Za každým sportovním výkonem na olympijských hrách se skrývá hodně práce, energie, času a někdy i bolesti. A pro paralympijské hry to platí dvojnásob. I ti, kteří odjížděli z Paříže bez medailí, předvedli, jakou mají sílu a elán. Patří k nim i Bridget Murphy, australská paradrezurní jezdkyně, pro kterou to byla premiéra na této vrcholné akci.

 

Bridget se narodila v roce 1988 s velmi vzácnou genetickou poruchou, které se říká Escobarův syndrom. Její intelekt není nijak narušen, vystudovala vysokou školu a má bakalářský titul v oboru veterinárních věd.

 

Ale fyzicky se její postižení projevuje, a to především v obličeji, abnormálním zakřivením páteře a deformitou kyčlí a žeber. Bridget však, stejně jako miliony malých holek na světě, milovala od dětství koně a toužila po ježdění.

 

Po řadě operací mohla začít s koňmi rehabilitovat. To jí ale nestačilo, chtěla jezdit jako ostatní děti. V deseti letech se stala členkou pony klubu, udělala i zkoušky na licenci a později v dospělosti získala řádnou instruktorskou licenci. Do roku 2017 dokonce v rodné Austrálii závodila pouze proti zdravým jezdcům.

 

 

Život jí změnila spolupráce se Sharon Jarvis, několikanásobnou účastnicí paralympiády. „Jako dospělý jezdec jsem normálně závodila pod svým klubem a trénovala jsem tam jiné jezdce, abych klubu něco vrátila. Jenže pak v sezoně 2017 ukončil můj kůň kariéru, bylo mu už osmnáct,“ popisuje jezdkyně.

 

„V té době byla v Melbourne Sharon, která se o mně doslechla díky Sonje,“ líčí Australanka, jak ji Sonja Johnson, jež je sama držitelkou olympijského stříbra ve všestrannosti, zásadně ovlivnila tím, že ji spojila s Sharon Jarvis. „Nabídla mi speciální paradrezurní lekce. A já jsem si řekla, proč ne?!“

 

Sharon Jarvis tehdy sehnala koně, který už ukončil drezurní kariéru na úrovni Grand Prix, ale s paradrezurní jezdkyní ještě mohl soutěžit. „Za dvanáct společných měsíců jsme se stali národními šampiony,“ říká Bridget.

 

„Přechod do paradrezury byl kouzelný. O paradrezurní scéně jsem vlastně nic nevěděla, až do doby, kdy jsem v ní začala soutěžit. Už jen ty příležitosti, které mi nabízela a ta komunita, to bylo jedinečné. To jsem jinde před tím nezažila. Každému se dostává péče a porozumění, což je úžasné.“

 

 

Bridget, která je podle pravidel zařazená dle svého postižení do gradu II, začala na mezinárodní úrovni závodit v roce 2019. Moc toho ale neabsolvovala, soutěžila jen v Austrálii, a navíc v dalších dvou sezonách veškeré závodní dění na celém světě hodně ovlivnila pandemie Covid-19.

 

Právě v roce 2020 se jezdkyně setkala s tehdy tříletou klisnou plemene welsh part-bred. Jmenuje se Penmain Promise, ale paradrezurní svět ji nezná jinak než jako Macey. Australanka popisuje dojmy, když se s ní setkala poprvé. „Byla jsem teprve druhý člověk, který na ní kdy seděl. Ale během pěti minut jsem věděla, že je výjimečná. Vzala jsem si ji domů na zkoušku, a od té doby už neodešla. Seděla jsem na mnoha koních, většina měla alespoň zpočátku problém s jinou rovnováhou a jinými pomůckami. Ale Macey jako by byla připravená zkusit pro mě cokoliv. Jako by řekla: Dobře, tak jo, rozumím, a hned udělá, co je třeba. Všechno pochopila tak rychle. Nemusíte nic říkat dvakrát, řekneš ji to jednou a ona to pochopí a jdeme na to.“

 

Bridget zároveň posunula tréninková stáž, kterou absolvovala v Anglii v roce 2023. V říjnu loňského roku se pořád velmi mladá Macey dostala do úrovně CPEDI3*. Díky výsledkům se probojovala do australské nominace na paralympiádu v Paříži.

 

Ačkoliv šlo o první paralympijský start, a to v případě Bridget i její teprve sedmileté klisny, dokázaly se spolu přes první kolo kvalifikovat do freestylu, v němž dojely na skvělé sedmé příčce se známkou přes 70 procent. 

 

„Je jí jen sedm let a do tříhvězdových závodů vstoupila loni v říjnu. Toto byl teprve její pátý freestyle na této úrovni. Jsem za ni hrozně moc šťastná. Ona je povahou super klidný kůň, ale takovou situaci a atmosféru nikdy před tím nezažila. Myslela jsem, že ji budu muset uklidňovat, ale byla v pohodě,“ popsala Bridget své pocity hned po dokončení paralympijského finále.

 

„Macey občas trochu jezdí i moje trenérka, ale většinou jsem to jen já a ona. Její velikost je tak akorát pro mě, a opravdu se snaží dát mi všechno, chce mě potěšit. Dostala jsem ji opravdu hodně mladou, takže vše, co ví a umí, je naše společná práce. A to je úžasné,“ říká Bridget s tím, že nejraději má Macey pamlsky a za své představení v Paříži dostala pytel mrkve.

 

Zdroj: FEI, Horse and Hound, Olympics