Každá sportovní činnost s sebou nese i jistou míru rizika. Výše tohoto rizika se dá číselně vyjádřit jako takzvaná „sportovní úrazovost“ a ta se u různých sportů výrazně liší. Nikdy nebude možné sportovní úrazy vyloučit úplně, ale správným vedením sportovní činnosti lze mnoha úrazům předejít, případně zmenšit jejich závažnost.
Ke klasifikaci úrazů můžeme přistupovat podle různých kritérií: místo postižení, závažnost, délka léčení, druh vykonávané činnosti a prostředí, kde k úrazu došlo.
Obecně lze říci, že velký podíl sportovních úrazů je způsoben chybnou metodikou sportovní přípravy nebo nedodržením pravidel bezpečnosti. Subjektivní příčiny, jako jsou zbrklost, neopatrnost, nekázeň, únava a přetažení na tom také mají svůj podíl. Ať už se jedná o nevhodné postupy tréninku nebo špatné protažení či nesprávné odhadnutí schopností sportovce, můžeme konstatovat, že příčinou je většinou lidský faktor. Další podnět, který může negativně ovlivnit úrazovost, je nekvalitní vybavení. Úrazy okolo koní jsou poměrně časté a mnohdy i těžké. Bohužel jsou známé i takové případy, kdy následky úrazu jsou natolik vážné, že končí až smrtí jezdce či koně.
Úrazovost v jezdectví je multifaktoriální jev. Jednou z příčin je, že jezdectví většinou nedochází k žádnému protahování a rozcvičováním před tréninkem. Také je poměrně často vynecháno jakékoliv kompenzační cvičeni. To vše se pak odráží ve výrazném zkrácení svalů. Nejvýraznější zkrácení jezdci pozorují u hamstringů. Mezi časté úrazy patří namoženiny a nataženiny svalů a vazů, v horších případech se může jednat i o záněty šlach.
Většina chronických zdravotních potíží jezdců vychází právě z této opakované mikrotramatizace pohybové soustavy. Bolesti zad uvádí 42 % jezdců, 25 % bolesti kyčlí a kolen. Degenerativní změny a kloubní potíže jsou primárně vzniklé přetěžováním a nedoléčením dřívějších úrazů.
Je nezbytné zmínit, že k úrazům jezdců dochází nejen ze sedla. Většina lidí, pohybujících se okolo koní, ví, že je běžné se setkat s přišlápnutím nohy, odstrčením, povalením či přimáčknutím koňským tělem ke stěně. K úrazům tudíž dochází i během běžných prací jako je krmení, sedlání a vodění koně. Jsou to nejčastěji úrazy způsobené kopnutím, pošlapáním anebo kousnutím. Různé oděrky, škrábance, modřiny a modřiny jsou běžnou součástí života u koní. Na rozdíl od těchto, většinou marginálních záležitostí, pokopání může vést i závažným úrazům. Naštěstí k němu nedochází často.
Pád z koně pro jezdce představuje největší riziko. Jednou z příčin je výška, ve které se jezdec nachází. V době, kdy jezdec sedí na koni, může jezdcova hlava dosahovat výšky až 3,5 metrů nad zemí. Kromě výšky je třeba vzít v úvahu i rychlost, kterou se kůň pohybuje a kinetickou energii, kterou jeho tělo na jezdce působí. Zranění mohou být velice vážná. V horším případě může dojít i ke společnému pádu jezdce a koně či dokonce zalehnutí jezdce koněm.
Další komplikací může být i pád pod nohy koně. V případě pádu z koně dochází nejčastěji k poranění hlavy, zlomeninám a pohmožděninám horních končetin a horní poloviny trupu, dále pak pohmožděniny a odřeniny dolní poloviny trupu a dolních končetin.
K nehodám dochází nejvíce během závodů nejvyšší obtížnosti v disciplíně všestrannost, kde je proto podle pravidel nutná i stálá přítomnost zdravotní záchranné služby. K většině pádů v této disciplíně dochází v důsledku shození jezdce koněm, a to ve 25 % případu, odmítnutí koně skočit překážku ve 23 %, nebo uklouznutí a pád koně v 17 %. I u pokročilých jezdců může být vznik poranění zapříčiněn podceněním obtížnosti terénu, nebo i samotných překážek. V lednu 2009 se konal v Anglii seminář Eventing National Safety Officer, kde bylo dokonce poukázáno na to, že riziko během cross-country je tak vysoké, že dochází k pádu jednoho z pěti jezdců a jednoho z patnácti koní. Mezi lety 1997 až 2008 zemřelo v důsledku pádu 37 jezdců. Z toho 25 úmrtí při pádu s koněm.
Jezdectví obecně patří bohužel ke sportům s nejvyšší mírou úrazovosti, a to nejen na našem území. Jedná se o natolik závažný jev, že se na něj v minulosti zaměřilo několik výzkumů. Studie vycházející z údajů zanesených během posledních deseti let do americké Národní databáze traumatických poranění například ukázala, že jízda na koni má za následek daleko častější návštěvy nemocnice než lyžování.
Studie provedená ve Velké Británii zase zjistila, že jezdectví je nebezpečnější dokonce i než motocyklový sport. Zatímco u motocyklů připadá na tisíc hodin jízdy 0,14 úrazů jezdce, u jezdců na koni 0,49 úrazů. Motocyklista může očekávat zranění jednou za 7.000 hodin, oproti tomu jezdec může očekávat zranění každých 350 hodin. Jezdectví je tak dvacetkrát nebezpečnější než motoristický sport.
