V dalším díle naší rubriky „O sezonách…“ nám na pár otázek odpověděla Andrea Videnková – manažerka voltižní komise České jezdecké federace.

 

Jste jedním z manažerů, kteří setrvali ve funkci po volební konferenci, a pokračujete tak v mnohaleté práci… Daří se dlouhodobě plnit vaše cíle?

 

Já jsem do funkce manažera vstoupila v půlce funkčního období. A jelikož čas běží rychle, nepříjde mi to jako mnohaletá práce  Nicméně do této funkce jsem vstoupila s tím, že se této disciplíně věnuji od svých 10 let a toto se už dá nazvat mnohými lety a nejsem osoba, které by bylo jedno, kam tato disciplína povede.

 

Co je to – „plnit vaše cíle“? 

Dlouhou dobu jsme se potýkali s tím, že voltiž je brána pouze okrajově. Jsem ráda, že ačkoli stále „doma“ nás ještě spousta bere jako „koníček“, ve světě si to už tak nemyslí. Doby kdy se oddíly potýkaly s počty cvičenců do 10 dětí, se už snad také vzdálily a dnes jsem moc ráda, když vidím oddíly, které si musí pořizovat nové koně, protože jeden už nestačí.

 

Jsem také moc ráda, že se nám rozšířily počty domácích pořadatelů voltižních závodů a je milé slyšet – „uff.. to byla šňůra“. Je moc fajn číst osobní pozvání pro naše závodníky např. do Quataru nebo Rakouska, které není už jen pro Lukáše Kloudu, ale také pro jiné české závodníky. 

 

Také jsem moc ráda, že jsme schopni hlavně díky velké pomoci p. Konečného a p. Guznar Růžičkové, mít vyvěšeny výsledky na závodech do 10 minut od ukončení. A je skvělé číst a poslouchat pochvaly zahraničních i domácích účastníků na pořádání CVI ve Frenštátě p.R. 

 

Je výborné číst jména českých závodníků na medailových a předních místech na mezinárodních CVI a vědět, že většina z nich jsou účastníci SCM. A v neposlední řadě je úžasné vidět spoustu paravoltižních závodů a rozšíření řad lidí a podpory pro tyto voltižní cvičence, za jejichž prací stojí ve voltižní komisi jméno – Jana Sklenaříková. 

 

Je výše uvedené splnění cílů? Ano je a je to pouze hodně okrajově zmíněno. Ale to nejdůležitější je, že to nejsou jen mé cíle. Jsou to cíle lidí, kteří se této disciplíně věnují a dělají pro ní maximum. Proto bych moc nerada psala – „toto jsou splněné cíle manažera“. Protože to jsou hlavně splněné cíle voltižního týmu, bez kterého by manažer neudělal nic a schválně píšu týmu ne voltižní komise, protože výše jmenovanými úspěchy nestojí jen členové komise. 

 

Nicméně toto jsou jen části splněných etap, protože v cíli ještě určitě nejsme.

 

Došlo v roce 2015 k nějakým zásadním změnám ve vaší disciplíně?

 

K úplně zásadním změnám nedošlo. Jsem moc ráda, že jsme se poprali s neplánovaně zkráceným rozpočtem, kdy s hlavní bitvou nám pomohli hlavně organizátoři ME Seniorů v Cáchách, kteří naším reprezentantům tento závod z většiny uhradili.

 

Na začátku roku vstoupily v platnost nové pravidla a změny cviků pro seniory a tak tuto změnu pocítili hlavně seniorští závodníci. 

 

Co byste zhodnotila v uplynulé sezoně pozitivně, co naopak vnímáte jako neúspěch…

 

Hlavní pozitiva jsem zmínila už v první otázce. Jako neúspěch cítím již delší dobu absenci seniorských cvičenců a velký boj s malým počtem rozhodčích pro tuto disciplínu.

 

Vyzdvihla byste zásadní úspěchy z pohledu sportu, reprezentace atd. 

