Evropa, včetně České republiky, je kontinentem jezdectví zaslíbeným. Pokud se rozhodnete jezdit na koni, ať už jen pro radost, nebo sportovat, služby jezdeckých stájí a areálů jsou snadno dostupné. V některých zemích ale musíte vynaložit opravdu obrovské úsilí, abyste mohli svůj koníček či sport provozovat. Zvlášť, pokud jste žena z blízkého východu.
Inspirací všem takovým ženám je Leila Malki. Letos dvacetiletá parkurová jezdkyně obdržela před pěti lety výroční ocenění Mezinárodní jezdecké federace FEI Against All Odds, a to právě za to, jak houževnatě šla za svým cílem.
Předsudky, překážky, stereotypy
Leila se narodila v roce 2003 v Palestině. S rodinou žije na takzvaném „Západním břehu“, tedy území ležícím západně od řeky Jordán, které je předmětem léta trvajícího sporu o autonomii. Právě tam se poprvé v životě svezla na koni, když jí bylo pět let. A hned zahořela. Má velké štěstí, které řada žen v arabském světě nemá. Její otec byl vždy otevřený všem jejím aktivitám a zájmům a je dodnes jejím velkým podporovatelem.
„V Palestině existuje mnoho fyzických, sociálních a kulturních překážek pro ženu, která chce provozovat sport a prosadit se na mezinárodní úrovni. Takže není překvapením, když řeknu, že opravdu hodně lidí se mi v tom snažilo zabránit nebo mi to všemožně rozmluvit. Ale můj táta Ra´id Malki byl vždy po mém boku. Kdykoliv jsem čelila nějaké výzvě nebo mě někdo srazil, řekl mi: Leilo, máš na to!“
Aby se tato dívka mohla vzdělávat, trénovat a posouvat kupředu, musela každý víkend cestovat osm hodin přes přísně střežený hraniční přechod a několik podrobných kontrol do Jordánska, kde byl nejbližší areál vybavený tak, jak jsou tuzemští milovníci koní běžně zvyklí.
„Pro Palestince je obtížné vůbec cestovat mezi městy, natož za hranice země. Naše jezdecká centra rozhodně nesplňují jinde obvyklé standardy. Nemají vhodné zázemí, postoj ke koním je špatný a výcvik skokových koní hodně chabý,“ líčí Leila a pokračuje: „Naše velmi konzervativní společnost rozlišuje mezi mužem a ženou. Dívky mohou jezdit jako děti, ale jak se dostanou do puberty, už to není možné. Se všemi omezeními, které v zemi vládnou, jsou vždy k cílenému výcviku případně vybíráni chlapci. Všichni opravdu dobří palestinští jezdci trvale žijí v zahraničí, někteří se mimo Palestinu už narodili.“
Leila, pro níž je každý trénink a každý posun nesmírně těžký, se propracovala na úroveň do 130 centimetrů. A splnila si velký sen. Dostala se na mezinárodní závody CSI. Nutno říct, že všechny své starty, kterých nebylo málo, absolvovala na půjčených koních. Na to, aby s vlastním koněm vyráželi za hranice, nemá rodina prostředky.
„Jezdila jsem na každém koni, který se vyskytl. Nebojím se zkusit sedlat jakéhokoliv koně a soutěžit s ním. Jinak to nejde, vlastního koně jsem nikdy neměla. Právě to mě ale udělalo silnější a zkušenější.“
Ocenění s celosvětovým významem
Premiéru na CSI pro děti zažila jako dvanáctiletá. Bylo to v jordánském Ammanů a Leila tam byla ve všech soutěžích vyloučena. Velmi podobně dopadly všechny závody v její první mezinárodní sezoně. Nenechala se odradit. O pár let později vyhrála Ladies Cup při CSI2*, které se konalo v Abu Dhabi.
„To byl pro mě obrovský úspěch. Získala jsem pocit, že se na mě začalo usmívat štěstí,“ říká Leila, jejímž velkým snem je sice účast na olympijských hrách, ale i bez velkých titulů je už nyní významnou osobností jezdeckého sportu na blízkém východě. V roce 2018 ji ocenila Mezinárodní jezdecká federace FEI jako jednu z osobností sezony, když ji udělila cenu Against All Odds. Arabská média o tom plošně informovala, což mělo na Leilu i další ženy ve sportu velký dopad.
„Když jsem zjistila, že jsem nominovaná, cítila jsem najednou, že už nejsem osaměla a zapomenutá. Při předávání ceny jsem nemohla být šťastnější. Vidět moje rodiče, jak se na mě dívají… Uvědomila jsem si, že podpora se mi dostala nejen od Palestinců, ale i o lidí z dalších koutů světa, kteří ocenili, co dělám a jaké postoje reprezentuji,“ nechal se tehdy slyšet Leila.
„Mnoha dívkám a ženám, které chtějí v Palestině sportovat, je v tom bráněno. Nemají, kdo by je povzbudil. Mockrát jsem to chtěla vzdát, ale byl to zase táta, kdo mi řekl: Leilo, spousta žen k tobě vzhlíží, když přestaneš, nebudou mít vzor. Když jsem začala závodit, byla jsem vždy jediná žena v soutěži. To já jsem zlomila ten stereotyp. Dnes vidíme v Palestině víc dívek v jezdeckém sportu, za což jsem moc ráda.“
Zdroj: FEI, Palestine Chronical
Foto: Richard Juilliart / FEI