V letech 1991 až 1999 byla v USA provedena další studie, která byla analyzována National Eletronic Injury Sureillance System, zaměřená na úrazy vzniklé v souvislosti s koňmi. Celkový počet hlášených úrazů dosáhl více než 500 tisíc. Nejčastěji poraněnou částí těla byla dolní polovina trupu, následovalo poranění hlavy, horní polovina trupu, ramene a zápěstí. Nejčastější věkové zastoupení zraněných jezdců bylo od 25 do 44 let.
Server Science Alert v této souvislosti uvádí, že ze všech jezdců, kteří se po pádu z koně dostali do nemocnice, bylo 10 procent ve vážném stavu. Zhruba 37 % bylo přesunuto do nemocniční čekárny kvůli bolestem v oblasti hrudníku a horní části zad. Přibližně čtvrtina pak vyhledala lékařskou pomoc kvůli možnému zranění končetin a něco přes pětinu kvůli úrazům hlavy. A necelá čtyři procenta poraněných byla přijata k hospitalizaci kvůli znepokojivým stavům vědomí, nasvědčujícím vážnému neurologickému zranění.
V roce 2011 byla ve Švýcarsku zveřejněna studie o úrazech v jezdectví, podle které zaujímá jezdectví v úrazovosti sportů desáté místo. Dále tato studie dokládá, že nejvíce zraněných bylo ve věkové kategorii 25 až 29 let. V období let 2004 až 2008 bylo zaznamenáno 3.560 úrazů, z nichž bylo 3.560 u žen a 444 u mužů. Stejná studie pak uvádí, že od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2010 došlo průměrně ke třem úmrtím za rok.
Výsledky německé studie o úrazovosti v jezdeckém sportu byly zveřejněny v letech 2003 až 2004. Ze získaných údajů vyplývá, že v Německu dochází v souvislosti s koňmi ke 30 až 40 tisícům úrazů ročně, z nichž celých 40 % připadá na dívky ve věku do čtrnácti let.
Příčiny úrazů:
• snadná dostupnost koní i pro nezkušené jezdce
• nedostatečná výchova koní – tolerance zlozvyků, náznaků agresivity
• nepostačující výcvik jezdce
• podceňování rizik
• špatný odhad vlastních schopností nebo kompetencí koně
• špatná fyzická kondice jezdce nebo koně
• nedostačná kontrola výstroje koně – popraskané otěže, třmenový řemen atd.
• alkohol
• neovlivnitelné faktory – náhlá změna počasí, útok psa, neúmyslné ovlivnění cizí osobou apod.
• neohleduplnost okolí – nepřiměřené předjíždění, zvukové projevy v blízkosti koně
Z hlediska úrazovosti řadíme jízdu na koni k rizikovým sportům, a právě proto by při ní měl být kladen zvýšený důraz na prevenci. Prevencí je v tomto případě důkladné jezdecké vzdělání. Začínající jezdci jen zřídkakdy správně odhadnou rizikovou situaci nebo často přecení své jezdecké schopnosti. To vše pak může mít za následek úraz či dokonce ohrožení života. Je nutné zejména začínajícím jezdcům vysvětlit, co vše se může stát, pokud nebudou opatrní. Součástí základního výcviku jezdce by mělo být naučit je rozeznávat riziková místa a situace. Všichni jezdci by si měli uvědomovat možné následky svého jednání a především si vážit svého zdraví.
Při práci s koňmi se musí dodržovat celá řada bezpečnostních opatření. Mnohá z nich mají jezdecké stáje a kluby zahrnuty ve svých provozních řádech. Která a kolik vždy závisí na samotných provozovatelích stájí.
Do prevence musíme zahrnout i zajištění vhodného koně, odpovídajícího svým temperamentem, velikostí, nebo svými zkušenostmi. V neposlední řadě musí odpovídat i schopnostem a zkušenostem jezdce, spíše než jeho ambicím. V mnoha stájích či jezdeckých školách se setkáváme s koňmi, kteří neodpovídají profilu zkušeného školního koně.
Dobrý trenér odpovídá za zdravotní stav koně nejen při závodech, ale kontroluje jeho stav i při tréninku. Stejně tak odpovídá i za připravenost jezdce na konkrétní obtížnost. V kompetenci trenéra by měla být například kontrola vybavení. Vždy bychom měli mít na paměti, že ve hře jsou i faktory, které jezdec nemůže nijak ovlivnit, ať už se jedná o neohleduplnost okolí, extrémní změny počasí, útočícího psa a další.
Dnešní trénink sportovce se značně liší od tréninku, který probíhal v minulosti. Diváci chtějí vidět pořád lepší výsledky a maximální možné výkony. S narůstajícím objemem a intenzitou jsou na organismus jezdců a koní kladeny neustále vyšší požadavky pohybující se na hranici udržitelnosti, a tak je nutné počítat i s tím, že v některých případech i u zkušených jezdců může dojít k poškození organismu jezdce a koně nebo k přecenění vlastních sil a schopností, které mohou vést i ke zraněním a pádům.
Zdroje: L. Havlíčková: Fyziologie tělesné zátěže, J. Melichna: Fyziologie tělesné zátěže, J. Pilný: Úrazy ve sportu a jak jim předcházet, Prevencedetem.cz
Foto poskytl: Marcel Runštuk
