Přípravou trenéra Petra Švece prošla v posledních dvou dekádách už dlouhá řada koní a jezdců. Jak se někdejší skokový jezdec s výkonností do stopadesátek dostal vůbec ke koním? Jak říká, jiná volba vlastně ani neexistovala.

 

„Můj děda byl předsedou jezdeckého oddílu v Letohradě a byl také dlouholetým rozhodčím“, říká. A protože jezdili i oba jeho rodiče, bylo rozhodnuto hned v dětství. „V Letohradu se narodil a začínal u koní mimo jiné také Pavel Liebich, trojnásobný vítěz Velké pardubické, který byl pro mě velkým vzorem. Kvůli němu jsem se chtěl původně věnovat dostihům,“ vysvětluje Petr Švec. „Bohužel moje postava se k dostihovému sportu moc nehodila, a tak jsem zůstal u parkurů,“ dodává s tím, že v Letohradu absolvoval pár soutěží na úrovni do ZL.

 

„Po základní škole jsem nastoupil na střední školu v Kladrubech nad Labem a po jejím absolvování jsem pokračoval v práci v Kladrubech nad Labem. Dělal jsem ve výcviku, což mi dalo možnosti využívat teplokrevné koně ke sportu. Mohl jsem taky trénovat s tehdejší elitou v parkurovém skákání i military jako byli Ladislav Chmelař, Milan Starczewski, Pavel Mack, František Machek nebo Václav Nágr.“

 

Petr Švec se sám věnoval oběma těmto disciplínám. „Jezdil jsem parkury a všestrannost do úrovně L. V roce 1982 jsem musel na dva roky na vojnu, ale po návratu jsem dostal novou roli. V každém plemenářském podniku byli ustanoveni dva profesionální jezdci, kteří připravovali koně v takzvané “testaci plemenného materiálu”. Dnes by se to dalo přirovnat zhruba ke Kritériu mladých koní,“ popisuje Petr Švec.

 

V té době čerpal hodně ze zkušeností, jež sbíral na závodech. „Měl jsem možnost se při závodech setkávat s Andrejem Glatzem, který posuzoval stylové soutěže a také s Jiřím Pecháčkem, který pracoval v plemenářském podniku v Netolicích. Tato setkání pro mě byla moc přínosná. Časem jsem se dostal k výborným koním, klisna Gilda skákala do 140 centimetrů, plemeník Grantast měl výkonnost do 150 a mojí nejoblíbenější byla klisna 91 Mykonos, sportovním jménem Milča.“ 

 

 

Prakticky celá devadesátá léta strávil Petr Švec v Itálii. „Odjel jsem tam hned v roce 1990 a skoro deset let jsem tam pracoval ve stájích s mladými koňmi,“ říká. Po návratu vznikla dvojice, kterou si jistě dodnes pamatuje hodně příznivců jezdectví. Začal závodit s klisnou Bavierou.

 

„Narodila se v Itálii v Allevamento delle Roane, kde jsem pracoval. Ve třech letech byla obsednuta a připuštěna. Začala tedy závodit až jako pětiletá. Od začátku byla dost velkou osobností, nesmělo se na ni tlačit. Nebylo výjimkou, že když ji to přestalo bavit, odešla z jízdárny po zadních. Časem se ale zlepšila a účastnila se soutěží pro pětileté koně. Dostala se myslím do finále italské obdoby Kritéria mladých koní. Po mém návratu do Čech ji v Itálii začal jezdit syn majitele Fabio Brotto, účastník mistrovství světa, ale dle mých informací pro něj nebyla úplně vhodná. Do České republiky ji potom dovezl Jaroslav Kadavý a od něj jsem ji získal já. Tedy můj tehdejší sponzor a kamarád Jaromír Sedlák. On byl dealerem Ford, a tak jsme tehdy vlastně Bavieru vyměnili za Ford Escort. Po ukončení naší spolupráce zůstala u mě a u mě také dožila. Dala jedno hříbě, Antarktidu, která se dopracovala do 140 centimetrů a potom byla prodána do USA“, vzpomíná Petr Švec.

 

S Bavierou závodil až do stopadesátek, na mezinárodních závodech CSI i na mistrovství České republiky. Jednou s ní nastoupil i do drezurního mistrovství. „To bylo v Opavě v roce 2000 po sázce s Honzou Kutějem. Absolvoval jsem s ní zahajovací soutěž, úlohu sv. Jiří, takže se v jedné sezoně vlastně zúčastnila mistrovství republiky ve skákání i drezuře,“ říká s nadsázkou.

 

 

Na přelomu tisíciletí byl Petr Švec spojený také s areálem Nová Amerika u Jaroměře. „Pořádali jsme tam 100denní test hřebců a v Tursku zas 70denní test. Oboje to byly jediné testy hřebců konané tehdy mimo hřebčíny,“ popisuje. Další nedílnou součástí jeho kariéry je práce stavitele parkuru. „Hodně let jsem stavěl v Praze na Trojském ostrově, deset let jsem stavěl Velkou cenu Plzně a párkrát také Velkou cenu Košic.“

 

Aktuálně se věnuje trenérské práci. „Z jezdců, kteří se účastnili mistrovství republiky jsem připravoval třeba Zuzanu Líkařovou nebo Kateřinu Bardonovou, která startovala na evropském juniorském šampionátu v San Remu v Itálii. „Momentálně mám dva mladé koně, které připravuji na závody,“ říká. Z koní, s nimiž v posledních dvou dekádách pracoval jmenuje ty, kteří se dostali do 140 až 150 centimetrů: Czech Made, Aténa, Well Done nebo Barrack Obama.

 

Prioritou je vedle přípravy jezdců do skokového sportu také mít vlastní kvalitní zázemí. „Nemám teď svěřence do republikového šampionátu, tak mám v plánu v letošní sezoně věnovat čas hlavně budování areálu v Teplýšovicích na Benešovsku,“ říká Petr Švec, který v Teplýšovicích také s manželkou Irenou provozuje Pony Club, kde se oba věnují přípravě nejmenších jezdců.