostě jiná tradice, preferují se rychlé steeplechase na klasických oválech. V cross country a zejména v Pardubicích musíte opravdu používat hlavu. Člověk se musí zařídit i podle toho, kudy jedou zkušení čeští žokejové," vysvětloval loni v Pardubicích.
Konec Aspellovy kariéry měl ve Velké Británii a v Irsku velký ohlas. "Čím byl starší, tím byl lepší. Za pět minut jsem se od něj dozvěděl o koni víc než za tři dny od kohokoli jiného," nechal se slyšet trenér Oliver Sherwood, který s žokejem dlouhodobě spolupracoval.
Velkou poklonu vysekl Aspellovi i dvacetinásobný britský šampion Sir Anthony McCoy. "Byl to špičkový žokej i chlap. Takticky i technicky Leighton patřil k typům jako Richard Dunwoody," konstatoval McCoy.
Foto: Václav Volf, fotovolf.com