Ke koním se dostala Rozálie Zykánová díky své kamarádce, která koně milovala. „Jako malé jsme si spolu hráli, že jezdíme na koních. Skákali jsme různé keře jako překážky, byla to sranda. Poté jsme potají začali utíkat ke koním do Otic. Když se to rodiče dozvěděli, nebyli nadšení, ale nic jim nezbývalo než nás tam nadále pouštět. Začali jsme tedy chodit do Otic k dostihovým koním a po nějaké době jsme přešla naproti ke koním parkurovým,“ vzpomíná na svůj vstup do jezdeckého prostředí jezdkyně a zároveň profesionální ošetřovatelka sportovních koní Rozálie Zykánová.
Máte za sebou i sama nějakou sportovní jezdeckou kariéru? S kterými koňmi startujete?
Ano, mám. V roce 2010 jsem si udělala jezdeckou licenci. Od licence jsem vyjela na závody tak pětkrát za rok, někdy ani to ne. Až od roku 2018 jsem začala závodit pravidelně. S kobylkou Be My Guest jsem se začala pravidelně účastnit Amateur tour v rámci Českého skokového poháru. Během dvou let, co jsem ji jezdila, jsme posbírali mnoho úspěchů a také mi ukázala jaké to je, stát na bedně. Od roku 2020 až doteď jezdím bělouše Clipra. Společně se účastníme závodů maximálně do výšky 120 centimetrů.
Který z koní pro vás byl ten nejvíce výjimečný?
Je to Cliper, protože je můj první vlastní kůň. I když začátky s ním nebyly nejlehčí, vždycky mě ve všem podržel. Hrozně moc mě toho naučil.
Kdo vás ve vaší jezdecké kariéře ovlivnil a zdokonalil nejvíce?
Určitě můj přítel Radek Šídlo. Trénuje mě od mých začátků. Dále to byl i Pavel Klár, kterému jsem několik let dělala ošetřovatelku.
Co vás tedy přimělo začít pracovat a živit se jako profesionální ošetřovatelka?
Koně miluji. I když mám vystudované dvě odborné školy, vždycky mě to táhlo spíše ke koním. Kdyby mě to náhodou přestalo bavit, můžu se vrátit k práci v mém oboru.
Jak náročné pro vás bylo na začátku učení se všem potřebným věcem při práci s koňmi vysokých kvalit?
Určitě to bylo náročné, ale člověk si v této práci musí umět nechat poradit a stále se učí novým věcem. Hodně věcí jsem odkoukala i od ostatních ošetřovatelek.
Ve které stáji jste úplně původně začínala a jaké další stáje jste mohla navštívit v této pozici?
Začínala jsme v Oticích, nejdříve u dostihových koní a poté jsem přešla ke koním parkurovým. Momentálně sídlím již tři roky ve Sportovní stáji Fryčovice, kde dělám ošetřovatelku Radkovi Šidlovi, který jezdí pro pana Krejčího. Mám na starost jeho tři sportovní koně a občas vypomáhám i jeho dceři se dvěma koňmi. Potom máme ještě jednoho koně od Ševčíků. Když je potřeba, pomůžu i ve stáji.
Máte zkušenosti i ze zahraničí? Případně s českým jezdcem na mezinárodní úrovni?
Nejvíce mezinárodních závodů jsem objela díky Natálii Kovářové, které jsem asi rok pomáhala s koňmi. Byla to pro mě veliká zkušenost. Dostala jsem se i na místa, kde jsem nikdy nebyla.
Působila jste pokaždé v trvalém angažmá v konkrétní stáji nebo se vydáváte směrem freelance?
Vždycky jsem spíše preferovala trvalé angažmá. Je to asi i tím, že mám vlastního koně a chci jezdit po závodech, takže je to pro mě jednoduší.
Jak vypadá váš běžný pracovní den doma a jak na velkých závodech?
Do stáje chodím kolem deváté hodiny. Nejdříve chodí koně do kolotoče. Poté podle plánu jdeme jezdit nebo jdu lonžovat. Většinou dopoledne chodím jezdit já a odpoledne chystám koně Radkovi. Na závodech většinou chodím na sedmou hodinu ráno, ale odvíjí se to od toho, kdy koně závodí. Nakrmím, vykydám a jdu je povodit. Někteří koně chodí třeba na lonž, vše dle potřeby. Pak už se závodí.
Co všechno musí profi ošetřovatel a jezdec zvládat a umět?
Z mého pohledu by ošetřovatel měl určitě umět zvládat stresové situace nebo alespoň se jim snažit předcházet.
Jak zvládáte rozdělovat vaší práci a volný čas?
Volného času moc není, ale když už ho máme, zajedeme se projet na motorce nebo navštívíme rodiče.
Co vás na této práci baví nejvíce a co naopak ráda nemáte?
Baví mě asi všechno, teda kromě vybalování věcí po závodech. Nevadí mi to samotné vybalovaní, ale spíše potom to praní nekonečného množství věcí.
Jaké jsou vaše aktuální plány na letošní sezonu nebo do budoucna, máte další samotné jezdecké ambice?
Chtěla bych se nadále účastnit Amateur Tour v rámci ČSP a jiných závodů. Ambice nemám, jsem spokojená tam, kde jsem. Závody jezdím pro radost, i když bývám někdy tak nervózní, jako bych šla Grand Prix, ale ono to pro mě vlastně je takové malé Grand Prix.
Foto: poskytla Rozálie Zykánová