 

Velkou pýchou české voltiže jsou momentálně hlavně úspěchy dětí, juniorů a českých voltižních koních. Právě děti a junioři stávají na předních a medailových příčkách ve světě a koně české voltižní reprezentace již nejsou ti, kteří by stáli na konci hodnocení. 

 

Aladin, Landar, Patriot, Rubikon jsou např. jedni z českých koní, u kterých najdete v kategorii jednotlivců jedny z nejvyšších známek. Patriot byl dokonce letos hodnocený mezi prvními třemi nejlepšími koňmi ve skupinách. Na MS to byl jeden ze dvou koní ve skupinách, který získal známku přes 8.

 

V seniorech našeho dlouhodobého reprezentanta Lukáše Kloudu konečně doplnili na ME 2015 další tři senioři. Snad jejich řady v příští sezóně neprořídnou.

 

Plánujete pro rok 2016 nějaký ucelený vzdělávací projekt? Soustředění, semináře apod.? Jakou roli hraje vzdělávání ve vaší disciplíně…

 

Ucelený vzdělávací projekt neplánujeme. Voltiž je tak trochu atypická. Plánujeme určitě seminář rozhodčích, který bude společný se slovenským zastoupením jako každý rok. 

 

Bohužel právě v této části voltiže vidíme největší slabinu momentálně. Je strašně málo rozhodčích, kteří jsou ochotni na sobě pracovat a vzdělávat se. A bohužel voltiž není o tom, že se něco naučíte z knížky. Tady je to opravdu o tom „rozhodovat, rozhodovat, rozhodovat“. Bohužel na prstech jedné ruky spočítám ty, kteří chtějí pro své zdokonalení něco udělat. Sednout si k videu a porovnat své známky s ostatními. Přijet jen tak na závody a ohodnotit něco mimo závod nebo si sednout a porovnat své výsledky. Už vůbec nemůžeme čekat, že by někdo chtěl jet na CVI a zkusil si tam rozhodovat a pak porovnat svůj výkon s mezinárodními rozhodčími.

 

Moc ráda bych viděla tým českých rozhodčích, kteří ne jen, že umí rozhodovat, ale také si svůj výsledek dokážou obhájit. Letos jsem zažila jednu výměnu názorů na mezinárodním závodu, kdy se závodník rozčílil nad známkou, kterou dostal. Když došel za danou rozhodčí, ona mu v klidu řekla, za co přesně dala známku, kterou dala. Měla pravdu a upozornila závodníka na to, co si on sám ani neuvědomoval, že dělá. Po zhlédnutí videa, zněla odpověď „ona měla pravdu“. 

 

Bylo by fajn, kdyby se naší závodníci mohli opřít o výrok českého rozhodčího a podle něj se zdokonalovat, než čekat na tuto pomoc ze zahraničí.

Pro závodníky probíhá ucelený projekt již delší dobu, a to hlavně v podobě startu na mezinárodních závodech. Zde se nejvíce projeví to, zda se učíte či ne, a to ne jen ve svém cvičení, ale také v přípravě koní. 

 

Letos bychom chtěli určitě uspořádat soustředění a seminář jak pro cvičence, tak lonžéry. 

 

Ve voltižním cvičení momentálně nejvíc postrádáme pomoc choreografa. Chtěli bychom oslovit školy, které se touto tématikou zabývají a soustředění cvičenců zaměřit hlavně na tuto tématiku.

 

Co byste si osobně přála pro disciplínu i celý sport do roku 2016, co je cílem v nadcházejícím roce?

 

Osobně bych si přála vidět na startu nové voltižní  a paravoltižní oddíly, rozšířené řady rozhodčích a seniorských cvičenců, ale hlavně těch, kteří tento sport neberou jako byznys.

 

Ráda bych, aby lidé kolem jezdeckého sportu, měli k sobě blíž, lépe komunikovali, nenapadali se, spolupracovali, navzájem si pomáhali a podporovali se.

 

Moc děkuji za pomoc a podporu všech, kteří tento sport milují, a doufám, že je nadšení neopustí a budou se za něj prát i nadále.