Dominika Svobodová jako malá začínala v klasickém jezdeckém klubu, kde si ježdění musela odpracovat. To ji neodradilo a postupem času přešla přes pronájem koně až ke koupi vlastního. Vedle toho měla možnost vyzkoušet si i práci pracovního jezdce a ošetřovatelky.
Jak jste se ke koním dostala?
Já jsem ke koním začala chodit už ve školce, ale nepamatuji si, kdo mě k nim přivedl. Nikdo z rodiny totiž od koní nebyl. Zprvu jsem měla placené hodiny na ponících, protože do oddílu mě kvůli nízkému věku nevzali. Tam jsem nastoupila až kolem dvanácti let a ježdění jsem si začala odpracovávat.
Po asi třech letech, kdy mojí hlavní pracovní náplní bylo kydání, za které jsem mohla jezdit, jsem šla do Kamenického Dvora, kde jsem měla v plném pronájmu koně, na kterém jsem začala i skákat. Současně jsem jezdila a pomáhala s koňmi Michalovi Kukačkovi, což pro mě byla skvělá příležitost sednout si na opravdu dobré koně.
Nelákalo vás pořízení vlastního koně?
Po dvou letech pomáhání Michalovi Kukačkovi jsem si pořídila svého prvního vlastního koně, se kterým jsem měla v plánu závodit. Klisna Dakari ale dva měsíce po jejím pořízení začala silně kulhat, a tak šla do chovu.
Následně jsem si koupila čtyřletého nezkušeného hřebce, kterého jsem měla asi pět let. Poté jsem otěhotněla a z finančních důvodů jsme si ho nemohli držet, tak jsem ho musela prodat. On bohužel rok poté uhynul.
Věděla jste již odmalička, že se ježděním a ošetřováním koní chcete živit?
Vůbec ne, spíše naopak. Já jsem po škole pracovala v kanceláři jako účetní a jezdit a pomáhat s koňmi jsem chodila jen nárazově. K práci ošetřovatelky jsem se dostala velkou náhodou. Po porodu jsem si chtěla pořídit dalšího koně a začala jsem šetřit. Měla jsem vyhlídnuté jedno hříbátko po hřebci Cassius, kterého jsem měla možnost jezdit u Michala Kukačky. I když ho kamarádka prodat nechtěla, nakonec svolila a já ho mám doteď.
Každopádně Chucka jsem si ustájila v Úžicích u Prahy, kde v tu dobu sídlila se svými koňmi i Tereza Svobodová. Ta mi nabídla, že jí mohu občas vypomoci s koňmi, což se mi k mateřské hodilo. A tak začala moje práce u koní.
Jak dlouho trvala spolupráce s Terezou Svobodovou a u koho jste pracovala pak?
U Terky jsem byla asi rok, poté jsem přestěhovala svého koně a dojíždět do Úžic by bylo časově velmi náročné. Chvilku na to se pryč přestěhovala i Terka. V tu dobu jsem myslela, že už nebudu v práci u koní pokračovat. Zanedlouho se mi ale ozvala Lucka Pavlečková, zda bych nechtěla začít pomáhat jí. A tak jsem se nakonec do Úžic vrátila a zažívala skvělé časy právě s Luckou.
Co bylo vaší pracovní náplní, co vás na práci ošetřovatelky nejvíc baví a co naopak děláte nerada?
Mou prací byla kompletní péče o sportovní koně, počínaje bandážováním, sedláním, čištěním, až po lonžování a ježdění. U koní mi asi žádná práce vyloženě nevadí, vše dělám vcelku ráda. Jediné, co pro mě bylo utrpením, bylo každé ráno smotávání bandáží, protože těch bylo u Terky opravdu hodně.
Vy jste zatím vždy pracovala jako domácí ošetřovatelka. Nelákalo vás vyjet i na závody?
Samozřejmě lákalo, ráda bych jezdila připravovat koně, které mám v péči doma, i na závody. Ale tím, že mám doma malého syna, se snažím vždy alespoň víkendy trávit s rodinou. Kdybych neměla dítě, jistě bych práci ošetřovatelky dělala na úplně jiné úrovni, ale teď mám samozřejmě trochu jiné priority.
Jakou vlastnost by podle vás měl profesionální ošetřovatel mít?
Já si myslím, že by měl být hlavně pečlivý a spolehlivý. Když má nějaký úkol, měl by na něj být spoleh, že ho vykoná dobře a poctivě. Koneckonců tím, že něco odbydeme, potrestáme pouze ta zvířata.
Míváte ve stáji vždy svého oblíbence?
Ke všem koním se snažím přistupovat stejně. Ale při takto rozmanité práci si u každé činnosti oblíbíte nějakého jiného. Například jeden je hrozně fajn na ježdění, ale celé sedlání mě kouše a nechce stát. Jiný je naopak skvělý právě na ošetřování.
Daří se vám oddělovat práci a volný čas? Máte i nějaké jiné koníčky?
To je momentálně dost nereálné. Jak jsem již zmiňovala, mám malého syna Matyase, kterému se snažím co nejvíc věnovat. Svého koně Chucka Norrise mám ustájeného ve stáji v Klamoši, kam to mám hodinu a půl cesty, takže volného času mi moc nezbývá.
Jaké jsou vaše cíle a plány do budoucna?
Teď už mohu říci, že bych ráda zůstala u koní a ráda bych svou práci dělala tak, jak jsem ji dělala do teď. Také bych chtěla více závodit se svým koněm, kterého jsem si původně pořizovala do sportu, ale momentálně na to nemám moc času. Samozřejmě jezdíme a trénujeme, ale na závody už tolik prostoru nezbývá. Doufám, že v příští sezoně se to změní a nějakou sportovní kariéru spolu ještě zažijeme, neboť mám díky sponzorům Františkovi Babčickému z fbreality.eu a společnosti Wellnes Smíchov možnost jak tréninků, tak závodů, za což jsem moc vděčná a vážím si toho.
Foto: poskytla Dominika Svobodová
